Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka

V pozůstalosti Pavla Juráčka se našlo 33 deníků. Slovy samotného jejich autora je deník "výborné hygienické zařízení" za předpokladu pravdivosti k sobě samému. Kritičtí a zároveň přecitlivělí intelektuálové jsou lidé, které dojímá vlastní inteligence, emoční křehkost a vlastní obraz světa – to vše přes prizma sebe sama. Pavel Juráček je typický člověk, pro kterého je nejdůležitější on sám a jeho činnost, ačkoliv je přesvědčen, že žije pro jiné lidi a miluje je víc než sebe. Jeho plusem je však aspoň to, že si mnohé věci o sobě uvědomuje a dokáže je pojmenovat. Vystihuje to citát z deníků, kterým Juráček komentuje celou společnost, pokud se ten výrok vztáhne i na samotného autora: "Velice to připomíná můj úmysl vytvořit obraz společnosti rozkládající se zevnitř následkem špatně chápané demokracie." Tolik k osobnímu a profesnímu životu autora, který tento film zachycuje v citovaných pasážích z Juráčkových deníků. Mnohem věcnější a o to přínosnější jsou však jeho dobové poznámky a postřehy týkající se kinematografie: 1) "V těchto letech je na filmu takové tempo, že se to dá vydržet poctivě tak 5, maximálně 7 roků. K 35 budeme vyřízení a pes po nás neštěkne. Nanejvýš se o nás budou učit na filmu československý film 60. let."; 2) "V minulých dnech jsem někde četl zajímavou větu: Francouzský režisér tvrdí, že skutečné filmové umění vznikne teprve tehdy, až vyroste generace vychovaná výhradně fotografiemi a obrazovými seriály. Lidé budou přijímat veškeré informace prostřednictvím obrazů. Bude to mít za následek neobyčejně rychlý vývoj nové estetiky. Možná že obraz, jak mu dnes rozumíme, je něčím strašně primitivním ve srovnání s obrazem, s nímž budou zacházet příští lidé. Před půlrokem jsem se trápil nad prvními stránkami Gullivera. Poprvé, co se zabývám filmem, mi začala překážet slova. A já zjišťoval, že nejsem schopen napsat to, co si představuji. Film a psané slovo jsou v antagonistickém konfliktu a já se bláhově pokouším jej překonávat. Nejasně tuším, že se Max Linder, Harold Lloyd a Charlie Chaplin dělali nejsvobodnější film v historii, avšak stále se přesvědčuji, že jejich způsob je zakletý do 20. let a zůstává neopakovatelný. Narozdíl od filmových revolucionářů si myslím, že budoucí film bude prostý."; 3) "Ve srovnání se standardem hollywoodských westernů jsme diletanti. Československý film nikdy nebude světový, dokud neovládne řemeslo. My jsme zatím jenom kuriózní. Jsme v módě. Vzrušujeme snoby, intelektuály a odborné publikum, ale to je všechno."; 4) "Co z nás chtějí udělat? Předcházejícím generacím dávali státní ceny a nás chtějí zkurvit za dolary." (konec citátů). Porovnání těchto slov se současným stavem ukazuje, že minulé generace dokázaly předvídat možné trendy a jejich důsledky, což napovídá, že ani dnešní prognózy nemusí být chybné. A navíc stále používáme věci, které existovaly již dávno. Juráčkův výrok "Já nepíšu, já montuji hodinky s vodotryskem" svědčí o tom, že filosof Václav Bělohradský, který přirovnal dnešní konzumní civilizaci k člověku, jenž chce hodinky s vodotryskem, tento termín nevymyslel, jen použil již dříve používaný výraz z 60. let. ___ Hraný dokument ze střípků osobního světa nejméně přizpůsobivého a nejméně spokojeného režiséra nové vlny. (07.09.2013) (méně) (více)