Atomic Blonde: Bez lítosti

Mám rád režiséry co mají svůj vlastní styl, ale to tady byl právě problém. Místy dokonalý špionážní retro, místy cool akční kousky, no ale co já jako divák s tím ? Jak mám vnímat hlavní hrdiny, jako nesmrtelný komiksy a nebo jako skutečný špiony ? Dialogy i dobový exteriéry i interiéry směřují k druhému, akce k prvnímu. Určitě oceňuji akční scény ať už bitky nebo auto honičky, ta se zakončením nárazu náklaďáku do osobáku luxusní, ovšem samozřejmě nejluxusnější scénka je ta, když se Charlize se Sofií ocitnou na nejmenované části nábytku, patřící většinou do ložnice a začnou se "kamarádit" v tu chvíli jsem zapoměl na cenu vstupnýho. (21.08.2017)

Kdyby jenom zůstali u konceptu "platinová Charlize mlátí věci", tak bych nejspíš vrněla jako kočka, ale tento přeestetizovaný a hudebně přebujelý film se tvůrcům rozpadl pod rukama. Na konci se tomu velmi toporně snažili dát vyšší smysl, ale to přece nemůžou dělat, pokud nemají ten základní smysl v jádru pudla. (Roztomilý Skarsgard (a konečně i Sofinka) totálně nevyužití.) (24.01.2018)

Skutočne neskutočne divoká, ale hlavne štýlová jazda chladnými berlínskymi ulicami pod železnou oponou o špiónoch britských, amerických, nemeckých, francúzskych a sovietskych a ich vzájomnej interakcii kulminujúcej k explozívnemu finále, no ešte predtým jednou naozaj perfekcionisticky zvládnutou akčnou scénou "bez strihu," zmáknutou precízne a bravúrne pod režijným patronátom bývalého kaskadéra, ktorý kedysi natočil onen, dnes už každému známy, počin menom John Wick (ten prvý, podotýkam, na zvyšné ti zvysoka seriem). Záverečné náhle prekombinovanie deja vôbec neprekvapí a možno ani jeho rozuzlenie. Prekvapí zrejme len to, ako si Theronka do východného Berlína priviezla v dvoch taškách najväčšiu kolekciu Dior lodičiek a pre zvyšné časti outfitov rovno celý módny dom. Nesťažujem sa, veď to bol dôvod, prečo som atómovú blondínu kedysi pozeral viackrát v rámci jedného dňa ako dement, len konštatujem, chápeš. Teraz (preferujem ten obrovský apartmán v centre metropoly) už takým prízemným dôvodom neholdujem. Dúfam... (x) (x) (2x4.11.2017) (5.11.2017) (11.11.2017) (3x22.1.2018) (8.10.2018) (25.9.2023) "Look at all these hedonists. It's like a beautiful woman gone wrong. I fucking love it." (25.09.2023)

Dvouhvězdičkový brak s jednou pětihvězdičkovou akční scénou. Na akčně-špionážní film, který by měl být nabitý akcí a informacemi a neustále podněcovat naši zvědavost, je Atomic Blonde nezvykle utahaná. Na vině je nevyrovnaný rytmus, daný množstvím zpomalovacích scén, které děj nijak neposunují a neobohacují, v nichž postavy vedou plytké dialogy o pravdě, lži a politice, a záběrů, ve kterých Charlize Theron pózuje v hotelovém pokoji nasvíceném modrými a červenými neony (fanoušci Refnových filmů nepřijdou zkrátka). Hrdinka připomíná pěkně oblečenou figurínu či robota, který plní zadané instrukce (a ve výsledku vážně nesejde na tom, kdo je zadává) a občas zregeneruje své síly ve vaně s ledovou vodou nebo s pomocí panáka vodky (její varianta „Martini, protřepat, nemíchat“ proto zní „Stoličnaja na ledu“). OK, jde o ledově chladný stroj na zabíjení, decentněji by to sdělit nešlo? Pár náznaků její lidskosti a toho, že má vůbec nějakou individualitu, vyznívá do ztracena (vztah s Delphine, zabitý milenec, jehož fotku v úvodu spálí zřejmě jen proto, aby režisér mohl film odpálit skladbou Putting out the Fire od Bowieho). Vyprávění zpomaluje také nadbytečný rámec s výslechem v Londýně, vizuálně připomínajícím výslechovou scénu ze Základního instinktu (přehazování nohy přes nohu se ovšem nekoná), který nevytváří žádné napětí, nevzbuzuje zvědavost, nevyvolává nové otázky. Toby Jones a John Goodman jen zastupují pomaleji chápající diváky, kteří občas potřebují pauzu a shrnutí toho, co jsme doposud slyšeli. Film se nadto navzdory retrospektivnímu vyprávění v berlínských scénách nedrží hlediska Lorraine. Zcela nesmyslně jsme zpravováni také o aktivitách Percivala, takže s předstihem před ostatními postavami víme o jeho pravých záměrech a film nás již v tomto ohledu nedokáže zaskočit. Nejlepší akční scéna filmu je paradoxně ta stylisticky nejodměřenější, která se nesnaží být cool za výpomoci zpomaleného pohybu nebo osmdesátkových songů, které zabírají vždy a všude. Teprve (a pouze) během několikaminutové a několikaúrovňové rvačky (nejen) na schodišti se z filmu konečně alespoň na chvíli stává nekompromisní brutální akční nářez s přehlednou akcí, který sliboval trailer. Úrovní kaskadérských kousků, choreografie, práce kameramana nebo zapojením mizanscény (když je nejhůř, přijde vhod i elektrický vařič) jde o nadstandardní kus filmařiny. Natolik nadstandardní, že zřejmě nebudete řešit syrovější, méně stylizované pojetí akce (oproti zbytku filmu) nebo mizivý přínos dané sekvence pro vyprávění. David Leitch má tudíž skvělý materiál, pokud by někoho někdy potřeboval přesvědčit, že umí zrežírovat parádní akční scénu, ale celá ta příběhová nadstavba kolem je tak utahaná, pitomá, ledabyle poslepovaná a nevyrovnaná, že doporučuji přijít do kina až zhruba půl hodiny před koncem. 50% (31.07.2017)

Přemíra stylu někdy paradoxně ústí do absence stylu. Ten film je tak přesycený neonovým EBM fetišismem a zálibným okukování hrdinky tak chladné, až s ní nemůžeme úplně soucítit, že se nakonec rozsype na řetězec špatně pospojovaných scén. Jednoduchá story vyprávěná nesmyslně krkolomně a neefektivně, veškerý požitek tak nakonec plyne z drobností. A těch je ve dvouhodinové stopáži asi deset minut. To bych nebral ani vod dederóna. (04.08.2017)