Atomic Blonde: Bez lítosti

Špionážní drama, které se odehrává v rozděleném Berlíně, kde jeho východní část vypadá jako semeniště punku a divných knírů, ale naštěstí tam pobíhá absolutně boží James McAvoy, který si tyhle role magořivejch hajzlíků vyloženě užívá a krom něj je tu Charlíza Theronová, co dokola opakuje jeden výraz, ale zas měla k dispozici evidentně skvělého choreografa, protože akce je tu neskutečně působivá a opravdu vypadá, že bolí (za to jest hvězdička navíc). Jinak mě zaujal vizuál, která na pár místech dělá několiko zábavností a mám nutkání si přečíst předlohu v podobě komiksu, abych zjistil, zda to vychází z něj. (07.08.2017)

tak tady to jsou snad všechny hvězdy za Cherlize. Co ta podávala za výkon, to jen tak nevidí. Já jsem doslova uhýbala hlavou ze strany na stranu, abych to také neschytala. Byla famózní, zřejmě jí tyhle role sednou jak ušité na míru i když si holka zlomila i zuby a jak jsem četla, měla habaděj trenérů, zkrátka příprava na tuhle roli jí dala zabrat a toho si cením! Tudíž scénář, uvěřitelnost a podobně házím za hlavu a ještě budu přemýšlet nad tím, jestli hvězdu nepřihodím. James se tam skoro ztrácel. Za mě naprostá spokojenost. (28.12.2017)

Dvouhvězdičkový brak s jednou pětihvězdičkovou akční scénou. Na akčně-špionážní film, který by měl být nabitý akcí a informacemi a neustále podněcovat naši zvědavost, je Atomic Blonde nezvykle utahaná. Na vině je nevyrovnaný rytmus, daný množstvím zpomalovacích scén, které děj nijak neposunují a neobohacují, v nichž postavy vedou plytké dialogy o pravdě, lži a politice, a záběrů, ve kterých Charlize Theron pózuje v hotelovém pokoji nasvíceném modrými a červenými neony (fanoušci Refnových filmů nepřijdou zkrátka). Hrdinka připomíná pěkně oblečenou figurínu či robota, který plní zadané instrukce (a ve výsledku vážně nesejde na tom, kdo je zadává) a občas zregeneruje své síly ve vaně s ledovou vodou nebo s pomocí panáka vodky (její varianta „Martini, protřepat, nemíchat“ proto zní „Stoličnaja na ledu“). OK, jde o ledově chladný stroj na zabíjení, decentněji by to sdělit nešlo? Pár náznaků její lidskosti a toho, že má vůbec nějakou individualitu, vyznívá do ztracena (vztah s Delphine, zabitý milenec, jehož fotku v úvodu spálí zřejmě jen proto, aby režisér mohl film odpálit skladbou Putting out the Fire od Bowieho). Vyprávění zpomaluje také nadbytečný rámec s výslechem v Londýně, vizuálně připomínajícím výslechovou scénu ze Základního instinktu (přehazování nohy přes nohu se ovšem nekoná), který nevytváří žádné napětí, nevzbuzuje zvědavost, nevyvolává nové otázky. Toby Jones a John Goodman jen zastupují pomaleji chápající diváky, kteří občas potřebují pauzu a shrnutí toho, co jsme doposud slyšeli. Film se nadto navzdory retrospektivnímu vyprávění v berlínských scénách nedrží hlediska Lorraine. Zcela nesmyslně jsme zpravováni také o aktivitách Percivala, takže s předstihem před ostatními postavami víme o jeho pravých záměrech a film nás již v tomto ohledu nedokáže zaskočit. Nejlepší akční scéna filmu je paradoxně ta stylisticky nejodměřenější, která se nesnaží být cool za výpomoci zpomaleného pohybu nebo osmdesátkových songů, které zabírají vždy a všude. Teprve (a pouze) během několikaminutové a několikaúrovňové rvačky (nejen) na schodišti se z filmu konečně alespoň na chvíli stává nekompromisní brutální akční nářez s přehlednou akcí, který sliboval trailer. Úrovní kaskadérských kousků, choreografie, práce kameramana nebo zapojením mizanscény (když je nejhůř, přijde vhod i elektrický vařič) jde o nadstandardní kus filmařiny. Natolik nadstandardní, že zřejmě nebudete řešit syrovější, méně stylizované pojetí akce (oproti zbytku filmu) nebo mizivý přínos dané sekvence pro vyprávění. David Leitch má tudíž skvělý materiál, pokud by někoho někdy potřeboval přesvědčit, že umí zrežírovat parádní akční scénu, ale celá ta příběhová nadstavba kolem je tak utahaná, pitomá, ledabyle poslepovaná a nevyrovnaná, že doporučuji přijít do kina až zhruba půl hodiny před koncem. 50% (31.07.2017)

Atmosférický Berlín, hodně neonů, osmdesátkové hity, nekompromisní choreografie a Charlize Theron na ledu. Několik scén, a není jich málo, je naprosto exkluzivních. Tvůrci se nebojí do toho šlápnout a David Leitch po prvním Johnu Wickovi rozmetává dosud smutnou skutečnost, že režírující kaskadér nebyl nikdy zárukou kvality. Teď je, a zatraceně chutnou. Samozřejmě stále (u Wicka víc) surfujeme na vlně absurdnosti, útlá blondýna řeže stokilové chlápky v kvalitní kaskadérské práci a hraje lopotnou hru na kočku a myš, ale stejně to celé sežereme. Má složitější strukturu vyprávění, místy zbytečně zamotanou a neučesanou, kdy o mnohých zvratech nelze nepochybovat. A tempu mnohdy dochází dech. Učesaná je naopak hlavní hrdinka, vychytralá potvůrka, která vycedí několik hlášek, drsných pohledů a hbitých úderů. Akce mění atmosféru, někdy je přestylizovaná, jindy brutálně syrová (viz. opěvované divočení na schodišti, které naši nohatou hrdinku zatraceně bolí – protivníky ovšem víc). Sympatické grády má i lesbická scéna. I to se počítá. (03.08.2017)

Kdo čeká Johna Wicka v dámském provedení, nedočká se ho. Postava Charlize Theron není kladný macho agent toužící po pomstě kvůli mrtvému psovi a vypálenému domu. Je to vychytralá a nepředvídatelná mrcha, kterou definují spíše než emoce jen pohledy a arogantní hlášky. Tomu odpovídá i odlišný koncept snímku, který Leitch vytvořil. Podstata příběhu je totiž moderně pojatá špionážní hra na kočku s myší, kdy do poslední chvíle nikdo neví kdo, kde, jak a s kým. Zbytečně překombinovaný scénář však bohužel trochu ruší jinak naprosto senzační dojem z hmatatelné akce, která troufám si říci svým nábojem a zpracováním těžko hledá konkurenci ve své třídě. Na rozdíl od Wicka a jeho uber fuckin cool combo chvatů a stylové střelby je méně rytmická a víc syrově špinavá. Do paměti a filmových memoárů se určitě zapíše už v traileru načrtnutá bojovka na schodech jako jedna z nejlepších ever. Dohromady trvá cca 10 minut a střihů je tam zatraceně málo, vše navíc podpořené fenomenální ruční kamerou, která hlavním hrdinům nedá vydechnout (neskutečné, co fyzicky předvádí Charlize Theron, která pokračuje po Mad Maxovi v krasojízdě ultradrsňačky). Vše ostatní kolem filmu od sexy neonů, osmdesátkové hudby, stylových dekorací, prďácké výpravy, až po atmosferický Berlín, který je pro filmaře rájem studených kulis, jde stranou a s trochou nadsázky hraje druhé housle. Protože tahle desetiminutovka je sama o sobě film ve filmu, povyšující akční řemeslo v dané třídě na úplně jinou úroveň, což se naposledy povedlo dekádu zpět a o stupínek níže Greengrasovi se svým nervním a zběsilým Agentem bez minulosti. (30.07.2017)