Něco více (S01E08)

Finále potvrdilo to, čeho jsem se bál vlastně už od začátku. Dokud se tvůrci drželi alespoň obrysů a základních motivů a dialogů relativně komorních povídek, vše fungovalo jak mělo. V případě Yennefer se jim naštěstí podařilo vytvořit dostatečně zajímavý a slušně napsaný origin, i když přitom její postavu poslali jiným směrem než knihy. Víceméně jim to ale vyšlo, možná i kvůli schopnostem Anyi Chalotry. Ciri jako postava byla skvělá, problém byl ve změnách, které prodělal její dějový oblouk. Což způsobilo že závěr první sezony neměl vůbec takovou sílu a emoce jaké měl mít. Snahu tvůrců nahradit vztah neustálým odkazováním na osud můžu ocenit, ale prostě to nefungovalo. Vůbec nejlepší částí série byly ale na první pohled jednoduché a samostatné, ale morálně složité a postavy rozvíjející zakázky Geralta a Marigolda. Stejně tak tomu bylo i v této epizodě, naprosto základní zápletka, ale byla hezky zpracovaná (úvodní akce) a dozvěděli jsme se další důležité informace o Geraltovi. Naneštěstí i přes snahu na mě nefungoval středobod epizody - to, co mělo být epickým vyvrcholením série. Spíše než epické mi to až na jednu scénu v úplném závěru přišlo strašně levné a umělé, bez jakéhokoliv plánu a logiky. Alespoň ten hrad vypadal docela věrohodně. Od zpracování této legendární bitvy jsem prostě čekal mnohem víc, i když jsem po té hodně bídné bitvě v první epizodě měl být připraven. První sezona dobrodružství Geralta a jeho přátel tak končí mnohem hůře než začala, přes všechny problémy a chyby ale u mě převládá zatím značná spokojenost. Pokud v další sérii nebude Lauren Schmidt experimentovat, bude se pokud možno ještě věrněji držet již zcela lineárního a jednolitého vyprávění románů a dostane od Netflixu o pár desítek miliónů více, měl bych být stoprocentně spokojen. Tady nejsem, ale začátek na 7,5-8/10 je úplně v pořádku. (24.12.2019)

Akčné finále patrí veľkej bitke, ktorá ale prebieha inak, než sme zvyknutí. Ide predovšetkým o bitku medzi čarodejnicami a armádou a svojim spôsobom iba na diaľku, čiže neznalcov knihy môže buď sklamať, alebo si povedia, že konečne vidia niečo iné a originálne. Ja sa zaraďujem skôr do druhej skupiny, i keď ma finále nestrhlo na sto percent. Geralt spí a halucinuje a čarodejnice zvádzajú veľký súboj proti armáde, tomu sa hovorí emancipácia :) (05.08.2022)

Ani všetkých predchádzajúcich sedem epizód SPOLOČNE, ako celok, kvalitatívne vôbec nedosahujú iba na tú poslednú, ôsmu, ktorá je z môjho pohľadu naprosto pohlcujúca a strhujúca, že ako klasicky vravievam: „To najlepšie si nechali tvorcovia až na samý koniec prvej sezóny” ! Jej obsahom (zdrojom) je Pán Prsteňov, z epickej perspektívy, ďalej, Harry Potter, z čisto prosperujúcich kúziel z každých strán, a nakoniec tu mám aj Statočné srdce, a to predovšetkým zo štýlového spracovania, kedy useknuté končatiny lietajú až takmer do mojej obývačky, že tak extrémne naturalisticky to pôsobí ! A PLUS (+) tieto spomínané atribúty si taktiež ešte na záver poriadne a poctivo niekoľkokrát vynásobte, keď sa tým následne dostanete do akéhosi vyššieho levelu, kde sú citované inšpirácie už iba akousi slabou náplasťou oproti tomuto neuveriteľnému televíznemu spracovaniu, ktoré by sa v žiadnom prípade nestratilo ani na veľkom kino-plátne vedľa čoraz „ťažších” blockbusterov, a la MARVEL. Neviem, či som v živote videl lepšiu TV. časť, ktorá by ma takto posadila na riť ?! (14.01.2020)

Dějus ex machina. Nejsem znalcem literární předlohy, ale mám silný pocit, že mnoho důležitého nebylo odvyprávěno. Seriál mi přišel zajímavější z hlediska povídek, dějová linka zde doznává klimaxu, který ovšem funguje roztříštěně, takže zatímco Yennefer jede bomby, Geralt se zaobírá do poslední chvíle nezáživnou situací, kde propojení obou poloh nefunguje zdaleka tak dobře, jak bylo zamýšleno. (02.01.2020)

Co to mělo sakra být? Na poslední povídku jsem se docela těšil a možná proto je ještě o to hlubší mé znechucení. V této epizodě je totiž tolik nesrovnalostí, hloupých scén a stupidních dialogů, že mám problém si je všechny zapamatovat, ale zkusím tu vyjmenovat alespoň ty nejzávažnější. Za prvé: Geralt kosí nekkery holýma rukama - vážně? To skoro celou tuhle sezónu zapomněl, že vlastně umí nějaká znamení? Achjo. Ještě větší trapas je že je nakonec všechny vlastnoručně zaškrtí. Za druhé: celé bitevní provedení - nulové. Mágové bojují jako kokoti, vyšlou jedno dvě kouzla a hned kvůli tomu skoro umírají - až se mi nechce věřit, že to mají být ty stejné mocné čarodějky, jenž vystupují v knihách a hrách. Vlastně ty kouzla ani zas tak nepoužívají... místo toho hážou na nepřátele stříbrné lahvičky...wtf? Vilgefortz z Rogeveenu, nejmocnější a nejnadanější z mágů, který porazí v čestnému souboji 1v1 i samotného Geralta (Čas opovržení) a dokáže porazit i vyššího upíra, prohraje v stupidním šermířském souboji se zelenáčem Cahirem aep Caellach, který nedokázal porazit ani v boji neškoleného a v podstatě neškodného dopplera. A pak se tohohle chlapa má někdo bát - cápka, který má být ústředním záporákem celé ságy. Ubohost. Totéž Tissaia - podle knih je to arcimistryně magie, která dokáže sejmout neuvěřitelně silnou iluzi na Tor Lara pouhým jedním zaklínadlem a číst myšlenky i těch nejsilnějších mágů. A ona se vydá sama za nepřítelem, kde se ještě nechá hloupě spoutat dwimeritem a zneškodnit. Taky tvůrkyně, jako vždy, vypouští spoustu důležitého materiálu z knih, aby mohla, jako vždy, dosadit vlastní dodatečné scény, které, jako většinou, stojí za prd. Trissino ikonické popálení bylo sice dodrženo, ale co její ztráta vlasů? Oslepnutí Yennefer kvůli zaklínadlu Fringilly? Nic. Na konci dílu to navíc vypadalo, že z těch 60 zúčastněných mágů pomřela většina, což jde opět proti zásadním odhalením knih. Na Soddenském pahorku má hrdinsky zemřít třináct čarodějů - Triss, která je mylně považovaná za další obět, je od této chvíle označována jako Čtrnáctá z Pahorku, poslední čarodějka, která položila život za svou zemi. Tady to ale vypadá, že je jen "Čtrnáctá ze padesáti tří mrtvých mágů" - kouzelné přízvisko. Geralt zase vůbec nepotká Visennu, na což jsem se těšil asi ze všeho nejvíce. Katastrofální zbroje Nilfgaardu v přímém záběru jsou už jen poslední hřebíček do rakve. Lauren Schmidt se každou chvíli chlubí, jak neadaptuje hry, ale knihy, a nakonec to dopadne tak, že na takřka posvátnou knižní předlohu kálí všemi možnými způsoby. Ohnivý sólo Úžasné Yen ani nebudu komentovat. Poprvé, co dávám 0% (23.12.2019)