Paterson

Svérázná ikona nezávislého filmu a jeden autobusák, který při venčení buldočka každý večer zajde na jedno, v pauzách se pokouší o poezii, respektuje četně se měnící sny potrhlé manželky. Zatíná zuby. Témata se opakují, postavy přicházejí, ale žádné třenice nebo zásadní dialog nepřináší, a zase mizí. Prostě Jarmuschova oblíbená všednost a obyčejnost vyplouvá na povrch na dřeň. Absence děje, minimalismus, dlouhé záběry, ve kterých nepadne ani slovo. Dny jsou jiné, ale zároveň stejné. Ano, mohli jsme to čekat, ale kupříkladu docela podobné Zlomené květiny s obdobným tragikomickým hrdinou měly naopak svůj osobitý humor, který mi tady ve větším měřítku scházel. Nálada snímku místy prostě ubíjející, je mi líto. Zamyšlení ano, ale přiznejme si, že nijak zásadní. Utápíme se v situacích a slovech, které toho až tolik neřeknou. Tohle nemá šanci přežít. (18.02.2017)

Dokud jsem si nepřečetl pár zdejších komentářů, bláhově jsem myslel, že hlavní protagonista byl diletant, který se pokoušel parodovat poezii. Hlavní myšlenku celého filmu (o ničem) jsem pak hledal v jeho nesoudné, excentrické a sexy perské přítelkyni, která mu hustila do hlavy, že je geniální básník, protože nedokázala rozeznat burgundské červené od krabicového vína z večerky. Z tohoto banálního středobodu filmu jsem cítil ponaučení, že můžete být úplně neschopní a stejně prožít krásné (a velmi nudné) chvilky u své vášně, kterou ale skoro neovládáte ani na základní úrovni (takže perfektní idea přímo pro mě). Jak ale podle orgastických ohlasů šokovaně čtu, to schizofrenní blábolení o krabičce zápalek bylo zřejmě umělecké dílo nevyčíslitelné duševní hodnoty. Paterson byl poetický génius a jeho hlasité uvažování nad dalším přirovnáním hlavičky zápalky k vlasům přítelkyně zase básnický výkon, který pohladí na duši. Zřejmě jsem ignorant, ale budu varovat podobné ignoranty mého ražení, že se jedná o klasický indie film, který se vyžívá ve stereotypním dni/týdnu ještě nudnější postavy, která každé ráno zarecituje své mizerné pokusy o básně, poslechne si v autobuse jeden nudný rozhovor cestujících a pak to celé skončí neskutečně dramatickou scénou (boiler), kdy si pokecá s Japoncem na lavičce u vodopádu o jejich žebříčku nejoblíbenějších básníků (konec boileru). Vzhledem k tomu, že jsem otevřený člověk a po zhlédnutí filmu se cítím i na umělce, chtěl bych s nedovolením přednést svojí vlastní báseň, která je zhruba na úrovni geniální zápalkové poezie mistra Patersona. BALKÓN: Z balkónu pozoruji osamělé psí hovno, leží nehnutě na chodníku, je smrdutě teplé a vábí život, mouchy se slétávají na jeho počest, dovádějí a kladou larvy, zběsilost uspěchaného světa, zbývá tak málo času do jeho konce, usínám na balkóně nudou, po probuzení hovno stále leží, na povrchu krásně tvarované, uvnitř zcela prázdné, po dvě hodiny pozoruji v polospánku hovno, mám z toho hovno, ach, Jarmuschi, to nebylo psí hovno. 40 % (19.02.2017)

Tak a teď jsem se odkopal! Už je jasné, že nejsem dostatečně inteligentní na to, aby se mi Paterson líbil. Mě prostě nebaví sledovat den po dni obyčejný život řidiče autobusu s básnickými sklony a jeho extrémně kreativní ženy. Nudil jsem se tak převelice, že se o mě dvakrát pokusil i mikrospánek, ale bojoval jsem až do hořkého konce. Napadlo mě, že bych dal panu Jarmuschovi echo, další film by mohl natočit o mě, byl by jistě stejně nudný, možná i nudnější, což by mu jistě přidalo na kvalitě. Musím ale uznat, že porucha autobusu dala příběhu nový náboj, díky kterému byl náhle plný napětí. Uf... (26.08.2017)

Jarmusch necítí ke každodenní rutině to, co bratří Coenové pesimisticky ukázali V kůži Llewyna Davise. Každý den je pro něj nová radost. Zcela se vyhýbá sociální kritice a ani šablonovitě nevypráví o útrapách talentovaného, ale (dobrovolně) neobjeveného umělce. Naopak, snaze probudit v sobě umělce za každou cenu se skrze figuru manželky trefně vysmívá. Režisér ale nikdy není v tónu zlomyslný. Každá lidská bytost má v Patersonovi své důvody k občasným hloupostem, které dělá a může při tom vyhlížet ohromně trapně. Jarmusch se ukazuje jako citlivý humanista a v neposlední řadě brilantní režisér, který trpělivě stupňuje vyprávění přes týden až k očekávanému víkendu. Paterson má na to stát se klasikou americké nezávislé kinematografie, což se již několikrát podařilo filmařovým předchozím snímkům. (09.07.2016)

"Paterson" je pre mňa veľkým a príjemným filmovým zážitkom a prekvapením tohto roku. Nemusí sa vo filme toho nutne diať príliš veľa na to, aby sme mohli odchádzať z kina s dobrými zážitkami. Pretože toto je film, ktorý sa skutočne sústredí len na život jedného človeka počas jedného týždňa. Šoféra autobusu, ktorý rád píše básničky, a jeho žena zase miluje kombináciu čiernej a bielej a sníva o tom, že bude robiť úžasné muffiny a hrať country skladby na svojej čierno-bielej gitare. A všetko, čo je čierne a biele je pre ňu úžasné. Pre mňa je toto film, kde sa toho skutočne veľa neudeje v rámci celku, no v skutočnosti sa toho stane veľmi veľa. A je to film vyslovene o malých momentoch, ktoré z neho robia skutočný zážitok. Plus náš hlavný hrdina je veľmi sympatický a vždy sa snaží byť ku každému milý a pozitívne naladený a priniesť dobré pocity. A to je pre mňa ohromné. Vynikajúci film, ktorý môžem odporúčiť každému, kto má rád trošku iné filmy. Hodnotenie: A (01.02.2017)