Beatles: Perná léta

Byly "jen" čtyři ... a pohnuli zemskou osou, když rozdělili dějiny na dobu před nimi - a po nich. Byli "jen" čtyři ... je to dost nebo málo - na to, aby unesli vlastní slávu, která jim vzala radostnou dychtivost mládí ? Nejde o to přinášet nové informace. Důležitý je POCIT, nic víc ... a CESTA - zpátky časoprostorem do zlatých šedesátých, kde můžete nasát autentickou atmosféru a oživit polozapomenuté vzpomínky těch revoltujících, svobodomyslných let, která svým způsobem zasáhla celou planetu. Jako svůj odkaz nám zanechala písně, které se staly jedním z mnoha pilířů, o něž se opírá naše kultura - a jedním z mála důvodů, jimiž lze (snad) obhájit existenci lidské civilizace. (21.09.2018)

Před padesáti lety bych za to dal košili i kabát, ale věc se mění, a osmý den týdne bychom prošustrovali stejně jako stávajcích sedm. A tak se spokojím s diskursem s prvním uvedeným komentátorem (Lima *****): "Svůj obdiv k The Beatles dělím na dvě etapy - před albem ´Revolver´ a to, co přišlo po něm." Obě období se dají snadno vysledovat, určit jejich zlom však asi nebude snadné, spíš "jak to kdo vidí". I raném období se se vyskytují skladby harmonicky náročné a textově spíš zajímavé (např. If I Fell), ale předělovou deskou je pro mě Rubbersoul (také jsem si jí kdysi obstaral jako první) - písničky jsou zde zcela jiného typu než na "Help", experiment se ještě nestal sebeúčelem, i když je už i zde vstupní branou; a možná že právě písničky jako "Člověk Nikde" či zkouřený "Skandinávský nábytek" budou jejich (ve)smírným odkazem. (07.09.2018)

S přihlédnutím k potenciálu, který tento dokument mohl mít, odvedl Ron Howard naprosto stejnou práci jako u filmu Rivalové. Vytvořil pocukrovaný dort, jehož základ sám o sobě postrádá mnohé. Nejde jen o to, že vynechává poměrně hodně zajímavých témat, ale soustředí se především na USA a právě Amerika nebyla pro Beatles jediným a zásadním středobodem. Takže pokud by byl soudný, přidal by do názvu dvě písmenka a vše by bylo v pořádku - The US Touring Years. (13.03.2021)

Viděno v kině. Povinnost pro všechny fanoušky Beatles, ale i pro až tak nezaujaté posluchače je to opravdu zajímavý dokument. Pěkně natočený, vystihující vše v období, kdy se z Beatles stali hvězdy, co prožívali po jednotlivých turné, návštěv různých zemí atd. K tomu není třeba nic dodávat. Kdo má alespoň trochu tuto skupinu rád, tak se mu tohle bude hodně líbit. (28.09.2016)

V poslední době jdou hudební dokumenty na dračku, a tak i fanoušci Beatles si musí přijít na své. Tentokrát se do projektu pustil Ron Howard a své práce se ujal velmi dobře, protože dokázal velmi autenticky zpracovat klima v prvotních letech kapely (tzv. Beatlemánie) a tuto atmosféru dokázal přenést na diváka skvělým způsobem- nadšení a euforie v prvních měsících obrovského vzestupu a poté značné otrávení a včasné Dost!. Film dokáže odpovědět na základní otázky, zejména proč se Beatles stali takovým fenoménem, i po 50 letech dosud nepřekonaným vrcholem ve svém období (přirovnání Johna Lennona k plující lodi je vynikající) a také proč následoval rychlý konec živých vystoupení a jakýsi úpadek (k tomuto bodu jsem si vzpomněl na trefné "Čeho je moc, toho je příliš"). Názvy filmů "Hard day's night", "Help!" a také "Eight days a week" tedy zachycují náladu členů po období jejich zenitu, ovšem to, co dokázali během tak krátkého období, je velmi nevídané. Trochu mě zklamalo, že se jedná pouze o období 62-66, protože jsem čekal vysvětlení a popis rozchodu cest jednotlivých aktérů (moje chyba, mám si číst obsahy), ale nakonec jsem si uvědomil, že Ron to tak chtěl a má to tak být. Pro skalní fanoušky Beatles se tento dokument stává jednoznačnou povinností a i další milovníci hudby (včetně mě) se určitě o něco obohatí. (08.11.2016)