Čokoláda

Ano, od začátku je víceméně zřejmé, jak film skončí (i podle nálady hudby) a i mnoho osudů lehce odhadnete, ale to není podstatné pro tento snímek. Důležitá je atmosféra snímku a vztahy, city, co se smí, co nesmí a jak jednají lidé, kteří jsou celý život zvyklí na asketický rytmus a kteří se setkají s "pozemskými" lákadly, které jejich životu zdánlivě protiřečí. Četl jsem tu několik stupidních názorů, že film ukazuje věřící jako fanatiky, co si ani nekousnou do čokolády...pro mě ale film ukazuje na fanatismus (a v tomto případě spíše zparodovaný), nikoli na obyčejné věřící, a ukazuje na zbytečné předsudky. Ano, takových filmů je několik, ale z toho snímku čiší neuvěřitelně podmanivá, až čokoládově chutná atmosféra, která v kombinaci s krásným francouzským městečkem, výtečnou představitelkou hlavní role (Binoche) a kouzelnou, až éterickou hudbou Rachel Portman činí z toho snímku lehké oslazení života :-) Konec je....opravdu dotažený na maximum, až by to mohlo vadit, ale co...na tom nesejde... depresivních filmů rozsévajících hrůzu jsme měli dost, jsem rád, že jsou i filmy, které rozšiřují zase něco jiného, třeba radost. (31.05.2007)

Sonda života na malé francouzské vesničce tolik konzervativní v otázce náboženské. Byť jen sebemenší potěšení je pro ně tabu, té vísce uzavřené od světa, ve které žijí lidé se svými smutnými či veselými příběhy. Jsou tak nevšímaví ke svému okolí, nebo raději nechtějí vidět realitu? Nikdo nezasáhne a nezabrání dalšímu týrání mladé ženy svým manželem, nesnaží se spojit dohromady matku s dcerou. Když tu jednoho dne přivlaje vítr nové a neznámé osoby... Hned nám může být jasné, že přistěhovalkyně nebudou mít lehké vplutí do tamějších poměrů, jelikož Vianne v podání mé oblíbené Juliette Binoche, má jakési osobité kouzlo, brzy podlehnou.. Neústupná, plná elánu, mladá a pracovitá žena si otevře svůj obchod s čokoládovými delikatesami. Při pohledu na všechny ty sladké lahůdky se mi sbíhaly sliny a já se tak utvrzovala ve faktu, že jsem velký čokoládový nadšenec. Z povzdálí svého obchodu jen němě sleduje obyvatele, kteří jsou vůči ní ještě pořád dost skeptičtí. Postupem času si získá alespoň převážnou většinu z nich a odhaluje tak jejich skrytá tajemství, přání, touhy zraněné city a otevírá jejich tajemné komnaty. Čokoláda probouzí vášně a jen díky ní pookřívají srdce místních, procitá v nich život a zjevuje se pro ně jako pokušení. Jak už to bývá, když vzniká něco nového, netradičního, najdou se i nepřátelé a i těm musí Vianne s úsměvem a chytrostí horákyně čelit. Bere lidi, jací jsou...se všemi chybami. Ve skrytu duše je to ale osamělá, tajemná žena plná touhy po lásce, která spíš než před světem utíká sama před sebou. Film ve mně vyvolával takový zvláštní nepopsatelný pocit něčeho starého, kouzelně zabarveného. Přesvědčivé herecké výkony mých oblíbených herců, nádherná hudba. Přistupte, zhlédněte a nechte si obměkčit srdce :-) (21.03.2008)

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Čokoláda je film s neskutečně dobře zpracovanou maloměstskou atmosférou nesoucí se v komorním duchu. Veškeré sladkosti, které Vianne s elegancí připravuje, jsou opravdovým pokušením. Johnny Depp a Juliette Binoche ztvárňují perfektní dvojku a ostatní herci zdárně sekundují. Neodmyslitelným kladem je také hudba, jež u daných scén zaznívá a dává jim velkou poetiku. Minor swing v podání Rouxe na kytaru opravdu musí roztančit a párty na jeho lodi tak nabírá nezapomenutelný směr. Příjemný film, po němž má divák nemalou chuť na čokoládu. Zajímavost: Johnny Depp se na scéně objevuje až po 50. minutě filmu. (31.03.2011)

Příjemný film. Měl jsem obavu, že půjde o nějakou "sladkou" romanci mezi Juliette a Johnnym, ale hlavní téma byl střet mezi svobodou, změnou a tradicí a konzervatismem (přirovnání k Pleasentville sedí). Líbil se mi tento motiv a moc se mi líbily postavy - Juliette, ale i Judi Dench a její vnuk i pan starosta (výborný Molina) a další. Krásná hudba Rachel Portmanové přispívá k zajímavé atmosféře (např. když vítr volá). (07.07.2003)