Skrytá čísla

Pre príspevok Alana Touringa k matematike, vrátane odhalenia tajomstva Enigmy, nebolo vôbec dôležité, že bol homosexuál. Pre príspevok troch matematičiek k úspechu premiérového letu Američana do kozmu nebolo vôbec dôležité, že boli Afroameričanky. Ale pre tvorcov Kódu Enigmy a Skrytých čísel bolo dôležité, aký akcent v ich diele bude mať otázka sexuálnej orientácie, resp rasovej segregácie. Pretože to je pre úspech diela kľúčové. Pri nesprávnom dávkovaní sa môže z inakosti rozvinúť dominantná črta diela a vtedy je to zlé. Ani jej podceňovanie v časoch, keď bola homosexualita trestná a rasová segregácia na úrovni, ktorá je pre súčasnú generáciu ťažko predstaviteľná. V Skrytých číslach sa na pílu tlačilo o trochu viac, než bolo potrebné. Dôležité bolo, že aj v tých časoch existovali vedúci zamestnanci, ktorí v záujme splnenia dôležitej úlohy dokázali potlačiť pretrvávajúce rasové klišé. (20.06.2019)

Vyrovnávání se se svou minulostí gerojů z jůesej mě fakticky nezajímá, na což jsem ukrutně nadával u oscarové břeče 12 let v řetězech. Tady je to o nečem jiným, protože český divák se necítí toliko znásilněn. Oproti skorooscarovému Nespoutanému Djangovi, kde si Tarantino tématiku vyloženě kroutí k divákovu pobavení, tady hraje rasismus 50/50 ku úplně jinému historickému milníku, takže i když je segregace divákovi cpána co chvíla, celkový dojem z filmu mně to kazilo jen malinko, což bude spojeno i s jistým zadostiučiňujícím efektem, který ale, jak znám pány akademiky, může být právě tím pouze skorooscarovým. Přes pomalejší rozjezd se mi Hidden Figures líbily, protože je to především z pohledu "Star Wars" poučný film. Zde je nominace na Oscar smysluplná, ale odbouraný rozhodně nejsem. 75% (29.01.2017)

Ty bláho, jednou oskarové komisi vynadá černá huba Chris Rock a rok na to tu máme zaděláno na sérii Oskary nominovaných filmů, kde právě Skrytá čísla jsou tím nejlepším, co letošní ročník nabízí. Jedná se totiž o srdceryvný příběh chytrých holek, které pracují v NASA a zároveň mají jediný problém - jsou černé. A jelikož jsou čerstvá šedesátá léta a Amerika vrcholně válčí na studené frontě se Sovětským svazem o prvenství člověka ve vesmíru, máme tu poměrně rasistický podtext, který v tomto filmu vrcholí rozdílnými záchody pro bílé a pro barevné. Příběh je fajn, zpracování taky, ale ty pro-americky zangažované scény kde vedoucí NASA mlátí do cedule "WC, Toilets for colours" byla při pohledu dvaceti bílých kolegů poměrně prvoplánová a nepřišla mi kdovíjak emocionálně parádní. Ono to možná je tím, že vůbec nejsem schopný pochopit, jak daleko Američani dokázali dojít s rasismem a tvrdit, že je to normální. Tak tady to mají a teď to před celým světem zachraňují filmy, o kterých by se mělo po zbytek roku mluvit... (21.02.2017)

Oscary 2016 v oceňovaných filmech rasismus neřešily ale během předávání se neřešilo nic jiného. Oscary 2017 mají půlku oceňovaných filmů na toto téma, tak doufám, že aspoň během předávání bude klid. V tomhle filmu se to hrotí docela dost, mnohem víc, než to bylo, dle svědectví samotné Katherin, v reálu. Postava Jima Parsonse je čistě fiktivní jen proto, aby tam byl archetyp rasistické machistické kreatury. Víc by se mi líbilo, kdyby toto téma tam bylo jaksi více mimochodem, že to patří k době. Mám pocit, že ve filmech odehrávajících se před rokem 1968 rasismus buď není řešen vůbec, nebo je to jenom o něm. Nepotřebuji Katherin oslavovat, protože je žena, nebo protože je "barevná", ale protože je ve svém oboru genius. Další dvě hlavní, ale spíše vlastně vedlejší, role jsou tak nějak do počtu a vůbec tam nemusely být. Jde jen o to ukázat všechny tři černošky, co v NASA něco dokázaly. Stačila by úplně ta Katherine. Také mě trošku mrzelo, že děj filmu končí tak nějak v půlce toho, co Katherine skutečně dokázala, protože ona dělala úplně všechno, Apollo 11 i 13 a nakonec i raketoplány. No nic. Každopádně hlavní téma, pionýrství kosmonautiky, je pro mě sázka na jistotu a v tomto směru mě film relativně uspokojil, i přes značné "umělecké" odlišnosti od reality. (09.02.2017)

Ono je nakoniec ľahšie prekonať pozemskú gravitáciu a Sovietov vo vesmírnych pretekoch, ako rasové predsudky v Amerike. A že to prvé a druhé nie je vôbec jednoduché. Vlastne ak máte IQ hviezdnych výšin, tak sa zdá, že je hračka všetko. Hidden figures je príjemný retro film, ktorý prvoplánovo neždíma z diváka emócie a logické morálne posolstvo neponúka ako citové vydieranie. Melfi a spol. totiž pochopili, že ak sa na svet dokázali pozerať z nadhľadu aj tieto tri výnimočné ženy, tak by bolo chybou ich prístup nezopakovať aj vo filmovej forme. Doporučujem si dopriať kombo Hidden figures + The Right stuff v jeden večer. (15.03.2017)