A Night at the Opera
A Night at the Opera
Režie:
Sam WoodKamera:
Merritt B. GerstadHudba:
Herbert StothartHrají:
Groucho Marx, Chico Marx, Harpo Marx, Kitty Carlisle, Allan Jones, Walter Woolf King, Sig Ruman, Margaret Dumont, Jonathan Hale, Rolfe Sedan, Billy Gilbert (více)Obsahy(1)
Bratři Marxové trhají Verdiho na cucky. Noc v opeře je dodnes považován za vrcholné dílo jejich tvorby (v roce 1993 byl zařazen do amerického Národního filmového registru). Bratři Marxové v něm devastují svět opery, obzvláště pak představení Verdiho Trubadúra. Scénář napsali zkušení autoři George S. Kaufman a Morrie Ryskind, kteří s Marxovými spolupracovali už dřív. Jeho části byly otestovány před živým publikem a dále vypilovány. Režie se ujal zkušený řemeslník Sam Wood (1883–1949), který je dnes víc připomínán pro své zuřivě antikomunistické postoje, než kvůli své tvorbě, ačkoliv má na svém kontě řadu nadprůměrných děl, z nichž (kromě dvou veseloher bratří Marxů) stojí za to připomenout např. filmovou verzi románu Jamese Hiltona Sbohem, pane profesore (1939), pozoruhodný přepis divadelní hry Thorntona Wildera Naše městečko (1940) či adaptaci Hemingwayova románu Komu zvoní hrana (1943). (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Surrealisticky zmatená podívaná s tisícem vtipů, z nichž některé jsou dokonalé a některé úplně mimo. Film dost brzdí hudební čísla (s čestnou výjimkou Chicovy hry na klavír) a i těch geniálních scének tam bylo o něco méně než v Kachní polévce (přecpaná kajuta to ale skoro vynhrazuje). Skvělý humor, ale mohl být vyrovnanější. ()
Harpo je pořád kanón, celkově ale už slabší kousek. ()
clovek ma vetsinou pod pojmem cernobily film zafixovany priserny zvuk, zkreslene hlasy a trapne blaboleni vlasty buriana a podobnych pochybnych charakteru. noc v opere bratru marxu je vsak nadcasove dilko s prekvapive aktualnim humorem. groucho marx byl genius! ()
Noc v opeře je jedním z nejsyntetičtějších děl bratří Marxových. Neomezuje se na jediné prostředí, jehož životní styl a stereotypy s ním spojované perzifluje, ale gejzírem gagů a vtípků zasahuje celý soudobý svět. Důslednost, s jakou tito sourozenci rozkládají zdivadelněnou moderní společnost, sociální necitlivost i vyprázdněnou řeč, je obdivuhodná právě tak jako všechna jejich hudební čísla včetně souboje v orchestřišti, který bezděčně předznamenává nástup nové hudby. ()
Ďalší z povestných filmov bratov Marxových, ktorý sa môže pochváliť skvelým humorom, skvelým načasovaným a krásnou muzikou. Aj keď sa jedná o jednoduchý príbeh, a dve dejové línie, obidve sú konštruované tak, že nenudia a sú zaujímavé. Prekvapivé vtipy ako - scéna v kajute, alebo bubububu uprostred operného predstavenia sú nezabudnuteľné. Romantická línia, je zase postavená na typickom boji úlisnosti a dobráctva a v rámci príbehu hraje druhé husle. Od povestných scén, kedy Harpo a Chico hrajú na hudobné nástroje - čo v ich filmoch nemôže chýbať - je celý film o skečoch a vtipoch, ktoré dokážu pobaviť aj v súčastnosti. Kvalitou sa to rovná predchádzajúcim filmom, a som veľmi potešení, že si udržujú svoj štandard, ktorý zatiaľ ešte neklesol. A Groucho Marx je dialógový boh. Oplatí sa vidieť na veľkom plátne. Hlavne vďaka akčnému a pestrému finále. ()
Grouchove hlášky sú skvelé, no chcelo to menej speváckych a hudobných čísel (Chicov a Harpov klavírny koncert bol úplne zbytočný) a menej Harpa, ktorý je ako vždy viac trápny ako zábavný. 70% ()
Není to úplně čistým pět hvězd. Trochu víc mi tam vadily hudební čísla. Tím teď nemám na mysli operní vsuvky - ty sice mohly být kratší, ale vzhledem k názvu jsou pochopitelné, ale např. stráááášně dlouhé loučení v přístavu nebo ještě delší hudební intermezzo na lodi. To byla dost velká brzda. Jinak humor jako obvykle vynikající. Táhne to hlavně Groucho svými geniálními hláškami. Chico a Harpo mu zdařile sekundují, ale Groucho je prostě Groucho. ()
Hlášky tak vypointované a vydarené sa hneď len tak nevidia. Bratia M. boli geniálni. ()
Film jako celek je již dnes sice trochu vyčpělý, o ty muzikálové vložky bych se obešel, ale co - je to základní kámen amerického humoru. Vtipy přesně na hranici potrhlosti a inteligentní abstrakce. Nemůžu si pomoct, ale v Grouchových hláškách slyším seky Woodyho Allena, který se ostatně nejednou přiznal k nábožnému obdivu k břím Marxům. ()
Panejo. To bylo jediné, co jsem ze sebe kromě salv smíchu dostala po skončení promítání. Takových filmů by mělo být více. Kam se na to hrabou dnešní komedie. Trio Marxů byly prostě hvězdy a dobrovolně se zde přiznávám, že až do té doby, než jsem si zašla na promítání tohoto filmu, jsem o nich slyšela možná tak jednou v hodinách češtiny kdysi na gymplu. Což jak jsem zjistila byla nehorázná chyba. Takový humor jako mělo tohle bratrské trio se už jen tak nevidí. Celý sál Mozartea v muzeu se pomalu válel na zemi. Popravdě ještě teď asi dva týdny po promítání jsem stále tak ohromená řadou hlášek Groucho Marxe, že nedokážu dát do kupy smysluplný komentář. Nejlepší scéna? Zaručeně ta v maličké kajutě a hned v těsném zavěsu ta v opeře. ()
Bratři Marxové, a vůbec nevadí, že tady jsou jen ve třech, jsou prostě mistři a hlavně Groucho je neskutečný žvanil. To, co z něj plyne, to je až neuvěřitelný. Film se hodně podobá kabaretní vystoupení, protože je hodně prokládán skutečně operou a zpěvy, případně hraním na hudební nástroj. I přes svou nekonzistentnost však film skvěle drží pohromadě. ()
Lituji svého defétistického postoje vůči bratřím Marxům v mladých letech. Teď se to ale prostě dohnat nedá. Jeden film jsem přesto zkusil, a další už nebudu. Snažil jsem se také představit si, jak bych se na to díval před padesáti lety. Určitě bych byl vstřícnější, ale od té doby, co jsem měl děti a prožil s nimi všechny jejich klauniády, mě už nějaké vytříbené slovní obraty mohou sotva zaujmout. Navíc si myslím, že se tento žánr už hodně vzdáli i samotnému pojmu pojmu "film". ()
V jednom ze svých nejlepších filmů bratři Marxové anarchisticky boří premiérové operní představení. Pamětihodná je už úvodní scéna v restauraci, v níž Groucho vytasí vše ze svého arzenálu humoru-inteligentní bonmoty, nonsens i sžíravou ironii. ()
Viem kto boli bratia Groučo a Čiko Marx, niektore gagy su vydarene i po rokoch, no tej opery bolo na mna az prilis vela, preto nebude maximalne hodnotenie : 82 % ()
Jo, fóry jsou super (mým favoritem se stal Groucho), jen mi občas lezly na nervy ty "srdceryvné" songy zamilovaného páru.... ()
Noc v opeře není zábavou mi nejbližší. Bratři Marxové jsou typickými představiteli příliš neurvalých amerických klaunů, a ty já nerad. Na druhou stranu představovala Noc v opeře zlom v jejich filmových výstupech, kdy se stali o mnoho méně hrubými než v jejich předchozích filmech pro Paramount (Noc v opeře byl jejich prvním pro MGM). A příčinou byl i zkušený režisér Sam Wood, známý svou snahou o dokonalé scény, čímž otupil nevypočitatelnou zuřivost bratrů. Přesto mnohé, co tady ostatní vnímají za nejzábavnější, u mě nemá stejný účinek. Pro můj vkus situace častokrát nejsou ukončeny zavčas a jsou protahovány do úmoru, byť jsem se na začátku těch vtipů též spontánně zasmál, tak na jejich konci jsem trpěl. Za nejzábavnější považuji komická hudební čísla, svižnou akrobacii a složitou choreografii masy. Slovní hříčky se pohybují na hraně jadrně nihilistického nadhledu a trapnosti vůle z neúměrného setrvávání ve smyčkách. Hvězdami klaunského pobavení na americký způsob jsou: nevyzpytatelný, hrubiánský a dobrácký zaměstnanec newyorské opery v nestálé a v nejisté pozici Otis B. Driftwood (vůdce Groucho Marx), samozvaný manažer dosud neznámého italského operního pěvce Fiorello (příjemný Chico Marx) a nespolehlivý garderobiér arogantní italské operní hvězdy Tomasso (potměšilejší Harpo Marx). Z dalších rolí: mladá, nadějná a romanticky věrná operní pěvkyně Rosa Castaldi (Kitty Carlisle), její miláček, dosud neobjevený pěvecký talent, schovaný v operním sboru, Riccardo Barone (tenorista Allan Jones), nafoukaná operní hvězda z Itálie Rudolfo Lassparri (Walter Woolf King), ze sabotážních kousků vypečené trojice nervózní šéf newyorské opery Herman Gottlieb (Sig Ruman), bohatá dědička a proto mecenáška newyorské operní scény Claypool (Margaret Dumont), nebo neústupně nedůvtipný newyorský policejní seržant Henderson (Robert Emmett O'Connor). Noc v opeře je slavnou zábavou filmové historie, která mě sice neohromí, ale ani neurazí. Nakonec jde o charakteristickou klaunskou zábavu na americký způsob (a neurvalost je tady ještě uměřená). ()
"Nebylo by lepší vměstnat kajutu do kufru?" V polovině filmu jsem byl tak dobře naladěn, že jsem chtěl dát čtyři hvězdičky, jelikož to dobré, co bylo na Kachní polévce, se přeneslo i do úvodu. Nicméně okolo čtyřicáté minuty přichází úmorná čtvrthodinová hudební vložka, která později předává štafetu slabší druhé polovině filmu, kde se paradoxně nachází nejlepší scénka z celých 87 minut - stěhování postelí a jiného nábytku, kterou si osobně zapisuji na již tak početný seznam nezapomenutelných momentů v historii komiky. V tomto časovém období ale se také vrací mnou nepříliš oblíbené němé hříčky v podání Harpo Marxe, který mi ani zde nepřišel dvakrát zábavný, je mi líto. Ještě bych se vrátil ke zdejší hudbě - je sice zajímavé vidět, kde se patrně inspirovali tvůrci Simpsonových se svými občasnými písněmi, jenomže zatímco v tomto pokročilém stádiu vývoje moderního amerického humoru mají vsuvky nějaký smysl, zde by šly v pohodě vystřihnout, aniž by celek nějak utrpěl. Přesto jsou zde aspoň nějaká pozitiva, která drží příběh nad vodou prakticky až do konce - dle mého názoru se zlepšil Chico Marx, který je staršímu bratrovi vyrovnaným partnerem. Co se samotného Groucha týče, čím dál více je mi sympatická jeho ukecanost a je tak jedním z mála komiků, na kterého sedí sportovní metafora "he shoots, he scores". Myslím, že sami uznáte, že zde vypsané dvě hlášky od něj nestačí. Bohužel, abych jeho um mohl někdy plnohodnotně ocenit, potřeboval bych vidět nějaké jeho sólo, jelikož ho sourozenci s rytmikálními pasážemi poměrně brzdí. Verdikt tedy opět podobný - oceňuji průkopnické hledisko, které ale nezakryje hluchá místa. Přesto Kobylkářům, respektive Kokosovým ořechům šanci dám. "Apartmán 58, prosím pomalejší rychlostí než třicítkou." ()
Prvni film s bratry Marxovymi, ktery se mi libil. Nektere scenky jsou genialni a mimoradne vtipne (lide v kajute). Skoda, ze operni pasaze jsou tak caste a dlouhe. Jinak se jedna o vybornou komedii. ()
Vyrůstal jsem na divadelních hrách Wericha a Voskovce, a tak je mi styl bratří Marxů velmi blízký. Ale právě kvůli W+V (o Ježkovi nemluvě) jim nemohu dát plný počet. Werich s Voskovcem dokázali obalit své komické výstupy hrou, která má začátek i konec, myšlenku (z Osla a stínu mrazí dodnes), či i vedlejší linie jsou více než vatou (měšťáci v Těžké Barboře). A Ježkova hudba může stát sama o sobě (Život je jen náhoda, tak písničku znáte, a kdo a proč ji zpívá ve Světě za mřížemi je vám dnes úplně jedno). Marx Brothers jen spojují scénky dohromady, a ač jsou často geniální, v příběh se jejich blbnutí nesloží. ()