Manhattan

Obrázky ze života newyorského intelektuálstva. Za salvami brilantních ironických poznámek, sebezpytných úvah a diskusí o vztazích, za přívaly jmen slavných umělců a filosofů, co na diváka útočí v hejnech, číhá naprostá duchovní bezradnost. Postava svým způsobem dosud nevinné sedmnáctileté Tracy je ostrůvkem něčeho ještě skutečného v obrovském moři prázdnoty - něčeho jako lásky, údivu a očekávání. U těch odrostlejších mluvících hlav jsou to pak jen slova, slova, slova. Směju se Isaakovým/Woodyho sarkastickým replikám na celké kolo, ale zároveň mě mrazí - třeba v té scéně, kdy se rozchází se svou mladičkou přítelkyní . Nebezpečí v jejím usvědčujícím, bezradně vážném pohledu dokáže Woody zahnat jedinou brilantní hláškou, které se nelze nesmát. Smíchu navzdory se však Manhattan intelektuálů jeví jako bašta narcistní citové zchromlosti pod maskou přívalů vět. (02.06.2007)

Filmy Woodyho Allena moc nemusím, ale tento mě opravdu chytil. Nejdříve jsem se díval na prvních 20 minut a poté jsem to unuděn vypnul. Asi za měsíc jsem se k filmu vrátil s leúší náladou. Najednou mě film bavil od prvních vteřin, tak nějak jsem najel na Allenův humor a parádně jsem se bavil. Krom toho, že je film plný jemného inteligentního humoru, je i krásně dojemný. Opravdu mě to nadchlo, Možná i zde čerpala Sophia Coppola inspiraci pro své Lost in Translation. (03.08.2005)

Kdybych si měla vybrat nějaké město, kam bych se chtěla podívat, nebyl by to New York. A když už bych byla nucena pobývat v New Yorku, nejspíš bych se zašila někam do Central Parku a snažila se tam setrvat do doby odjezdu či odletu. Woody Allen zřejmě toto město velice miluje, dokázal mě nadchnout Paříží i Barcelonou, leč Manhattan mi k srdci nepronikl. A to mám slabost pro tvůrce samotného i pro černobílou fotografii. Podobně jako u Annie Hall jsme se zde opět minuli. (19.10.2018)

Woody jako neurotický moula, nicméně HEREC, mi vždycky sedí víc, než když se ve filmu neobjevil (nemyslím v současných, to dá rozum). Procházím pomalu a volně retrospektivně jeho dílo a po utrpeních Září a Interiéry je tohle milou zastávkou. Meryl Streep je tu děsně pěkná, škoda, že si nezahrála víc. Hudba i kamera jsou skvělé. Ten, kdo dělal titulky (asi Anna Karenina), odvedl skvostnou práci, film je plný woodismů a slov náročných na citlivý překlad. (10.06.2018)

New York je zajímavé město. A Woody Allen je zajímavý člověk. Žádná z jeho celkem standardních romancí není tak úplně standardní. Annie Hallová se od většiny například liší tím, že je skvělá. Dialogy, herecké výkony, hudba – vše bezchybné. Manhattan je však jiný, ještě lepší. Milostný čtyřúhelník v různých fázích vývoje a rozkladu se svěže sarkastickými hláškami – to je pouze druhá mocnina Annie Hallové. Ale jak samotný název napovídá, tento film v prvním plánu není a ani nemá být o lidech, hlavní roli Allen zodpovědně svěřil Manhattanu. Jeho ignorace při následném udělování různých cen za nejlepší mužskou neživou roli mě upřímně dost udivila. Takhle působivě ještě žádné místo/město „nehrálo“, resp. nebylo hráno - úžasnou černobílou kamerou i Gershwinovou hudbou. Scény kde se nic neděje jsou tudíž krásné, scény ve kterých se něco děje pak zas dojímavě hořkosladké. Jelikož Manhattan není koncipován coby čisté drama, jedná se o jednu z nejbolestnějších komedií, jakou jsem kdy viděl. Děkuji New Yorku za to že je, a děkuji Woodymu za to že ho má tak rád. 95% Zajímavé komentáře: nunka, Aidan, LuckyStar (21.10.2005)