Klíč k určování trpaslíků aneb poslední cesta Lemuela Gullivera
-
Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka
Drama
Česko, 2002, 58 min
Režie:
Martin ŠulíkHudba:
Luboš FišerHrají:
Marek JuráčekObsah
-
Dokumentárny film Martina Šulíka je emocionálne silným pohľadom do "vnútra" jedného z najväčších filmárov šesťdesiatych rokov, duchovného a myšlienkového hýbateľa a jednej z najdôležitejších osobností československej novej vlny - scenáristu a režiséra Pavla Juráčka; Skrz zápisky z Juráčkových denníkov, ktorých sa v jeho pozostalosti našlo 33, je vystavaná veľmi presvedčivá a mrazivá mozaika tragického osudu nesmierne talentovaného, no vnútorne rozorvaného človeka, ktorého zničila normalizácia. Duševný portrét Pavla Juráčka je nielen silným filmom o "utrpení výnimočného človeka" zničeného nevhodnou dobou a nepochopením, ale tiež sugestívny pohľad na absurdnosti normalizácie a obdobia, ktoré po nej nasledovalo, z pohľadu jej priameho účastníka a obete týchto bizarných okolností a historických faktov. (Jordan)
Dokumentárny film Martina Šulíka je emocionálne silným pohľadom do "vnútra" jedného z najväčších filmárov šesťdesiatych rokov, duchovného a myšlienkového hýbateľa a jednej z najdôležitejších osobností československej novej vlny - scenáristu a režiséra Pavla Juráčka; Skrz zápisky z Juráčkových denníkov, ktorých sa v jeho pozostalosti našlo 33, je vystavaná veľmi presvedčivá a mrazivá mozaika tragického osudu nesmierne talentovaného, no vnútorne rozorvaného človeka, ktorého zničila normalizácia. Duševný portrét Pavla Juráčka je nielen silným filmom o "utrpení výnimočného človeka" zničeného nevhodnou dobou a nepochopením, ale tiež sugestívny pohľad na absurdnosti normalizácie a obdobia, ktoré po nej nasledovalo, z pohľadu jej priameho účastníka a obete týchto bizarných okolností a historických faktov. Komentáře uživatelů k filmu (25)
-
Cival
Mistrovské dílo, které nesmazává rozdíl mezi dokumentem doby a hraným filmem 21. století jen kvůli manýristickému uspokojení. Náladově vycizelovaná esej o bezútěšnosti šedesátých let totž nezasáhne jen zasvěcené a filmové fanoušky, ale každého, kdo není lhostejný vůči lidské hlouposti, zkázonosné ideologie a davové psychóze devastující to nejlepší z lidství. Bomba.(9.8.2005)
-
Douglas
Jeden z těch filmů, které kdykoliv vidím, zhypnotizují mě natolik, že se nedokážu odtrhnout. Fenomenální a dokonalé...(4.8.2005)
-
Flipper
Juráček, kľúčom nielen určuje a odomyká dvere nadčasovosti na storakú tému, ale aj reálnou rukou nim veselo máva a penetruje ním všetkých pohlavároch a čas doby. Pomocnú ruku k emočnému prežívaniu podáva smutno-krásnym klavírom (ktorý neraz evokoval György Ligetiho), fičúr Šulík. Nesúhlasím z názorom, že na hlbšie pochopenie je potrebný ďalší dialógový rozbor s manželkami, režisérmi etc. Srdce na denníkovom papieri najlepšie triafa do pekla v umeleckej duši, graduje a zanecháva silnú šľapaj u diváka.(16.6.2011)
-
Lynn
Než jsem měla možnost vidět ve Filmovém klubu na ČT2 Juráčkovu "Postavu k podpírání" a tento dokument o něm, prakticky jsem ho neznala. Ale od 4.8.2005 (kdy jsem tento dokument viděla) lituji, že takových Juráčků a Šulíků není víc.Vynikající polohraný dokument, u kterého bylo nejlepším nápadem nechat ho celý komentovat hlavním protagonistou (jakoby Juráčkem samotným), o výrazné postavě české Nové vlny. Velká škoda je, že toho Pavel Juráček nemohl ve svém životě natočit více.(16.8.2005)
-
Vitex
Jan Němec k tomuto dílu podotkl, že přestože to bylo celé poctivě uchopené, je škoda, že Šulík scénář nekonzultoval s některým z Juráčkových přátel. Ke komplexnějšímu vykreslení jeho portrétu by prý bylo potřeba dát větší prostor oběma jeho ženám, které v období, které film zachycuje, (postupně) měl. Byly to prý velmi silné a specifické osobnosti, ale tady vypadají tak nějak nijak, nezajímavě - a to prý zároveň zkresluje i pohled na Juráčka. Jakoby to byl člověk, který chce žít s nezajímavou ženskou..(6.2.2007)
-
pm
Pavla Juráčka hraje, nebo spíše jeho paměti cituje režisérův syn Marek (*1970) z druhého manželství. Se znalostí "Případu pro začínajícího kata" a jeho "Deníku" -dokonalé.(3.5.2009)
-
Slarque
Ač je film z větší části hraný, působí mnohem dokumentárněji než spousta skutečných dokumentů. A po jeho shlédnutí jsem se rozhodl, že si budu muset přečíst Juráčkovy deníky. Myslím, že lépe už to snad ani dopadnout nemohlo.(10.4.2004)
-
anais
Pavel Juráček by asi prožil 60 léta jako každý jiný, komu režim tak úplně nesedl. Jeho zvýšená citlivost, vnímavost k okolnímu světu, mu však přinesla ohromné problémy. Problémy nejen vně, ale i uvnitř. Jeho deníky nejsou jen svědectvím destrukčních vlivů komunismu na přemýšlivého člověka. Jsou i popisem autora, který chce tvořit, ale nejsou mu poskytovány vhodné podmínky. Tento dokument zdařile navozuje dobovou atmosféru a citlivě převádí Juráčkovy myšlenky v obraz.(13.8.2005)
-
Jordan
tak trochu netradičný portrét - nezameriava sa výpočet faktografických údajov, kašle na chronológiu a neriadi sa bežnými zásadami a postupmi tvorenia biografií či dokumentov o životoch slávnych osobností. je to skôr "duševný portrét", životopis vnútra rozorvanej osoby, nesmierne inteligentného a talentovaného mladého človeka zničeného dobou, v ktorej zažil svoj najväčší umelecký a intelektuálny vrchol; nie je to len dokument o Pavlovi Juráčkovi, myšlienkovému zakladateľovi a vedúcej osobnosti československej novej vlny, nie je to len dramaturgicky a režijne skvele vyskladaný obraz jeho zložitého vnútorného sveta, je to aj veľmi emocionálny (a depresívny) pohľad na dobu - vidíme všetky absurdné hrôzy normalizácie podané nie cez historické fakty a chladné komentáre, ale máme možnosť vnímať ich (o to bolestivejšie) cez denníkové zápisky človeka, ktorý bol tejto doby a tejto hrôzy priamim účastníkom, ktorý na to trpel, ktorý na ňu doplatil a ktorého táto doba vnútorne zničila a ubila; veľmi silný dokument, univerzálny, presahujúci hranicu času i priestoru - pretože je zároveň lokálnym a dobovým svedectvom, ale zároveň má obrovský všeobecný presah ukotvený vo vnútornej dráme človeka - umelca; oveľa lepšie, ako neskorší Šulíkov dokument o Martinovi Slivkovi (aj keď aj ten bol výborný);(24.4.2008)
-
Nick Tow
Zopár užívateľov sa priznalo, že práve tento Šulíkov dokument im poslúžil ako iniciačné zasvätenie do Juráčkovej tvorby. Čo viac si môže režisér (v tomto prípade vlastne dvaja - Šulík aj Juráček) želať. Juráček mi pripadal z celej slávnej českej "novej vlny" najzaujímavejší. Nemožnosť rozvíjať svoj talent v rodnom Československu bol najväčšou tragédiou jeho života. V emigrácii totiž tvoriť (a vlastne ani žiť) nedokázal, už iba fyzicky prežíval. Po revolúcii sa domov vrátil ako polomŕtvy muž. Ironicky povedané: postava k podpírání. Smutný príbeh.(6.9.2006)
-
sta
Tenhle ani ne hodinový snímek mě dostal natolik, že jsem si okamžitě koupil deníky Pavla Juráčka, kterého dnes považují za jednoho z nejlepších režisérů (i myslitelů) éry československé nové vlny.(26.5.2003)
-
codeas
Skvělý dokument ukazující druhou stranu pomeranče tehdejšího režimu. Jde o polohraný dokumenty kdy Pavla Juráčka hraje jeho syn. Dozvídáme se že se neměli rádi s Otakarem Vávrou, jak spolupracoval s Věrou Chytilovou či Janem Němcem.(6.8.2005)
-
vypravěč
Juráčkovy deníky jsem zatím nečetl, ale esence, kterou z nich obdivuhodně jemně Martin Šulík vytáhl, ve mně opět vyvolala tázání po hranicích osamělosti a samoty, jimiž se ale vlastně již delší čas nepřestávám zabývat. Intimní monolog citlivého muže, sebestředný a upřímný, se rozeznívá na pozadí dobových záběrů, jejichž odcizenost, zevnost se v momentech setkání sváří se stylizovanými domácími filmy, resp. hranými intermezzy, která mají posílit vizuální kontinuitu potenciálního příběhu. A skutečně se prostřednictvím této osobité souhry, v níž tajné prorůstá dusivým veřejnem, rodí příběh – o osamělém hlasu. Uvažoval jsem o samotě jako o prostoru tvůrčí plnosti, stavu silného zvnitřnění, klauzury, v níž člověk není sám, ale mluví s Bohem, tvoří své dílo a svůj život, a o osamělosti jako o procesu pádu do neznáma, kde člověk sice nemusí být sám, ale jeho život je prázdný, s nikým nesdílený, jeho prožitky nesdělitelné. Zatímco samota se zdá být volbou silného ducha, osamělost je darem duchu slabému, možností k posílení, očištění a proměně. Ideální osamělost je cestou do samoty, tedy k člověku (a vzpomínám na Otokara Březinu, varujícího před rozpadem světa do ostrovů nadlidí a volajícího po společenství integrující Lásky: „Každý život, který se odchýlí od zákona lásky, je stíhán bolestí. Celý vývoj lidí, všechna umění, všechny vědy mají jediný smysl: vyjíti z této osamělosti a vytvořit spojení mezi lidskými dušemi, spojení až do hlubin, které jsou dnešnímu člověku závratné a jichž se hrozí. [...] Naše štěstí je spjato se štěstím všech lidí. A dokud nebude z lásky nám dáno, co přijímáme od lidí, do té doby nebude plného okoušení života. Ale nebude nám nic dáno z lásky, dokud všichni lidé kolem nás nepocítí hluboké bratrství duší a dokud život každého člověka a všech bytostí nebude pociťován ve své mystické jednotě.“). Být současně sám a osamělý, narušovat pevnost tvořivého, myslícího Já propadající se skutečností stísněného nitra, syceného nevírou v sebe, touhou po dokonalosti a vědomím nedokonalosti pozemské lásky, a nakonec proměnit i samu tvorbu v jedno velké prázdno, za kterým se neotvírá ani možnost ztroskotat, protože není kde a není proč, tak mi připadá ta hluboce tragická Juráčkova osamělost, ještě tíživost násobí nemožnost povstat, ochromení, které přišlo či přicházelo zvenčí, mimo vůli psance. A nikoliv až v normalizačních letech; zlato šesté dekády se v Juráčkových denících podivně rozmňoukalo. Ale ještě tíživější je to mlčení, které následuje za poslední popsanou stránkou deníku.(12.7.2011)
-
fuckme
Takhle vzkřísit šedesátá léta se v současnosti žádnému českému (slovenskému) tvůrci nepodařilo, naprosto výborná záležitost naplněná emocemi a zmarem. Juráček byl bezesporu náš moderní Kafka a zde je to nádherně vystiženo.(14.4.2010)
-
Master19
Tvorbu Pavla Juráčka jsem znal i před shlédnutím tohoto dokumentu, ale teď se mi otevřela ještě další netušená dimenze.(4.4.2009)
-
fragre
Už jsem byl zasažen Případem pro začínajícího kata, když jsem viděl tento dokument. A byl jsem opět uhranut. Pod vlivem tohoto zakoupil jsem špalek Juráčkových deníků (NFA Praha, 2003), který potvrdil můj dojem z dokumentu. Úžasný talent, který byl využit jen částečně.(7.2.2010)
-
qvark
Hraný dokumentární portrét, nutno zdůraznit, že dokonalý. Dýchne na Vás Juráčkovým Deníkem plném tvůrčího boje, osobními těžkými zkouškami a atmosférou jádra nové vlny (experimentálního filmu) 60tých let, jejíchž doprovodné okamžiky byly z určitého pohledu brutální.....ten člověk si jen chtěl dělat filmy pro sebe a díky tomu, co se kolem něj dělo, měl už jen smutnou radost z výsledku, který ovšem v podobě Případu pro začínajícího kata (1969) rozhodně stál za to úsilí.....Juráček předvídal audiovizuální technologie a grafický boom budoucnosti a mě s ním mrzí i představa několika dalších děl, která by vznikla, kdyby si na to mohl normálně svobodně šáhnout ( i když dnes by asi byl problém s penězi ) ....tak to za něj udělal jeho syn,který svému otci naprosto porozumněl.... ( docela schizoidní pocit, když se v jednom okamžiku dívá na sebe sama v pár letech života ).....velmi jemná teskná esence jednoho lidského boje za seberealizaci...(28.1.2012)
-
krvavamera
ohromující zpracování(22.9.2011)
-
pepino
Tento dokument byl vlastně můj klíč k tomu abych se seznámil s Pavlem Juráčkem a jeho tvorbou. A nikdy toho nebudu litovat protože Juráček je jeden z nejoriginálnějších režisérů Nové vlny. Oproti Krajince jsem tady přišel Šulíkovi na chuť...Ještě vidět ten Orbis pictus...(22.6.2006)
-
namathur
vcera znova, opet primrazen...(2.10.2007)
