Až na dno

James začíná plánovat svojí misi v galerii, kde obklopen uměleckými díly rozmlouvá se svými kolegy. Během toho se zastaví u dvou obrazů. Prvním je Mnich u moře (1810) od Caspara Davida Friedricha. Na malbě je zobrazen mnich stojící (a zřejmě rozjímající) oproti moři. Postava mnicha je nepatrná, obrazu dominuje krajina a především nebe. V přeneseném významu je tímto mnichem James, který poprvé potkal Danny na břehu v Normandii. Později, už jako zajatec v Somálsku, se k moři opakovaně obrací, protože skrz něj může být ve spojení se vzpomínkou na Danny. V jedné scéně do moře vchází, se strachem o ztrátu vlastního života rozpíná ruce směrem k horizontu a modlí se. Pod rozpínajícím se nebem, na pokraji svého života, hledí do věčnosti. Druhým obrazem, u kterého se James zastaví, je malba Umělcova noha (1876) od Adolpha von Menzela. Zatímco první obraz byl pohledem na člověka z dálky, v rámě tohoto plátna dominuje detailní pohled na bosou nohu. Je to pohled z blízka na nohu trpícího člověka. James ve vězeňské cele pociťuje chlad země. Je skutečným člověkem, to znamená bytostí, která se stejně jako mnich nachází pod rozlehlým nebem, ale zároveň se nohama dotýká země. Jen díky uvědomění si vlastní tělesnosti a fyzické bolesti, může nahlížet na svoji situovanost, a tedy prostorovou i časovou omezenost. Na somálské poušti je James tím, kdo vzchází ze země a hledí smrti vstříc. Víc v recenzi http://filmaspiritualita.cz/recenze/46-recenze-az-na-dno-2017.html (19.08.2018)

"Submergence" podľa mňa zlyháva v jednom základnom probléme. Snaží sa podať veľmi veľa a urobiť akúsi metaforu v podaní životov oboch našich hlavných hrdinov. Lenže pravda je taká, že jeden z tých príbehov je aspoň trošku zaujímavý. Ten druhý ma nezaujíma ani v najmenšom. Aby som to upresnil, prečo tento film nie je len Jamesa McAvoya? Prečo tu musíme pchať dejovú líniu a život Alicie Vikander, ktorá tu len zabíja čas. Nemyslím si, že ju bolo treba vyhodiť, ale rozhodne nepotrebovala toľko miesta a už vôbec som nemal pocit, že by sme sa mali zaujímať o jej podmorský svet. Výsledne je to potom problém, lebo sa človeku ťažko sústredí na oba príbehy naraz a neustále len premýšľa, kedy sa vrátime k Jamesovi McAvoyovi. Okrem toho je pravda, že prvá polhodina filmu je vysoko nudná a vôbec ma nebavila. Romanca medzi Jamesom a Dani nie je veľmi zauímavá. A sústredíme sa na to príliš dlho. Film pôsobí potom trošku rozsypane. Ale keď sme v Somálsku, tak som aspoň trošku zaujatý a chcem vedieť ako to celé dopadne. Minimálne som chcel vedieť ako sa z toho dostane. Mňa to bavilo. Uvítal by som, aby sa tomu film venoval viac... no bohužiaľ sa priestor musel vyplniť podmorskou akciou a romantikou. Výsledok je potom trošku mix. Nemôžem film úplne zakopať, no mám pocit, že mal na viac. A stačilo to len prepísať tak, aby sme mali jedného hlavného hrdinu namiesto dvoch. Zvážte si. Hodnotenie: C+ (07.11.2018)

Film, který by se dal rozdělit na tři části. Ta nejlepší je jednoznačně úvodní část v hotelu, romantická linka funguje, mezi Jamesem a Alicií nechybí chemie a na to jejich milostné oťukávání se dívá moc dobře. Ovšem ty další dvě části, kdy už jsou hrdinové rozděleni, jsou zoufale nudné. Vážně, celé je to natočené s absolutním nezájmem. Nemohla jsem v těch jejich osobních liniích najít vůbec nic a vlastně jsem jen čekala na závěrečné titulky. Je to škoda, protože Alicia a James jsou dva výborní herci, kteří si zaslouží lepší projekty. Jeden z těch filmů, který vážně nemusíte vidět. (03.06.2018)

Tohle je vlastně založené výhradně na chemii mezi Alicií Vikander a McAvoyem a nutno uznat, že ta funguje bezchybně. Ten společně strávený čas je to nejlepší, co film nabízí a to se rozhodně nepočítám mezi zanícené romantiky. Jakmile se jejich cesty rozdělí, jde to do kytek. Dění ve společnosti oceánografů mi neřeklo vůbec nic a to samé se dá říct o ponorce. Agentova linka je o něco málo zajímavější, ale zase se jedná jen o standardní islamistické blbnutí, které sice neurazí, ale hlubší stopu nezanechá. No a samotný konec je vyloženě k nas*ání. Tohle mělo na víc. 50% (21.05.2018)

Submergence mohlo být velmi dobré drama, kdyby se z něj vytřískalo ještě mnohem víc. Bohužel děj podle mě jel jen na půl plynu a byl poutavý jen díky pasážím s McAvoyem, na druhé straně pasáže s Vikander táhly film ke dnu (doslova). McAvoy předvádí opět skvělý výkon, on byl z 90% důvodem, proč jsem Submergence potřebovala stihnout ještě na Febiu. Jak už jsem naznačila jeho "půlka" byla vynalézavá, dojemná, dramatická, řekněme i akční oproti těm částem s Vikander, kde jsme vlastně jen sledovali, jak jí její odloučení s Jamesem ničí psychiku, soustředění na práci, probouzí v ní strach a stále se s ním opakovaně snaží navázat kontakt. Kdyby byly tyhle dvě roviny trochu rafinovaněji propojeny, věřím, že by byl zážitek silnější, protože naneštěstí se děj silně vyvíjí jen v tom Jamesově příběhu. Závěr pak ale stejně nějak podivně vyšuměl, takže mi čelist nakonec nespadla ani tak. Ale asi jsem se zamilovala do toho hotelu, kde se ti dva seznámili. FebioFest 2018 (12.04.2018)