Ice Guardians

Dokument režiséra Bretta Harveyho z roku 2016 sa zameriava na "vymierajúci druh" hokejistov v NHL, a síce bitkárov, prezývaných tiež "enforcers". Laicky povedané, ide o tých hráčov, ktorí nevynikajú svojou hrou, ale sú v tíme z dôvodu, aby dávali pozor na najväčšie hviezdy a "vybavovali" účty so súpermi. Prostredníctvom rozhovorov s viacerými "enforcers", ale tiež s odborníkmi z rôznych odborov, ktorí majú blízko k hokeju, prináša Harvey divákovi pohľad nielen históriu, ale tiež súčasnosť (2016) a možnú budúcnosť bitiek v tomto športe. Dokumentu sa svojím spracovaním a obsahovou stránkou veľmi dobre darí búrať stigmu, ktorá okolo tohto fenoménu prakticky vždy existovala. Sú to práve "enforcers", ktorí svojím pohľadom zvnútra problematiky, ak tak možno hokejové bitky v tomto prípade nazvať, objasňujú, prečo vôbec sú súčasťou hokeja a akú vlastne zohrávajú úlohu. Harveyho počin bitky nekritizuje, rovnako ich však ani neglorifikuje. Jednoducho ich približuje ako niečo, čo patrí k hokeju rovnako ako góly či asistencie. Aj "enforcers" sú nakoniec len ľudia. Možno trochu iní, než všetci ostatní, ale predsa len ľudia. A dokument ich tak aj ukazuje. Nedémonizuje, ale - naopak - poľudšťuje. Ice Guardians zároveň dokáže zaujať aj z lekárskej či psychologickej stránky, ktoré sú vďaka odborníkom jeho súčasťou. Vďaka Harveyho počinu tak má aj hokejový laik možnosť dozvedieť sa čosi viac o bitkách a ich význame. Tie, ako to tento zaujímavý dokumentárny pohľad objasňuje, nie sú vo väčšine prípadov iba nezmyselným násilím z dlhej chvíle, ale sú skôr obranno-útočným prvkom pri ochrane tímu, za ktorý ten či onen "enforcer" hrá. Divákovi snímka prináša skutočne komplexný pohľad na toto vymierajúce hokejové "remeslo". (19.02.2023)

V dokumentu mě pobavil testosteronový bitkař, který na zpevnění kloubů s nimi obalenými řetězem bouchal do stromů. Ještě před 20 letý se do NHL vybírali vysocí těžcí maskulinní hráči a malý šikovný technický hráči neměli šanci. Málo talentovaní hráči se prostě snažili do NHL probít a na přípravných kempech se to rvalo neustále. Situace se změnila a současný hokej se opírá hlavně o rychlost a talent. Vzpomeňme na slavného dvoumetrového bitkaře Philadelphie Erika Lindrose, jenž se prosadil i do kanadské reprezentace. Ostatní hráči ho začali na ledě šikanovat a kvůli opakovaným otřesům mozku musel ukončit kariéru. Nebo na Steva Montadora, jehož přetrvávající symptomy otřesu mozku donutily ukončit hokejovou kariéru a v 35 letech zemřel. Na zdravotní potíže, jež souvisejí s otřesy mozku, zemřel v roce 2011 hokejista Derek Boogaard. Ten před smrtí trpěl chronickými bolestmi hlavy, které vyvolalo degenerativní onemocnění mozku, jež bývá způsobeno opakovanými údery do hlavy. Stejný problém byl posmrtně objeven také u dalších bitkařů Ricka Martina a Boba Proberta. Je třeba si uvědomit, že kdo se na ledě rvát nechce, tak nemusí. Zámořská soutěž počet bitek na ledě začala omezovat například tím, že zavedla dodatečné tresty za vyvolání rvačky nebo přísnější antidopingové kontroly. Nyní tam vychází jedna bitka přibližně na 4-5 zápasů a nervou se mezi sebou jen specializovaní hráči. (03.04.2021)

Přesvědčené odpůrce hokejových bitek dokument asi nepřesvědčí, ale tohle je spíš dělané pro fandy, kteří tyhle boxerské vložky milují a těžce nesou, že se od nich v NHL ustupuje. Spousta rozhovorů s legendami jako jsou Fedoruk, Chelios či Brett Hull, náhledy do historie, statistiky, pohledy fanoušků, rodin a nechybějí samozřejmě ani sestřihy z bitek napříč věky. Jeden z nejkomplexnějších sportovních dokumentů vůbec a pro hokejové fanoušky pochopitelně povinnost. 90% (15.05.2018)

Přes rok jsem se těšil a je to ukázkový dokument o výjimečnosti rvaní se v NHL a zároveň vysoké pravděpodobnosti, že o něj (jako přecitlivělá, zoufale korektní, zženštilá společnost) brzy přijdeme. Přítomná je nejen řada hvězd a legend, ale i expertů z různých brandží, provádí to komplexně historií, současností, opodstatněním, kódem a morálkou, kontroverzí, zdravotními dopady, změnou všeho. Malinko mi vadilo jen vyznění v neprospěch hitů, což je další moje oblíbená složka hry, ale dávalo smysl. Zbytečný se rozepisovat, kdo rád hokej, nebo prostě jen zajímavá témata zpracovaná v souvislostech, zábavně a se srdcem, koukejte to kurva přehrát. Sám jsem se teď přes zimu šel mrknout na 5 zápasu v zámoří a upřímně, neviděl jedinou bitku a 3 z nich byla nevzrušivá nuda i po herní stránce. A jak jsem tenhle komentář začal psát, regulerně slzy v očích. "There’s two times when people stand up in a hockey game..." (související: BROAD STREET BULLIES, LAST GLADIATORS, SLAP SHOT, GOON) (11.03.2017)

Jedna z mých vášní, hokej a hokejový bitky, který k hokeji patří, vždycky patřily a vždycky budou. Doufám. Bohužel, klasický bitkaři tak nějak mizí, to je smutný. Vzhledem k tomu, že hokej je kontaktní sport a zároveň nejtvrdší a taky nejnebezpečnější z kolektivních sportů, násilí tam bude vždy. Neni to prvoplánový, jednoduše to naprosto logicky vychází ze základů a pojetí tohohle sportu. Pořád bude docházet ke srážkám, k faulům, k provokacím, pořád bude docházet ke zraněním a pomstám. Patří to k tomu, je to chlapská hra. (Na rozdíl od fotbalu, myšleno naší klasický kopaný, nebo socceru, kterej je ve svym pojetí ze 40% ženská záležitost, z těch dalších 40% homosexuální a z těch zbylejch 20% pak modelingová.) Hokej je bitva, je to boj. Teče tam krev a bolí to. Každej zápas bolí. Ale prostě to k tomu patří, takže se na to moc nehledí. A prostě... už vlastně nostalgicky... chybí mi tam hráči jako byli McSorley, Grimson, Probert, Tie Domi, Twist, Laraque, Boogaard a další... Skvělej dokument! (26.08.2017)