Čarodějnice

Chuťovka, aká sa tak často nevydarí a to z viacerých dôvodov. Po prvé je to dobová žánrovka, ktorá oplýva úžasnou atmosférou (najbližšie k nej je fenomenálna Shyamalanova The Village). Druhá dôležitá vec je, že napriek modernému minimalistickému prístupu, film budí pocit autenticity - akoby bol scenár napísaný ešte kedysi v sedemnástom storočí. Ide presne oproti moderným postupom: ukazuje veci, ktoré by súčasní filmári neukazovali, nie je skoro nikdy klamlivý a máločo pred divákom skrýva atď. Kým mozog diváka sa snaží predbehnúť scenár, ten mu dá o to viac zabrať, lebo je napísaný v takom štýle, aký už azda desaťročia nevidieť. Úžasný priamočiary desivý zážitok. (01.04.2016)

Dobové psychologické drama par excellence, které se díky autentickým kulisám, staroangličtině a přesvědčivým hereckým výkonům neomylně zarývá pod divákovu kůži. Horor ovšem moc ne, horor je spíš ta satanská depka, co sžírá ústřední pobožné postavičky. Vopravdu bacha, na co do toho kina půjdete. #thereisnowitch (17.03.2016)

Divácky poněkud náročné sousto. Ne všem se bude zamlouvat ten silný náboženský tón, s kterým postavy zarputile pronášejí své repliky o víře k Bohu, o ďáblu a jeho pokušení; obzvlášť, když na něm stojí téměř celý snímek. Pokud však tohle překousnete (a že to nebude žádná prdel), bude vám odměnou jedno z nejděsivějších setkání s filmovou čarodějnicí. Ta díky tomu, že má více podob, se ve filmu sice ukáže jen v několika málo případech, ale její mocný pach je nasáklý úplně ve všem. Strach a nebezpečí už nevyvolávají jen lesy a zvěř, ale i členové vlastní rodiny. Nikdo není ušetřen propadu do šílenství a závěrečného, celkem bizarního masakru. Na gore zapomeňte - syrovou atmosféru tu tvoří hlavně kamera a hudba, jejíž ostré smyčcové riffy vám nedají chvíli klidu. Jo a pozor na kozly! Jsou přesně tím, čím se zdají být. (70%) (19.07.2015)

Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% (27.03.2016)

"Dej si jedno a poznej sílu Kozla", "Nech se ovládnout Kozlem". Ehm, to vlastně až po filmu. Film z daleké nicoty, kde nejsou žádní sousedé, jen deprese plynoucí z toho, že si rodinka leze na nerva jak chudobou, tak tím, že si jsou jeden druhému neustále na očích. The Witch mi svou parádní atmosférou připomínala styl Erbenových balad, ale osobně bych snímek pojmenovala spíš The Goat. Za horor bych jej nepovažovala, u toho očekávám, že se budu bát a k tomu nebyl jediný důvod, spíš bych žánr označila za vesnické schizoidní drama s vynikajícím Bolkem Polívkou. Nevím, jak vám, ale mě ho zdejší otecko vážně silně připomínal. Jinak mě dost uchvátil akcent. Tak půlku stopáže jsem se zabývala snahou nezvyklému anglickému přízvuku porozumět, a to si myslím, že angličtinu docela zvládám, po čase už to bylo lepší, ale stejně, klobouk dolů, jestli to amíci dali bez hearing - impaired titulků. Za jeden z nej nej kousků roku bych film nepovažovala, vyjma atmosféry mi nic nedal, do sedačky mě zařezal spíš fakt, že dřepím v kině, ale zůstává otázkou, zda bych udržela pozornost i z pohodlí gauče. Takže máme po filmu a jdeme na toho Kozlika, ale zlehka, ať s ním zejtra nesvádíme boj. (19.04.2016)