Z Paříže do Paříže

Z Paríža do Paríža je film podľa autobiografickej knihy Josefa Joffa Bag of Marbles, 1973 (Mešec s guľkami). Spisovateľ ročník 1931 mal v dobe okupácie 10 rokov a viac. Kniha sa stala takým bestsellerom, že v roku 1975 bol natočený film pod rovnakým názvom. Takže dnes sme sa dostali k remaké tohto filmu a to je dobre. Všetky tie strašné okamihy, ktoré sa od roku 1941 do 1944 diali, okupácia Francúzska Nemcami, pohon na Židov, vypočúvanie krutým nemeckým dôstojníkom, odvážny odbojár, kolaboranti na čele s Pétainom až po oslobodenie sú podávané zjednodušene očami deti a to je obrovským prínosom pre tento film. Matka chcela zachrániť svoju rodinu a existovalo jediné možné riešenie a to, že rodina nemôže zostať pohromade. Najmladších synov posiela do mesta Menton na juhu Francúzska a cez okupované územie sa môžu dostať jedine 2 malí chlapci (podľa jej slov nikto nebude mať podozrenie na dve malé deti). Ostatní sa všetci dostali cez okupované územie na vlastnú päsť. Tu ešte v neokupovanom južnom Francúzsku sa na určitý čas rodina zjednotila, ale ešte nič nemali vyhraté. Otca Romana zadržali príslušníci SS a v novembri 1943 bol deportovaný do Osvienčima, už sa s neho nevrátil. Ostatní mama Anna, brat Albert a Henry boli zatknutí a internovaní v tábore Drancy. Pri ich deportácii do koncentračného tábora mal vlak poruchu a blížiaci sa Američania ich zachránili pred následným ďalším transportom. No a strastiplná cesta najmladším bratov Josefa a Maurice taktiež šťastne skončila v oslobodenom Paríži. V závere filmu sa nám objavia v obraze obaja hlavní aktéri tohto filmu autor knihy Josef so svojim o dva roky starším bratom, ale obaja už v pokročilom veku. (Pre poriadok filmy z Francúzska o holokauste rovnako dobré, keď nie ešte lepšie: Vlak 1973, Pán Klain 1976, Nečakaná zrada 1985, Dovidenia chlapci, 1987, Pan Batignole 2002, Šifra 2003, Pani z Izieu 2007, Slobodná zóna 2007, Ukryté deti 2007, Odsun 2010 a Kľúč k minulosti 2010.) (26.06.2017)

Velice specifický pohled na válečnou Francii, okupovanou i kolaborující, očima chlapců, kteří na své cestě za přežitím prošli současně strastiplnou duševní proměnou. Opustit svůj bezstarostný svět dětských her, popřít sebe sama a vyrovnat se s všudypřítomným nebezpečím a strachem, to chce velkou odvahu. Jejich příběh je proto úžasný a samozřejmě také notně emotivní, i díky obrovské dávce štěstí, které jim osud daroval, aby ho mohli vyprávět. Jeho filmová podoba je po všech stránkách vynikající, počínaje provázáním jednotlivých scén, přes postupné proměny nálad nebo výtečnou atmosféru ve všech polohách a konče hereckými výkony hlavních hrdinů. Krásný snímek, při němž někdy přeběhne mráz po zádech, ale který jindy naopak chytí za srdce. 90 % (06.06.2017)

Film "Z Paříže do Paříže" je nenápadným filmem s dějem zasazeným do II. světové války a zabývá se konečnou rasovou otázkou z trošku jiné strany, než jsme zvyklí.. Hlavní postavy jsou dva kluci-bratři, které spíše než politické dění zajímají samozřejmě klukoviny.. Příběh zachycuje pozvolné rozpínání fašištů, odstřižení Židů od společnosti (hvězda, oddělená výuka, rasově rozdělené obchody a služby aj.), útěk za hranice, skrývání až na samotný konec války.. Jde spíše o ukázku chlapectví a bratrského pouta v době "temna" než o krvavé záběry a krutost koncentračních táborů.. Děj se odehrává především ve Francii a Itálii.. Bylo to fajn, avšak znám na podobné téma silnější filmy, z tohohle mi moc husí kůže nenaskočilo.. (07.11.2017)

Útrpné drama o tom, že pokud jste Žid, tak musíte mít ocelové nohy, aby jste mohli utíkat po Evropě. Konkrétně v tomto případě musíte z Paříže do Nice a zpět. Film stojí a padá na dvou bratrech, kteří od tatínka dostali za úkol provětrat své trekové boty. A vzít si k tomu samozřejmě pytlík duhovek. A jediné, co za celou cestu vydrželo, byly právě duhovky. 75% (13.08.2017)

Ťažká doba rodí zaujímavé, no smutné príbehy. Presne takým bol aj príbeh oboch bratov, ktorí takmer celý film niekam utekajú. Cestou stretávajú dobrých no i zlých ľudí, ktorých zlo ukryté niekde hlboko vo vnútri sa naplno prejavilo práve v týchto krušných časoch, čo je samozrejme jedna z ľudských prirodzeností. Na druhú stranu sa našťastie chalani stretli aj s láskavými postavičkami, takže to nemali až tak drsné. Práve preto si myslím, že z Paríža do Paríža je jeden z najrealistickejšie natočených snímkov na túto tému - zbavený zbytočného sentimentálneho pozlátka a hrania na city diváka. Keď sa nad chalanmi a ich rodinou trochu viac zamyslím napadne ma, že vlastne tá rodina ani nedopadla až tak zle. Ktohovie ako by to skončilo, keby mali utekať z Poľska, Československa alebo z Nemecka. Mali šťastie, že na to Azúrové pobrežie to nebolo až tak ďaleko. Slušný nadpriemer. 80/100 (06.07.2017)