Čarodějnice

Chuťovka, aká sa tak často nevydarí a to z viacerých dôvodov. Po prvé je to dobová žánrovka, ktorá oplýva úžasnou atmosférou (najbližšie k nej je fenomenálna Shyamalanova The Village). Druhá dôležitá vec je, že napriek modernému minimalistickému prístupu, film budí pocit autenticity - akoby bol scenár napísaný ešte kedysi v sedemnástom storočí. Ide presne oproti moderným postupom: ukazuje veci, ktoré by súčasní filmári neukazovali, nie je skoro nikdy klamlivý a máločo pred divákom skrýva atď. Kým mozog diváka sa snaží predbehnúť scenár, ten mu dá o to viac zabrať, lebo je napísaný v takom štýle, aký už azda desaťročia nevidieť. Úžasný priamočiary desivý zážitok. (01.04.2016)

"Wouldst thou like to live deliciously?" ________ Britsko-americký koprodukční snímek 'The Witch' je bravurní režijní debut Roberta Eggerse (cena z festivalu v Sundance budiž důkazem), který se pokouší autenticky a co nejupřímněji odpovědět na atypickou otázku: jakou podobu měl strach před více než čtyřmi staletími? Zdání ovšem klame – Eggers sice kladl tvůrčí důraz na naturalismus, ale 'The Witch' paradoxně nabízí víc otázek, než očekávaných odpovědí...... První polovina filmu sestává převážně z modlení, citování Písma svatého, a sebemrskačského kajícnictví ve jménu náboženského fanatismu rodiny, která si množící se katastrofy, jež ji postihují, neumějí vysvětlit jinak, než jako boží odplatu za své domnělé hříchy. V druhé polovině se vše radikálně otočí o 180° na folklorní báchorkou o ztrátě racionality a zdravého rozumu, kdy se pod nátlakem vzájemné nedůvěry zpřetrhávají veškerá pouta a vazby členů rodiny asketických evangelíků, kteří za čarodějnictví a ďáblovo znamení označují vše, co se vymyká dobovým standardům, čímž pomalu vzniká kolektivní paranoia, která posedne i mysl samotného diváka...... 'The Witch' se všeobecně honosí různými superlativními přívlastky – nejčastěji se používají adjektiva typu originální, strašidelný, milník hororového žánru za posledních několik let, atd. To všechno zde platí pouze za předpokladu, že divák akceptuje komplikovanou hru, kterou s ním režisér Robert Eggers hraje. Eggers totiž nepodlehl nárokům dnešního konzumenta rádoby primitivních vyvražďovaček s hektolitry krve, a namísto toho naservíroval žánrovku ze starý školy, která jde již od prvopočátku proti jakýmkoliv stanoveným škatulkám i šablonám, a nakonec ji převlékl do dobové pověsti o čarodějnici z temného lesa...... K tomu si připište na účet podniku deprimující vizuální estetiku, nepříjemnou hudbu, anebo naprosto démonicky expresivní projevy herců – snímku samozřejmě vévodí Anya Taylor-Joy, která si zde vydláždila chodník slávy – no a máte zaděláno na hrůzu nahánějící zážitek. Bohatě stačí jednoduchý námět a mistrovská forma. Jo a mimochodem, staroangličtina mi dala celkem zabrat. Každopádně přesně takhle má vypadat objektivně kvalitní horror současného tisíciletí, který se nebojí rozvířit žánrové vody, a jít proti proudu. Už nikdy nebudu kozy vidět stejně..... // VERDIKT: 8,8 kozlů z 10 🐐 // [#HORROR'SNOTDEAD] (22.10.2021)

Byť Čarodějnice není úplně mým šálkem čaje, své kvality má a stěží najdeme konkurenční horor téhož období. Chválím především prostředí, ve kterém se Witch odehrává, kde režisér perfektně vystihl dobu ranného novověku v Nové Anglii se silným náboženským podtextem a striktním vývojem chování puritánské rodiny. Herecké výkony jsou perfektní, především psychopatická Kate Dickie v roli matky je tak uvěřitelná, že ten dusný terror z filmu cítí divák na vlastní kůži. Za chválu stojí i milá Anya Taylor- Joy, znepokojivý Ralph Ineson a ďábelský kozel, po jehož výkonu na kozy v Zoologické zahradě už nesáhnu. Atmosféra je správně tíživá a dusná, sice zamrzí, že napětí příliš film nevydoluje, ale nudit jsem se nestihl, což je podstatné. Witch se neodvážím příliš doporučovat, poněvadž většina moderních diváků film nepobere a nic jim nedá, což je pochopitelné vzhledem k absenci barviček a lekaček. Story 7/10, Atmosféra 7/10, Gore 3/10, Vizuál 6/10, Akce 2/10, Napětí 5/10,Humor 0/10. Zábavnost 6/10. 70% (17.04.2016)

Chybělo sotva pár desítek vteřin a mohlo jít o nejlepší horror posledních let. Jenže tu jsou a jejich přítomnost zamrzí o to více, že v nich není ani tak problém s tím co zobrazují jako spíše s tím jak to zobrazují. Každopádně jinak bez výhrad. Je tu vše co má "ozajstný starosvětský horror" obsahovat; znepokojivá atmosféra, gradující psycho uvnitř uzavřené komunity (v tomto případě rodiny "na samotě u lesa"), obnažování pečlivě vykreslených charakterů až na kost, strachy, zlo i předsudky vycházející z nás, znepokojivé výjevy... K tomuto nelze mít žádné výhrady; zvlášť když se k tomu přičtě působivá kamera à la holandští mistři a herecké výkony, která stojí za vyzdvihnutí u celé rodinky, ale tuplem pak u dětí. Nepamatuji, kdy TAK složité role TAK dobře zahrála hned čtveřice děcek. Snad Eggers u horroru chvíli zůstane, protože podobného přístupu se tomuto žánru v posledních letech hrubě nedostává. (12.07.2015)

Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% (27.03.2016)