Room

Room musím nominovat na cenu pro Nejnapínavější filmovou scénu pro rok 2015. Protože to jak je natočena, zahrána a udělána scéna s Jackovým útěkem se jen tak nevidí. Pokoj je jinak psycho drama se vším co k němu patří. Hlavní důraz klade na postavy nemá zapotřebí odůvodňovat jejich jednání, či znázorňovat vše co se filmu děje. Spoustu událostí si člověk musí dopředu domýšlet, aby vůbec věděl která bije. Vše je ovšem tak skvěle natočeno a podáváno že zmatek nehrozí ani na okamžik. Můžu to srovnávat s nedávno viděnou Hranicí života od Marca Fostera, kde ani přestože jsem viděl film podruhé jsem hodně často vůbec nevěděl která bije. Room právem zaslouží letošní ocenění, protože na ten film se určitě jen tak nezapomene. Herci předvádějí fantastické výkony. 80% (11.03.2016)

Room je nesmírně citlivě natočený film. O mateřské lásce, násilí, beznaději. O tom jak je velmi těžké žít léta v jednom pokoji, ale možná ještě těžší je poznat skutečný svět, tam kdesi venku. Sedm let je velmi dlouhá doba a i když tam venku je taky plno nástrah, určitě to zkus, Jacku. Za pokus to stojí... (05.01.2016)

Mám ráda pomalé filmy, v nichž je postupně budována precizní atmosféra. Tento film je natolik pomalý, že ho atmosféra během prvních déseti minut předběhla a už se víckrát nepodařilo ty dva dát dohromady. A tak snímek zůstal jen sterilním vyprvávěním zvláštního příběhu. Bohužel je snímek až tak pomalý, že si ani nepovšimnul, že se k němu blíží chirurgové a chtějí ho vykastrovat. Lékaři zvítězili a zákrok zdárně dokončili. (26.07.2019)

Doporučoval bych před shlédnutím nečíst ani tento komentář a max. první dvě věty zdejšího obsahu Neustále aktuální a úděsný scénář držení v sklepě sexuálním deviantem podáno přesně tak nepříjemně a děsivě, jak se dalo čekat, ale vedle toho taky překvapivě citlivě, dojemně a řekl bych, až krásně. První zhruba hodina má stále blíž spíše k deptajícímu, psychologickému thrilleru a citlivost diváka je zde podrobena silné zkoušce, i přesto, že film nezachází nikdy do úplně explicitního zobrazení některých těžko stravitelných věcí. Náznaky ale bohatě stačí k tomu, aby se člověk cítil až fyzicky zle a napjatě. Při hlavním zvratu jsem nedýchal a potil se jak v sauně. Intenzivní, bolestivý prožitek a tou zmíněnou citlivostí byl zmírněn jen trochu. Ta vyplývá z toho, že je film od začátku až do konce podáván chápáním, pohledem a znalostmi uvězněné mladé ženy - 5letého chlapce Jacka. Proto se pokoj mění v celý svět a vše okolo je vesmír, mnohé scény mají v sobě jakousi dojemnou, tragickou pohádkovost a do toho pravidelně prostupuje až příliš reálné a tíživé zlo. V polovině filmu dochází k změně a přichází druhá část, která je zase emotivní, psychologickou sondou do života po. Postavy se snaží smířit se s novou realitou, samozřejmě, že největší důraz je kladen dál na matku a syna, ale do rovnice se dostávají i další elementy. Krásně a realisticky je nadále vykreslován i vztah mezi oběma, ale přidává se i vztah k širšímu světu. Pro Jacka je to zcela nový svět, pro matku návrat - logicky dochází proto hlavně u ní k těžší odezvě. Jack naopak objevuje, že se musí naučit se dělit. Není to ale ani zde pojato jako opravdu těžce psychologické drama, protože se nemění způsob podání filmu - skrze oči dítěte. To přidává do mixu důležitou dětskou logiku a hlavně dokáže vzbuzovat naději. Brie Larson tu odehrává neuvěřitelně vyspělý a silný výkon, malý nováček Jacob přidává do tohoto duetu živelnost, fantazii, svěží pohled. Oba hrají jako ostřílení veteráni a ani jeden z nich jimi není. Brie je při několika vypjatějších scénách přímo úžasně autentická, jako bych se nedíval na film, ale odehrával se mi před očima skutečný život. Vyprávění dokáže skvěle budovat dramatické scény, ale občas i mírně odlehčenější, které dají člověku vydechnout. Jak jsem již napsal, spoléhá se hlavně na Jackův pohled, ale oproti knize, která logicky dokáže mnohem výrazněji zprostředkovat skrze myšlenky vcítění se jen a pouze do Jacka, se film musel přizpůsobit a myšlení podal jen v několika vstupech přímého vyprávění. Na jednu stranu by mi nevadilo, kdyby jich bylo o něco víc, na druhou stranu ty zde přítomné jsou dostatečně výstižné a ty pro fungování filmu zcela dostačující. Dobře využitá je v tomto ohledu i perspektiva - zrakové vjemy Jacka hrají důležitou a dojemnou roli. Kamera toho využívá i v detailech, jinak se ale film nesnaží o žádné experimenty a pokročilé postupy a vše je jaksi obyčejné. Skutečný svět. Jeden z nejsilnějších filmů roku. 9/10 (01.03.2016)