Stud

Politická psychologie je osobitý obraz Ladislava Helgeho, to bylo jasné už od Jarního Povětří. Ve svém posledním snímku utahuje smyčku ještě pevněji. Částečný rozklad jednoho, podle jeho slov, poctivého soudruha, který ač vidí kolem sebe antény a motorky na každém dvorku, je v prakticky slepý. Brýle reality nasazuje kolega Kvasil. Otřes činu je znát, už není čas na babičku bloudící po úřadě, ani na kamarádskou výpomoc s bytem, on ví, komu slouží. Oni jsou schopni všeho. Hlavní je, vše vidět na vlastní oči, ovšem, všichni mlčí. Stud je všudypřítomný, ale pomíjívý, druhý den se lze opět schovat v davu. Slunce svítí, budujeme dál, soudruhu předsedo. Režisérův pohled do budoucnosti národa je o střetu s pravdou (agronom), o věcech budoucích, o přiznání a důsledku. Nelze se ohlížet. (06.10.2013)

Poslední film Ladislava Helgeho je asi nejodvážnější z jeho tvorby a nejvíce kritický k tehdejší socialistické společnosti. Proto taky hned putoval do trezoru a Ladislav Helge měl zákaz dalšího točení. Vypráví příběh krajského straníka Pánka, který je zaslepen vlastním egem a nehodlá akceptovat jiné názory a ctí jen své zásady. Náhle musí řešit případ svého okresního předsedy Kvasila, kterého měl za vynikajícího soudruha a pracovníka. Kvasil je obviněn ze znásilnění nezletilé holky a z mnoha podvodů v družstvu. Pánek je na jedné straně proti jeho jednání, ale na druhé straně byl Kvasil podle něho přece vynikajícím soudruhem! Poslední třetina filmu, kdy je Pánek opilý (výborný Július Pántik) a přemítá, že se vším praští musela být pro soudruhy velká sada! Natáčelo se v Mikulově a přilehlém okolí. Hudba Svatopluka Havelky občas připomene Všechny dobré rodáky. Díky brněnskému kinu Scala jsem si mohl Stud vychutnat přímo z filmového pásu v rámci projektu "Dějiny na 8". Více takových projekcí! (25.10.2018)

Jo jo, to ještě byly filmy, které měly smysl, hloubku, úroveň a pravdu. Mám ráda trezorové filmy,  nikdy nejsou šlápnutím vedle.  Velmi chytrý film, který stojí za zamyšlení a je podstatou platný v kterékoliv době. "Přece se nikdo nebude šťourat v tom, že sovětskej mák nevzešel." 😅 "Kde jsou ty čistý lidi?" "Proč ty lidi tak strašně mlčeli? Styděli se." "Někdy udělá člověk pro věc víc, když včas odejde." (19.02.2023)

Do sebe zahleděný film řeší kvadraturu kruhu. 1) Spoiler. Ten stud jsem soudruhu Pánkovi příliš nevěřil. Jak se ukázalo na úplném konci filmu, právem. Jemná kritika typu "někteří soudruzi neunesli tíhu úkolů nové doby" trochu připomíná Mňačkovu novelu Jak chutná moc, ale je převelice krotká. Filmu by tak více slušel rok výroby 1963. 2) Ve své době silná čtyřhvězdičková výpověď je dnes už jen nepříliš zajímavým pokusem o nenápadnou kritiku v povoleném rozsahu. 3) Spoiler. A že by se družstevníci na schůzi styděli promluvit a přidat se tak k odsouzení nepoctivého funkcionáře? Promiňte, možná jsem cynik, ale tomu taky nevěřím. Spíš se báli obhajovat své prospěchářství. Inu, kdo nekrade, okrádá rodinu. (07.08.2016)

Toto Helgeho dílo spadá všemi svými znaky do filmové československé vlny šedesátých let a vůbec do tehdejšího společenského dění. Revize klišé a frází se nevyhýbala ani všednodennosti. Příběh předsedy ONV z jihomoravského města (Břeclav ?), padesátníka, v jehož povědomí se pořád objevují montérky, obnažuje krizi režimu. De iure platí staré fráze, de facto společnost žije podle jiných, podstatně odlišných podmínek a hodnot. Chlapácká gesta ani staré postoje nezabírají ani ve vlastní rodině. Scéna v závěru filmu, v níž v předjitří stojící funkcionář hledí do okna autobusu, po němž stéká dešťová voda a zevnitř na něj hledí od něj odcházející dcera, je víc než výmluvná. O skutečné tváři režimu tyto filmy-téměřdokumenty vypovídají mnohem více než plakátové seriály typu VYPRÁVĚJ. (02.04.2014)