Beatles: Perná léta

Dělat dokument o Beatles bez zmínky o Rolling Stones samozřejmě smysl má... Třeba už jen proto, že Beatles byli první a lepší a RS nepotřebovali (mrk mrk). Ale vážně: Mnoho nového toho o Beatles říct nejde. Snad lze z různých soukromých archivů vyšťourat nikdy nepublikované fotky, videa nebo zvukové stopy, ale ty už základní příběh této kapely příliš nezkorigují; vždyť jejich unikátnost beztak poznají jen ti nejzarytější fandové (a i ti si stejně jen řeknou: "jé, tuhle fotku jsem ještě neviděl"). Přínos Howardova filmu je ale v jiném úhlu pohledu, z nějž nás nutí se na onen příběh dívat.___ Beatlemánie byl unikátní fenomén, který se ve většině biografií Beatles spíše jen konstatuje, ale do hloubky jde málokdo. Howard v tomto fimu jde ale docela brutálně na dřeň. Ne že by se mu podařilo beatlemánii vysvětlit (na to by si musel přizvat kádry z jiných oborů), ale ukazuje ji v nečekaných detailech, ve vzpomínkách nečekaných lidí a hlavně pevně vsazenou do kontextu doby, v němž se rýsují zásadní euro-americké rozdíly, převratné sociální změny, teprve se rodící postmoderna, neexistující standardy globální masové popkultury atd... (V kterém jiném dokumentu jsou Beatles takto interpretování v souvislosti s rasovou integrací v USA?) Nefalšovaný fanatismus davů pubescentů převádí "požitek" ze špičkově rekonstruovaných koncertních záznamů do ryze depresivní polohy; přeměna nadšených mladíků užívajících si nával globální slávy ve vyčerpané světoběžníky podprahově volající o pomoc je smutným pravzorem toho, co jsme o mnoho let později mohli poznat např. tady.... Tyto pocity z beatlemánie jsem necítil (nebo ne v takové intenzitě) u žádného jiného dokumentu o Beatles, ani u Antologie. Howard tento fanatismus nevysvětlil, ale pomáhá nám se nad jeho principy zamyslet. A vedle toho jako zákusek dává (opět z jiného úhlu pohledu) nahlednout na způsob, jakým Beatles (i díky tomuto fanatismu) definovali svět popkultury a ony chybějící standardy (překvapí dneska někoho koncert na stadionu pro 56 tisíc lidí?). Jinými slovy, Howard dokázal jako málokdo vyhmátnout význam Beatles pro dějiny popkultury.___ Dokumentu dost pomohlo, že se zaměřuje skutečně jen na jeden časový úsek (zdánlivě ten méně zajímavý v umělecké kariéře kapely) a nerozmělňuje ho předchozími, tehdejšími i následnými historkami & problémy bulvárního rázu. Ale i tato relativně krátká doba (cca 3 roky) změnila mnohé a Howard to ukazuje mistrně. Nad oním příběhem se neustále vznášela otázka "kdy ta bublina praskne?". Generační střet a všeobecná nezkušenost s novým fenoménem často plodily otázky typu: "Jaké místo si myslíte, že tenhle příběh Beatles bude mít v historii západní kultury?" Doteď mi v hlavě zní Paulova fascinující odpověď: “You must be kidding with that question. Culture. It’s not culture. It's a good laugh.” Jak se jen mýlil... (09.10.2016)

V tomto dokumentu je nakrásně vidět, jak Brouci předběhli svoji dobu. Nepředběhli ji jen co do svých úžasných písní, ale taky co do koncertování, na jejich obrovské performance (především v USA) nebyl tenkrát ještě nikdo připravený, nebyli lidé ani koncertní technika, o security ani nemluvě. Kdo však byl, byly zástupy jejich gruppies, tedy uječených fanynek, kvůli kterým John a co. neslyšeli, co zpívají a díky kterým se svými live vystoupeními v roce '66 nakonec skončili. Dokument od amerického režiséra Rona Howarda nepřináší nic moc nového (tedy kromě těch dosud nikdy neviděných záběrů), hlavně tedy pro fanoušky The Beatles, kteří už mají o své kapele něco načteno a kteří už viděli např. skvělou dokumentární sérii Anthology. Ale to nic nemění na tom, že The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years je výtečný film, vymazlený do posledního detailu, plný beatlovského humoru a samozřejmě hlavně jejich nezapomenutelné muziky. A sami Brouci tenkrát ani nevěděli, jaké slavné osobnosti v publiku měli- herečky Whoopi Goldberg a Sigourney Weaver nebo muzikanta Elvise Costella. A už vůbec nemohli tušit, že se jejich hudba dostane do odborné literatury a že svoje fanoušky budou mít ještě půl století od posledního koncertu- tentokrát už sice bez hysterického jekotu, ale o to zarytější a věrnější. Pro nás fanoušky film povinnost (když si před vás v kině sedne dvojice Anglánů, je zážitek o to sugestivnější, hehe), pro ostatní pak zajímavý náhled, co fenomén Beatles znamenal pro svoji generaci v krásných letech šedesátých. "Kultura? To si snad děláte srandu. Tohle přece není žádná kultura, tohle je zábava." (25.09.2016)

Tak nikdy jsem nebyl vyložený fanoušek, ale jako dokument pro mě nad očekávání. Film zachycuje kapelu od jejího vzniku po nejslavnější léta a jejich období tour. Nebylo to prošpikovýno emocemi jako například v Amy, ale po režijní stránce se podařilo vytvořit perfektní dílko, dost intenzivní i pro ty, které tento fenomén nezajímá......8/10 (22.09.2016)

Skvele! Ron Howard v (mozno az prilis) rychlom tempe chrli jednu super historku za druhou, preklada to dokonalou hudbou a napaditou formou (fantasticky strih). Jediny problem je, ze ak clovek videl serial anthology a paradny imagine, tak tych novych info vela nie je a mnoho zaujimavych veci chyba. Ale ako non stop nadupany zabavny dokument je to pecka. 9/10 (23.03.2018)

Nikdy som nepochopil ten ošiaľ. Nielen voči Beatles ale celkovo voči všetkým celebritám. Fanúšikovia akoby zabúdali, že sú to obyčajní ľudia z mäsa a kostí, hoc aj veľmi talentovaní vo svojej oblasti. Tento dokument nám prináša tých šalejúcich davov až príliš. Niekedy aj viac než informácií o skupine. Je to skôr také strihanie archívnych záberov z koncertov a ich alterovanie s fotkami a výpoveďami členov skupiny. A práve tie výpovede mi prišli kvalitné a zaujímavé. Ako tú slávu a ošiaľ vnímali oni sami. Že to časom začalo byť aj o strachu. https://dokumenty.tv/beatles-perna-leta-dokument/ (18.04.2021)