Reklama

Reklama

Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka

  • Česko Klíč k určování trpaslíků aneb poslední cesta Lemuela Gullivera (více)
Česko, 2002, 58 min

Režie:

Martin Šulík

Předloha:

Pavel Juráček (kniha)

Scénář:

Jan Lukeš

Kamera:

Martin Štrba

Hudba:

Luboš Fišer
(další profese)

Obsahy(1)

Dokumentárny film Martina Šulíka je emocionálne silným pohľadom do "vnútra" jedného z najväčších filmárov šesťdesiatych rokov, duchovného a myšlienkového hýbateľa a jednej z najdôležitejších osobností československej novej vlny - scenáristu a režiséra Pavla Juráčka; Skrz zápisky z Juráčkových denníkov, ktorých sa v jeho pozostalosti našlo 33, je vystavaná veľmi presvedčivá a mrazivá mozaika tragického osudu nesmierne talentovaného, no vnútorne rozorvaného človeka, ktorého zničila normalizácia. Duševný portrét Pavla Juráčka je nielen silným filmom o "utrpení výnimočného človeka" zničeného nevhodnou dobou a nepochopením, ale tiež sugestívny pohľad na absurdnosti normalizácie a obdobia, ktoré po nej nasledovalo, z pohľadu jej priameho účastníka a obete týchto bizarných okolností a historických faktov. (Jordan)

(více)

Recenze (43)

prometea 

všechny recenze uživatele

Keď sme tento dokument prvýkrát videli na jednej z prednášok, ako začínajúci filmári sme sa nemohli nezaľúbiť. Po prečítaní denníkov však musím klesnúť k 4*. Krásny, hypnotický filmík je totižto pod strieškou empatie pekne tendenčný. Juráček nebol len obeťou režimu, ale predovšetkým seba samého. Plný nihilizmu, nenávisti k sebe, ľuďom (a predovšetkým ženám), zaľúbený do svojej mizérie. Je otázne, či túto silne egocentrickú osobnosť zničila väčšmi ideológia alebo vlastný charakter. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Kongeniálně zvolená forma falešných „osmičkových“ amatérských záznamů v kombinaci s pronikavými Juráčkovými zápisky dokonale evokuje jak autorovo osobní valení balvanu, tak celou tu všivou dobu, jíž navzdory (namlouvat si, že díky ní, toť všeobecně oblíbený alibismus dneška) „všichni ti bystří mladí muži a ženy“ vydupali ze země zázrak tvůrčí odvahy a poctivosti jménem „česká nová vlna“. Cestou z kina vzpomínky na vlastní nadějeplná léta na FAMU a zase jednou pocit studu, že naše nesrovnatelně svobodnější generace ze sebe nic ani vzdáleně tak opravdového vykřesat (zatím?) nedokázala. ()

Reklama

Aelita 

všechny recenze uživatele

V pozůstalosti Pavla Juráčka se našlo 33 deníků. Slovy samotného jejich autora je deník "výborné hygienické zařízení" za předpokladu pravdivosti k sobě samému. Kritičtí a zároveň přecitlivělí intelektuálové jsou lidé, které dojímá vlastní inteligence, emoční křehkost a vlastní obraz světa – to vše přes prizma sebe sama. Pavel Juráček je typický člověk, pro kterého je nejdůležitější on sám a jeho činnost, ačkoliv je přesvědčen, že žije pro jiné lidi a miluje je víc než sebe. Jeho plusem je však aspoň to, že si mnohé věci o sobě uvědomuje a dokáže je pojmenovat. Vystihuje to citát z deníků, kterým Juráček komentuje celou společnost, pokud se ten výrok vztáhne i na samotného autora: "Velice to připomíná můj úmysl vytvořit obraz společnosti rozkládající se zevnitř následkem špatně chápané demokracie." Tolik k osobnímu a profesnímu životu autora, který tento film zachycuje v citovaných pasážích z Juráčkových deníků. Mnohem věcnější a o to přínosnější jsou však jeho dobové poznámky a postřehy týkající se kinematografie: 1) "V těchto letech je na filmu takové tempo, že se to dá vydržet poctivě tak 5, maximálně 7 roků. K 35 budeme vyřízení a pes po nás neštěkne. Nanejvýš se o nás budou učit na filmu československý film 60. let."; 2) "V minulých dnech jsem někde četl zajímavou větu: Francouzský režisér tvrdí, že skutečné filmové umění vznikne teprve tehdy, až vyroste generace vychovaná výhradně fotografiemi a obrazovými seriály. Lidé budou přijímat veškeré informace prostřednictvím obrazů. Bude to mít za následek neobyčejně rychlý vývoj nové estetiky. Možná že obraz, jak mu dnes rozumíme, je něčím strašně primitivním ve srovnání s obrazem, s nímž budou zacházet příští lidé. Před půlrokem jsem se trápil nad prvními stránkami Gullivera. Poprvé, co se zabývám filmem, mi začala překážet slova. A já zjišťoval, že nejsem schopen napsat to, co si představuji. Film a psané slovo jsou v antagonistickém konfliktu a já se bláhově pokouším jej překonávat. Nejasně tuším, že se Max Linder, Harold Lloyd a Charlie Chaplin dělali nejsvobodnější film v historii, avšak stále se přesvědčuji, že jejich způsob je zakletý do 20. let a zůstává neopakovatelný. Narozdíl od filmových revolucionářů si myslím, že budoucí film bude prostý."; 3) "Ve srovnání se standardem hollywoodských westernů jsme diletanti. Československý film nikdy nebude světový, dokud neovládne řemeslo. My jsme zatím jenom kuriózní. Jsme v módě. Vzrušujeme snoby, intelektuály a odborné publikum, ale to je všechno."; 4) "Co z nás chtějí udělat? Předcházejícím generacím dávali státní ceny a nás chtějí zkurvit za dolary." (konec citátů). Porovnání těchto slov se současným stavem ukazuje, že minulé generace dokázaly předvídat možné trendy a jejich důsledky, což napovídá, že ani dnešní prognózy nemusí být chybné. A navíc stále používáme věci, které existovaly již dávno. Juráčkův výrok "Já nepíšu, já montuji hodinky s vodotryskem" svědčí o tom, že filosof Václav Bělohradský, který přirovnal dnešní konzumní civilizaci k člověku, jenž chce hodinky s vodotryskem, tento termín nevymyslel, jen použil již dříve používaný výraz z 60. let. ___ Hraný dokument ze střípků osobního světa nejméně přizpůsobivého a nejméně spokojeného režiséra nové vlny. () (méně) (více)

Lynn 

všechny recenze uživatele

Než jsem měla možnost vidět ve Filmovém klubu na ČT2 Juráčkovu "Postavu k podpírání" a tento dokument o něm, prakticky jsem ho neznala. Ale od 4.8.2005 (kdy jsem tento dokument viděla) lituji, že takových Juráčků a Šulíků není víc.Vynikající polohraný dokument, u kterého bylo nejlepším nápadem nechat ho celý komentovat hlavním protagonistou (jakoby Juráčkem samotným), o výrazné postavě české Nové vlny. Velká škoda je, že toho Pavel Juráček nemohl ve svém životě natočit více. ()

T-pack 

všechny recenze uživatele

Překvapivé, jak mě skor biografický snímek, navíc o člověku, jehož jméno jsem slyšel poprvé, dokázal tolik chytit. Zpověď poetické duše je z deníku pečlivě přenesena na filmové plátno skrze komentář syna Marka, přičemž skoky výborně míchají záznamy politického komentáře, osobního života i tvůrčího boje. Vynikající vyváženost úryvků doplňují rádoby dobové obrazy doprovázené depresivním piánkem, aby to celé vyvolalo přirozený soucit s protagonistou, tíseň a odpor vůči "většinové morálce" tehdejší doby. Tváří se to možná chvílemi jako dokument, no ve skutečnosti vás film naplní emocemi a ponechá v neutěšeném stavu jako málokterý jiný snímek. Prostě příběh napsaný životem, zachycený skvělým scénáristou, převyprávěný mistrovskou formou. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (3)

  • Doprovodný hlas v příběhu patří Markovi Juráčkovy, který je synem Pavla Juráčka. Marek Juráčka si ve filmu svého otce současně také zahrál. (Terva)
  • Snímek byl natočen na motivy deníků Pavla Juráčka. (Terva)

Reklama

Reklama