Stockholm, Pennsylvania

Námětem podobné vynikajícímu Room. Jenže zatímco tam byly využity dva pohledy, za jedno pohled matky, která zažila skutečný život před únosem, za druhé syna, který je ještě dostatečně malý. aby se po návratu do reálného světa bez větších nesnází adaptoval, Stockholm, Pennsylvania přináší pohled na podobnou situaci z třetí perspektivy. Konkrétně z pohledu dívky, která byla v době únosu příliš malá, aby si pamatovala svět kolem, a v době nálezu příliš dospělá, na to aby dokázala náš běžný svět pochopit a přizpůsobit se mu. Řemeslně je Stockholm oproti zmíněnému Room více průměrný, spíše televizně laděný, role jsou víceméně osazené nevýraznými herci, jejichž herecké výkony jsou jen solidní, ačkoli já mám pro Saoirse slabost, což filmu lehce přidává. Film podle mého více zapůsobí myšlenkama, které v divákovi může vyvolat, než tím, co mu konkrétně přednese. Mně každopádně i po dokoukání snímek několikrát úspěšně zaplnil hlavu přemýšlením nad dívkou, pro níž je život ve sklepě, díky sedmnácti letům v něm prožitým, přirozenější realitou, než život kdekoli jinde a stejně tak přemýšlením nad matkou, kterou nadálé události dovedou do takového psychického kolapsu, že se sama začne k dceři jejím omezováním svým způsobem chovat podobně jako by byla sama v roli únosce. Navíc mě zaujal otevřený konec, který mě nutí pohrávat si s myšlenkou, že se sama Leia stává věrnou kopií svého "opatrovníka" a smysl svého života nachází v tom, že ho dožije v jeho stopách se svým "vlastním" dítětem. 70% (29.01.2016)

Saoirse Ronan zde předvedla něco ohromného. Chtěla jsem nějaký psychologický film, rozhodla jsem se pro Stockholm, Pennsylvania, nebylo to tak silné, jak jsem čekala, ale i tak byl celý námět vhodný k zamyšlení. Další věc, co nehraje do karet je to, že si před filmem uděláte nějakou představu, jak ten příběh asi bude probíhat, a ono to tak ve skutečnosti i probíhá. Tudíž nám tvůrci nepřipravili moc zvratů, u kterých bychom mohli projevit jakési překvapení, či údiv. Kamera působí, jak kdyby se jednalo spíše o nějaký dokument, než drama. (19.03.2019)

...Nedokážu říct co je nejhorší co mě v životě potkalo. Jestli být s tebou po celý život nebo být bez tebe po jeho zbytek... Tak tohle bylo celkem zajímavý psychologický drama. Né, že by bylo zpracování filmu nějak dech beroucí a ani hercký výkony nejsou nějak extra oslnivý ale s tématem Stockholmský syndrom si tenhle film poradil celkem obstojně. Je to film nad kterým se divák po dokoukání musí zamyslet. Film klade spoustu otázek na něž se hledá odpověď jen velice stěží, pro toho co takovou situaci nezažil. Jedna věc je ale jistý. Veškerý oběti únosů a je jedno jestli u nich vznikl Stockholmský syndrom už stejně nebude mít nikdy normální život. Tohle zákonitě musí člověka poznamenat nadosmrti. Slabší 4 hvězdy. (30.10.2021)

Námet vlastne rovnaký ako v úspešnom Abrahamsonovom filme Room, avšak dej je skôr zameraný čisto len na tú integráciu do reality. Tá bola v tomto prípade podľa mňa síce podaná pútavejšie, ale chýbala mi tam nejaká obšírnejšia retrospektíva, ktorá sa v tomto prípade priam núkala. Čo sa mi na tom páčilo, tak určite tá bezemočnosť hlavnej postavy, ktorá napriek tomu že z toho väzenia fyzicky odišla, avšak jej duša zostala uväznená naďalej a jej trauma nemala zrejme konca kraja. Škoda, podľa mňa sa s tým dalo vyhrať ešte aj oveľa lepšie, ale inak nadpriemer (tesne zaokrúhlený k 4*) - najmä v tomto psychologickom kontexte, a aj vďaka Saoirse Ronan, ktorá je priam ideálom na takéto role naivných dievčat (viď Brooklyn). (12.03.2016)

Tohle je hodně velká zátěž na mozkovnu. Tady člověk nemůže obdivovat dechberoucí herecké výkony (při vší úctě k Saoirse Ronan a Cynthii Nixon) a být na větvi z dramatických scén, ale o to víc ho film nutí, aby přemýšlel. Vést diskuzi o tom, zda je správné vytrhnout dívku ze spárů psychopata, byť jí dotyčný vychovává s láskou, je bezpředmětné. Prostě je. Otázkou je, co potom? Pokud je dítě uneseno jako předškolák a vráceno coby mladá žena, neexistuje uspokojivá odpověď. Ta bezvýchodnost je cítit z každého záběru V tomto případě je postup matky jistě hodný odsouzení, ale na druhou stranu se dá pochopit. Stejně jako člověk chápe hlavní hrdinku, která je prakticky bez varování hozená do světa, o kterém nemá ani ponětí a za zdnálivou neochotu spolupracovat se na ní nikdo nemůže zlobit. Nikole Beckwith si zvolila pro debut zatraceně těžké téma a obstála se ctí. 85% (31.01.2016)