Favoritka

Nejsem znalcem Lanthimosova díla, a nemůžu tedy vynášet zasvěcené soudy, kam se svým nejnovějším dílem posunul a co v něm oproti předchozím snímkům chybí. Dosud jediné setkání v podobě mixu absurdního dramatu a komedie pod názvem Humr bylo fajn, takže jsem přijal nabídku dcery, abych jí dělal společnost při návštěvě multiplexu. Přiznám se, že kdyby mě neomezovala společenská role doprovodu, po půl hodině bych se zvedl a odešel ze sálu - do té míry jsme si tentokrát s Lanthimosem neporozuměli. Jeho silnou zbraní je kamera, často snímající metodou "rybího oka". Za zmínku stojí i výprava a kostýmy, ale ty by u tohoto druhu produkce měly být vlastně samozřejmostí. Nezaujala mě hudba, podivně disharmonická, libující si v kolísající intenzitě - skoro jako by se režisér bál, že mu diváci usnou. Podle dcery jde ale o typický znak režisérovy tvorby. Zásadní potíž mám především s postavami. Jde o temné karikatury ovládané základními instinkty a poháněné těmi nejjednoduššími motivacemi a cíli. Nejde mi ani tak o to, že se ve snímku prakticky nevyskytují kladné postavy, se kterými bych se mohl ztotožnit. Spíš mám pocit, že na tak primitivní bázi by se tehdejší politika v nejvyšších patrech moci nemohla provozovat. Schází mi tu rafinovanost a chytrost - jednak v chování filmových postav, jednak ve způsobu vyprávění příběhu. Otevřené lesbické hrátky mimochodem také patří do jiných časů. Nedostatek diskrétnosti by se panovnici asi vymstil. Humorem tentokrát Lanthimos vyloženě šetří a i těch pár scén koncentruje do úvodní třetiny snímku. Favoritka není ani realisticky odvyprávěným příběhem, ani stylizovanou absurdní hříčkou - to by režisér musel výrazně přidat nadsázku. Nejvíc mi vadila polopatičnost v přístupu k postavám. Chci ukázat "nízkost" jedné z hrdinek? Nechám ji tedy v detailu zvracet do džbánu. Chápu, že Lanthimos se chtěl cíleně hrabat v tom, co považujeme za nepříjemné, ohavné, nečisté, obscénní, znetvořené a kruté, jenže i ošklivost může mít svou estetiku a být podána v kreativnější formě. Své nadšené diváky si Lanthimos určitě najde, já se k nim ale nepřidám. Ne, nepotěšil jsi mě, ani já tě nepotěším. Celkový dojem: 40 %. (30.01.2019)

Manýristická bezobsažná nuda, explicitní a ničím originální obsah, beze smyslu zneužívané rybí oko, z něhož akorát bolí hlava. Když proti sobě stojí dvě postavy v komnatě a vedou (už zase) rozhovor, stejně tuctový jako kterékoli jiné dvě postavy předtím nebo potom, nepochopím, proč si mám zrovna v tu chvíli kvůli vypouklým stěnám a zakřivení připadat, jako by stály v lodní kajutě. Je to zbytečná maškaráda, která tematicky využívá módního trendu filmů o intrikách u dvora a protože nemá co nového k tomu říct, strhává pozornost na formu. *** Lanthimos mě svého času naprosto očaroval svým co do tématu, vedení herců i neúprosného dotažení dějové a významové linky do krutého finále, sociální filmovou scifi Humr. Ale ani předtím ani potom už se nikdy neprojevil jako svrchovaný tvůrce, a jeho tvorba vždycky na jednu nohu kulhala - neotřelé téma zpracovával příliš mechanicky a jendoplánově. Favoritka je oproti Humrovi opačnou výjimkou - v tom, že kulhá na obě nohy. *~ (08.04.2020)

Vojna v čipkách. Intrigy, manipulácia, moc. Tri ženy v brilantne napísanej historickej dráme ponúkajú neúprosný boj, aký dokážu viesť len ženy. Opulentný vizuál s prekrásnymi kostýmami a žiariacimi farbami ( dokonalá oranžovo-červená v scénach so svetlom sviečok ) a originálnou kamerou hlavne pri interiérových veľkých celkoch. 4+ (31.01.2019)

Řecký režisér Yorgos Lanthimos a bizarní a velmi křehké vztahy zase trochu jinak. První půlhodinka je skvostná. Nerozhodná, fyzicky i psychicky zlomená, dětinská a náladová královna Anna, poslední Stuartovna, se zásadními kroky věří rádkyni i přítelkyni na intimní chvilky Rachel Weisz. Mají spolu velmi intenzivní a netradiční vztah. Nabourá ho až ctižádostivá sestřenice Emma Stone, která nejprve dostává rákoskou coby obyčejná služebná, ale svou pílí si chce taky kousek koláče ukousnout. Jenže dosavadní rádkyně (vládkyně) se nehodlá o přízeň s nikým dělit. Od Lanthimose je to zatím nejméně ujetá šílenost, do pokřivené lidské společnosti ale rád dál pálí ostrými. Navíc s velmi dobrou kamerou, kupříkladu s využitím efektu rybího oka. Královský dvůr je prohnilý, mezi postavami to sympaticky jiskří, pánové jsou tu za nadržené podivíny, dámy za vypočítavé mrchy. Jenže pak se to nějak zlomí a nevraživost mezi oběma ženami začíná nudit. Řecký mistr bizarnosti jakoby vyměkl, nikdy nejdeme úplně na dřeň, místo šokování přichází v druhé polovině až takové monotónní pojetí. Krutost a syrovost, stejně jako kroky ve spojitosti s opojení mocí se nabízely. Emoce mi chyběly, provokativní humor zrovna tak. Vlnu tentokrát nejpřístupnější Lanthimos neudělal. Koutky necukaly. Škoda. Oceňované herečky samozřejmě fajn, ale do vzduchu z jejich výkonů určitě neskáču. 70% (24.01.2019)

Sdělením filmu je, že všechny ženy na světě jsou herečky. Postavy jedovaté, kruté ale zábavné. Drsný černý humor bez tradiční dobové romantiky. Lesbický sex tentokrát není tak okatě provokativní, je nástrojem salonních intrik. Rád bych spíše viděl víc scén z tehdejšího politického zákulisí než pobývání v ložnicích. K chytré zábavě jsem dostal i bonus - zájem o to, jak tomu bylo za Anniny vlády skutečně. Režisér má místy sklon k manýrismu což ruší. (03.06.2019)