Snídaňový klub

Tak tohle byl pro mě takovej menší šok. Komedie o středoškolácích od režiséra, kterej má na kontě Letadla, vlaky a automobily, navíc všeobecně dost vysoko hodnocená a ono to dopadlo prachbídně. Pětice šablonek (tady se opravdu nedá mluvit o postavách, to jsou prostě šablonky) musí za trest v sobotu do školy a napsat tam esej. Tyto šablonky spolu ze začátku nějak moc nekamaráděj, ale občas je příde trochu zjebat ředitel, což postupně utuží kolektiv a navíc začnou postupně zjišťovat, že maj společnou další věc. Všechny je serou rodiče. Potom se naši hrdinové rozhodnou, že si ve škole zahulej trávu a já se těšil, že teď to konečně nabere na obrátkách. Jenže tahle epizodka s trávou nějak neměla žádnej význam. V jednu chvíli jsou všichni vysmátý a najednou střih a už si zase stěžujou, co je všechno trápí a jaký jsou jejich rodiče svině. Sportovec má problém s tim, že jeho fotr chce, aby vždycky zvítězil, po šprtovi doma chtěj, aby měl dobrý známky a holku, která se chová jako prase, rodiče pro změnu ignorujou. Nakonec se to pomalu dostane k přiblblýmu happy endu (holka si padne kolem krku s týpkem, kterej jí předtim celej den nadával, jaká je to rozmazlená kráva - škoda slov) a mně se v tu chvíli ani nechtělo uvěřit, že jsem se opravdu díval na ten "kultovní" Breakfast club, o kterym tady čtu skoro samý superlativy. Největšim kladem Breakfast clubu je to, že některý scény byly úžasně zparodovaný ve filmu Bulšit. (17.06.2008)

Generačné Hughesove filmy (s výnimkou "po funuse" uvedenej BÁJEČNEJ CHVÍLE) minuly československú mládež obrovským oblúkom a ja sa tomu s odstupom času ani nečudujem. V tej dobe sme ja a moji spolužiaci frčali na úplne iných filmoch o úplne iných témach. Jediné čo pretrvalo je nesmrteľný hit od SIMPLE MINDS. (10.9.2023) (10.09.2023)

Vynikající koncept - parta teenagerů zůstane po škole a postupně se ukazuje, že pod jejich maskami (školní krasavice, problémový frajer, šprt atd.) se skrývá něco mnohem hlubšího. V osmdesátých letech (a i v devadesátých) bylo toto v mainstreamovém filmu velmi vzácné. Hughes dokáže na omezeném prostoru a s omezeným počtem herců divy - opravdu vás zajímá, co o sobě postavy prozradí příště. Na konci jsem jim fandila všem a ačkoli už nějaký ten pátek puberťák nejsem, tak jsem jim i rozuměla. Zaslouženě jeden z nejlepších "coming of age" filmů. (16.01.2017)

Na to, že je tenhle snímek starší než já, mi přijde i v dnešní době neuvěřitelně svěží a se schopností promlouvat i k současné generaci. Je to hravé, milé, místy srandovní, jindy dojemné, ale hlavně ryze lidské. Přitom se to celé odehrává během jednoho dne ve zdánlivě nudné školní knihovně, kde se sejde pět poškoláků. Ale to, jakým způsobem jsou ukázány jejich charaktery a následně jejich niterné pocity, díky kterým vyjde najevo, že vlastně nejsou až tak rozdílní a že je to koneckonců jen parta mladých lidí, kteří si dokážou porozumět... to je zkrátka úžasné. Nejen že to naplnilo má očekávání, ale výsledný filmový dojem je snad i o něco předčil. ~(4,7★)~ (16.08.2014)

Přestože jsem v nejednom filmu či seriálové epizodě zaslechl narážku na tento dnes již kultovní film, dostal jsem se ke Snídaňovému klubu teprve až nyní, takřka čtyřicet let od premiéry filmu. Upřímně jsem očekával více komediální kousek, zatímco po zhlédnutí musím říct, že i přes nejednu humornou a odlehčenou scénu má Hughesův film celkem dost vážný nádech. V reálu by tento příběh, odehrávající se během několika málo hodin, probíhal pravděpodobně jinak, přesto mě film ve výsledku oslovil. Divák sleduje hodinu a půl partu na první pohled nesourodých lidí, které však spojují (doslova tmelí) společná rodinná a osobní traumata. Od zcela banálních problémů se děj pomalu přelívá do vskutku hutných rovin, film ale zároveň nezapomíná být i úsměvný. Bonusem je ústřední píseň Don't You (Forget About Me). (25.06.2023)