Bowling for Columbine

Nebudu zde hodnotit to, jaký pohled na věc mi Bowling for Columbine a Michael Moore vnucují. Nebudu zde hodnotit ani celkový obsah. Tentokrát budu hodnotit formu. Způsob, jakým Moore dokáže přesvědčit spousty lidí o tom, jak to ve "skutečnosti" je. Celkové zpracování je totiž bezchybné. Vše, co se během dokumentu na obrazovce objeví má ve filmu své pevné místo, všechno zapadá do krásného celku. Celku, který budou všichni ti paranoici a zastánci fantaskních teorií uctívat. Moore jim totiž dal to, po čem tak dlouho prahnou. Neříkám, že mě na dokumentu nezaujalo vůbec nic, to není pravda (část s Charletonem Hestonem byla skvělá, ovšem s tou fotkou už to opět Moore hnal někam jinam). Každý by si na věc měl udělat svůj vlastní názor. Bowling for Columbine je přesně takovým - vlastní názor. Michaela Moorea. (13.07.2008)

Začnem kritikou. Najväčšiemu ohlasu za zrejme tešia pasáže s Charletonom Hestonom. Lenže práve pri nich sa Moore chová tak diletantsky, ako novinári Markízy. Príde k nemu a my vieme, že po krátkom normálnom rozhovore zasadí hercovi ranu pod pás. Heston je celý čas milý, prekvapí už fakt, že ho prijme, ale vážne neviem, ako inak má reagovať, než odchodom, keď niekto začne naňho slovne útočiť. Moore ho samozrejme prenasleduje a pokladá mu "ešte jednu otázku", Heston dokonca ako jediný myslím k veci odpovie na otázku, prečo sa zrovna amíci musia zabíjať, spomenie totiž rasové problémy. V priemysle, ktorý Moore kritizuje, sa mal radšej zamerať na nejakú zbrojovku. Na druhej strane zase dokáže vyťažiť veľa z návštevy vedenia hypermarketových reťazcov, rieši "príčiny" ako počítačové hry, násilné filmy, Marilina Mansona (tu sa najhlbšie prejavuje zakomplexovanosť istých skupín spoločnosti) a krvavú minulosť USA a vyvracia ich. Lenže iba tak inštinktívne, bez odborného komentára psychiatrov. Dve hodiny dokumentu o strachu, násilí a vraždách na školách je však natoľko pútavých, občas vtipných, občas vtipných na autorov účet, že by z toho mohli byť hodiny aj tri a vôbec by sme sa nenudili. BTW doporučujem kombo Bowling for Columbine a Elephant. (27.02.2015)

A půl. Tento dokument jsem již dlouho chtěla zhlédnout, a s velkými očekáváními jsem se na něj těšila, avšak mé představy zůstaly z větší části nenaplněny. Ze začátku velmi poutavý dokument, jež si vysloužil mou pozornost, poté však s postupem času, lehce zabředávající do průměru a příliš vyzvedávající americký styl. Jistě, je to o Americe, takže by to tak mělo být správně, ale i přesto mi to chvílemi mírně vadilo. Na tématiku posedlosti USA zbraněmi jsem ale asi očekávala něco jiného. (07.09.2010)

#49 Tak především tu máme spoustu faktů. Dále také spoustu paranoidních blbů a spoustu ironických ukázek toho, jak moc jsou američané slepí vůči realitě dnešního světa. Co tu je ale také a co mi zároveň nejvíce vadí, je ten jasný tlak, kdy mi autor ukazuje pouze jednu stranu mince a nutí mě tak udělat si zkreslený obrázek o celé problematice. Dohánění věcí do extrému mi vždycky vadilo a zde je toho jasným příkladem třeba sled "faktů" (spíše domněnek) zhruba v polovině dokumentu, který mi ukazuje pouze to špatné, ale nepřidá žádný klad, díky kterému bych měl tu možnost rozhodnout se. Je to sice úsměvné ale je to také podbízívé a nefunguje to na mě ani za mák. Slabších 60%. (02.06.2011)

Kdyby se Michael Moore vyhnul svým tradičním nešvarům, tzn. zjednodušování, fabulaci a mystifikaci, bylo by to spolehlivých pět hvězdiček, protože téma jím zpracované je v Americe nadmíru palčivé a většina informací až bolestně sedí. Celkový dojem: 75 %. Divácky atraktivní dokument, byť v poněkud populistickém balení. (18.06.2006)