Stockholm, Pennsylvania

Sledovat kariéru Saoirse Ronan je pro mě stále něco jako chlípné voyerství, ze kterého se cítím trochu provinile. V tomto případě dvojnásob, protože jsem neustále nucen dívat se na její mlčenlivé osamění v pokojíku skrze statické záběry, které pracují pro překvapivě odvážnou tezi, zdali skutečný život není ve své podstatě stejně uzavřený a omezený, jako pod zavřenými sklepními dveřmi člověka, "který to s vámi myslí dobře". Nemusíme se bát, že bychom během stopáže pronikli za bezvýraznou tvář protagonistky, zato v polovině přijde neočekávaný zlom, který sice film překvapivě odešle kamsi do čistě thrillerových vod, ovšem těžko říct, na co jiného bychom se mohli poté dívat, kdyby se příběh držel stále ve stejných mantinelech. Na to, jak špatně a staticky je to zrežírovaný, má ten film vlastně docela koule. (31.01.2016)

Námet vlastne rovnaký ako v úspešnom Abrahamsonovom filme Room, avšak dej je skôr zameraný čisto len na tú integráciu do reality. Tá bola v tomto prípade podľa mňa síce podaná pútavejšie, ale chýbala mi tam nejaká obšírnejšia retrospektíva, ktorá sa v tomto prípade priam núkala. Čo sa mi na tom páčilo, tak určite tá bezemočnosť hlavnej postavy, ktorá napriek tomu že z toho väzenia fyzicky odišla, avšak jej duša zostala uväznená naďalej a jej trauma nemala zrejme konca kraja. Škoda, podľa mňa sa s tým dalo vyhrať ešte aj oveľa lepšie, ale inak nadpriemer (tesne zaokrúhlený k 4*) - najmä v tomto psychologickom kontexte, a aj vďaka Saoirse Ronan, ktorá je priam ideálom na takéto role naivných dievčat (viď Brooklyn). (12.03.2016)

Nejsilnějším motivem tohoto filmu je především úplná nejednoznačnost a bezvýchodnost situace. Člověk na jednu stranu chápe hlavní hrdinku, na tu druhou ji ale nikdy pochopit nemůže. Ačkoli je únos dítěte zlá věc, opravdu je ono dítě dobré po tolika letech izolace uvrhnout do normálního života? Do cizího prostředí, k cizím lidem a vlastně celkově do prostředí, které zná jen z vyprávění? Může se vůbec člověk vrátit do normálního života, když vůbec nezná fungování lidské společnosti a fungování vnějšího světa? Film divákovi předkládá podobné otázky a je dost těžké na ně odpovědět, protože je to jednoduše nepředstavitelná věc. Škoda, že film nešel po psychologické stránce více do hloubky a zaměřoval se spíše na postavu matky, díky které film zabrousil spíše do thrillerových vod, než-li psychologických. (10.02.2016)

Námětem podobné vynikajícímu Room. Jenže zatímco tam byly využity dva pohledy, za jedno pohled matky, která zažila skutečný život před únosem, za druhé syna, který je ještě dostatečně malý. aby se po návratu do reálného světa bez větších nesnází adaptoval, Stockholm, Pennsylvania přináší pohled na podobnou situaci z třetí perspektivy. Konkrétně z pohledu dívky, která byla v době únosu příliš malá, aby si pamatovala svět kolem, a v době nálezu příliš dospělá, na to aby dokázala náš běžný svět pochopit a přizpůsobit se mu. Řemeslně je Stockholm oproti zmíněnému Room více průměrný, spíše televizně laděný, role jsou víceméně osazené nevýraznými herci, jejichž herecké výkony jsou jen solidní, ačkoli já mám pro Saoirse slabost, což filmu lehce přidává. Film podle mého více zapůsobí myšlenkama, které v divákovi může vyvolat, než tím, co mu konkrétně přednese. Mně každopádně i po dokoukání snímek několikrát úspěšně zaplnil hlavu přemýšlením nad dívkou, pro níž je život ve sklepě, díky sedmnácti letům v něm prožitým, přirozenější realitou, než život kdekoli jinde a stejně tak přemýšlením nad matkou, kterou nadálé události dovedou do takového psychického kolapsu, že se sama začne k dceři jejím omezováním svým způsobem chovat podobně jako by byla sama v roli únosce. Navíc mě zaujal otevřený konec, který mě nutí pohrávat si s myšlenkou, že se sama Leia stává věrnou kopií svého "opatrovníka" a smysl svého života nachází v tom, že ho dožije v jeho stopách se svým "vlastním" dítětem. 70% (29.01.2016)

Kto by nepoznal Stockholmský syndróm? Syndróm, kedy vás to ťahá späť k vašim únoscom, než k vaše pravej rodine. Psychologická dráma kladie niekoľko otázok, ktoré si každý divák asi položí sám. Ako reaguje unesené dieťa predškolského roka, ktoré sa po sedemnástich rokoch vráti späť do svojej rodiny. Keď bolo únoscom dievča vychovávané s láskou v bezpečí samoty. Teraz sú citové vzťahy v rodine pretrhané a dievča nenachádza žiadne nové puto. Leia skôr túži po samote a desí sa súčasného sveta a spoločnosti. Matka sa snaží všetkými spôsobmi, niekedy aj zavrhnutiahodným situáciu zmeniť. Málo platné, Leia je stále priťahovaná k svojmu únoscovi. V druhej polovici sa film vyvinie v slušný thriller, čo je len dobre pre diváka. Všetko to však na mňa pôsobí lacným dojmom. Skoro nikam sa z domu nevyberieme. A je tam málo scén s únoscom. Rozhodne som sa ale nenudil aj kvôli skvelému výkonu Saoirse Ronan. (06.12.2019)