Čokoláda

Takový milý, sladký a voňavý film - aby ne, když je v něm obsaženo tolik čokolády...Samozřejmě, Čokoládě se dá vyčíst až příliš velká uhlazenost a happyend, je to evidentně přeslazený snímek, ale takový už je režisér Hallstrom, od něj se temný film čekat nedá. A jednou za čas neškodí, když se člověk nasytí sladkostmi nebo romantickým filmem tohoto ražení. Zvlášť, když v něm prim hraje Julliete Binoche a Johnny Deep...Celkový dojem: 85 %. (20.06.2006)

Čokoladá mi připomíná svojí kouzelnou atmosférou Burtonovské snové filmy jako je Velká Ryba, takže už jen tímhle jsem uchvácen, ale ještě když je to v Evropsém stylu, nemůžu si na nic stěžovat. Juliette Binoche, i když se mi jako ženská nelíbí, je doopravdy krásná a vyzařuje z ní opravdu velké charisma. Depp pro mě v jedné z nejmilejších rolí. Krásné a na konci jsem se neubránil silným emocím :-). Kouzelnéééé! (15.10.2008)

Moc příjemný film, který je stejný jako to, co má v názvu (v tom nejlepším slova smyslu). Hádejte, na co asi dostanete během jeho sledování neovladatelnou chuť? Dobré herecké výkony velmi sympatických a trefně zvolených herců, krásná hudba Rachel Portman, kamera a prostředí francouzského venkova jenom podtrhují atmosféru filmu. (08.08.2004)

Jedna z mála světlých výjimek pro romatické filmy, které mám rád. Úžasná Juliette Binoche, jemná a na city hrající hudba, citlivý scénář a bystrá režie jsou zárukou lákavé záležitosti, jíž si rád pouštím i po mnoha zhlédnutích. A to mi věřte, že tenhle druh filmů jinak opravdu není můj šálek čaje – teda přesněji řečeno čokolády. :) (03.01.2010)

Byla jsem jednou dotázána, jestli existuje nějaká romantická komedie, co by se mi líbila. Bylo to myšleno jako narážka na to, že zřejmě neexistují žádné romantické komedie, co by se mi líbily. Inu, tato dokonce velmi sladká rozprávka o indiánech, Venušiných bradavkách a tančících maminkách prokazuje opak. Speciální pochvalu myslím film zasluhuje za to, jak vedle velkého plánu věnuje také důkladnou pozornost drobnokresbě. Byl to také jeden z prvních filmových soundtracků, který jsem zařadila do svého výběru poslechové hudby, ne-li zcela první. A poslední půlhodinu přirozeně pokaždé brečím non-stop. -"Don't you dare pity me." (18.11.2006)