Režie:
Jiří HanibalKamera:
Jan NovákHrají:
Milada Vnuková, Jiří Vala, Míla Myslíková, Vítězslav Jandák, Eduard Žemla, Zuzana Fišerová-Svátková, Lenka Horáková, Ivan Pokorný, Lenka Fišerová (více)Obsahy(1)
Janě je čtrnáct let a přihlásila se na letní tábor. Těší se na něj, dokud nepotkala Jindru. Je úplně jiný než kluci od nich ze třídy a moc si s ním rozumí. Za pár dní se ale musí odloučit, protože je přihlášená na onen tábor. Vůbec se jí tam nechce a nepomůže ani když předstírá, že je nemocná. Soutěže ji nebaví, hlídku má v dešti, sedne si do mraveniště, svému družstvu znemožní vyhrát... Polepší se? (T369)
(více)Recenze (68)
Doplňuji si přehled o tvorbě pro mládež sedmdesátých a osmdesátých let. Leť ptáku, leť, Pohlaď kočce uši, Láska na druhý pohled, Brontosaurus, Outsider nebo právě Údolí krásných žab…..popravdě, neměl jsem ani tucha o existenci této pionýrské romance. Kráska s věkem a vzezřením, že v současné době by už dva roky ukazovala zadek na sociálních sítích, musí na tábor poté, co poznala svého prince na bílém koni. Zápletka, že by se za ni ani Maxim Gorkij nemusel stydět. Jednoduchý příběh, jednoduchá filmařina, jednoduchá agitka uvědomělých vedoucích táboru. Milada Vnuková byla pěkná „žába“ z údolí, ale to je asi tak vše…..ve společné československé kinematografii máme zásadnější počiny pro děti a mládež. ()
Jééééé, tak tohle byla nostalgie jako hrom. Krásně jsem si ji při sledování užívala a nechala se unést zpět do dětství. Ne nadoramo se říká, že vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být vyhnání. Z takových vzpomínek bych se ani vyhnat nenechala. Přitom je ten příběh tak obyčejný a prostý a taky naprosto předvídatelný. ()
Kdo si neumí zavázat pionýrský šátek, kdo si nikdy nezakdákal u táborového ohně, kdo si nezařádil na koncertě Plavců, komu esenbák nikdy nesebral ventilky z byciklu a koho se nikdy nepokusil trknout projíždějící Trabant, tak tomu se tato óda na pionýrský tábor rozhodně líbit nebude. Já jsem z ní kdysi taky nebyl příliš nadšený, ale teta nostalgie tentokrát spolehlivě zafungovala a já dostal velkou chuť vrátit se do míst, kde slova ČEST a PŘÁTELSTVÍ znamenala víc než vyhrané špekáčky. ()
Tenhle film jsem jako dítě miloval a šel jsem na něj 3x (po 1 koruně), Milada Vnuková pro mě byla starší 14tiletá šťabajzna, která už asi o sexu něco ví. Fascinovala mě nejen svou dívčí krásou ale odhodlaností rozbít těm zasraným pionýrům jejich komunistický táborek, plný poddajných slepic, dementků a řádů. Bohužel, na konci ji tak vymyli mozek, že se podřídila, tak jako jsme se podřídili všichni v této zemi, v tom našem 15ti milionovém komunistickém táborku plném hlídek a soutěží. A když jsem měl na západním okruhu hlídku, tak jsem si vzpomněl jak to ta holka krásně sabotovala a říkám si s vojínem Nejezchlebou: co uděláme vole... a z ušetřených nábojů jsme vždycky něco z vojenského zařízení rozstříleli na mraky, no nezbylo z toho ani hovno a tak nás to trošku zahřálo u srdce. ()
Příjemný film s kapkou nostalgie a vzpomínkou na dětská léta. 15letá Jana je poprvé v životě zamilovaná, ale musí odjet na pionýrský tábor. Tam jí připadá všechno nezajímavé a otravné a chce, aby ji za trest poslali vedoucí domů. Jenže ony i ty tábory měly něco do sebe a ze svých snů procitne i Jana. Písničky z filmu jsme tehdy zpívali taky a Plavci patřili mezi nejpopulárnější hudební skupiny. ()
Galerie (28)
Photo © Mokép
Reklama