Dívka ve vlaku

Ještě nevím, ale asi bojler, tak bacha! Zkvašená pícnina pro blahoslavené čtenářky Padesáti odstínů zhrzené hysterie, lesby a militantní exmanželky. Emilka neEmilka, tuhle tendenční, neinventivní a nudnou slepičí krávovinu, s důrazem na -pičí, a natráveným tofu poblité Okno do dvora tentokrát nevythla ani ona! Já chtěl vidět tajuplný napínač, a ne otravné estrogenové monology tří zpruzených tupých vagín – notářky, jebky prosté a jebky s motorovým pekáčem – psychicky tolik sužovaných fuj fuj odporným šovinistickým obšoustem. Ale vše se nakonec naštěstí v dobré obrátilo, kunda, byť iracionální a hloupá, zvítězila nad testosteronovým zlem a tisíce afektovaných čtenářek po celém světě se zase nemusí pár let holit. Jinak bestselerovost tohoto plesnivějícího kuřince fuckt nechápu. (20.11.2016)

Byl jsem fakt napjatej, ale že bude vyústění všech těch událostí tak nepravděpodobné, jsem vážně nečekal. Pak už jsem příběh nebral jako vážné vyprávění o tří různých typech žen, které takové do té doby bylo. Svoje psychologické momenty film má, ale koncem vše padá jak domeček z karet. Chtělo ubrat na retrospektivních a vizuálních kudrlinkách a jít příměji k thrilleru. Dost atmosféry dodává Danny Elfman. Přesto tenhle film z hlavy nedostanu déle, než jsem si původně myslel. 70%. (13.10.2016)

Alternatívne sa tváriace Lifetime movie s mizernými hercami (Emily Blunt kolosálne nezvláda rolu), riedkou zápletkou a otrasne napísanými dialógmi a ešte horšími monológmi akoby od pätnásťročného debutanta, ktorý zažil život len medzi reklamami na Hallmarku. Najprekvapujúcejšie na celom filme nakoniec je, že bol nasadený do kín a nie o polnoci na káblovku. (24.04.2017)

Zmizelá se stala historicky prvním filmem, který má na ČSFD dva oficiální profily, protože tady se o ní mluví víc než o Dívce ve vlaku. Mně srovnávání zajímá asi jako drátkování, ale musím uznat, že podobnost obou psycháren rušila moji IT základnu. Ta ustavičně vymýšlela takové konspirační teorie, že snad hned zítra natočím svůj vlastní film. Akorát si dám víc záležet na skákání v čase, protože to tady připomínalo koně, který zabloudil na Velké Pardubické. Zamotaná byla nakonec Dívka pěkně, jenže to a) je samozřejmost a b) spíš než "Wow!" mně na konci projelo hlavou "Sakra, stihnu poslední metro?" Rozklíčování nemělo kule, dost možná proto, že veledůležitá postava Phoebe viděla film jen z vlaku... P.S.: Nejlepší faktor filmu je RH obě sexy. Hodně. (14.10.2016)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)