Snídaňový klub

Přestože jsem v nejednom filmu či seriálové epizodě zaslechl narážku na tento dnes již kultovní film, dostal jsem se ke Snídaňovému klubu teprve až nyní, takřka čtyřicet let od premiéry filmu. Upřímně jsem očekával více komediální kousek, zatímco po zhlédnutí musím říct, že i přes nejednu humornou a odlehčenou scénu má Hughesův film celkem dost vážný nádech. V reálu by tento příběh, odehrávající se během několika málo hodin, probíhal pravděpodobně jinak, přesto mě film ve výsledku oslovil. Divák sleduje hodinu a půl partu na první pohled nesourodých lidí, které však spojují (doslova tmelí) společná rodinná a osobní traumata. Od zcela banálních problémů se děj pomalu přelívá do vskutku hutných rovin, film ale zároveň nezapomíná být i úsměvný. Bonusem je ústřední píseň Don't You (Forget About Me). (25.06.2023)

Jsou dva filmy, které budu vždy považovat za ty nejúžasnější, nejlepší a nejpřirozenější snímky o mladistvých a dospívání zařazených do kategorie Komedie/Drama. Sněženky a machři a Snídaňový klub. Ačkoliv se od sebe liší jak zemí výroby, tak jistým stylem, zpracovávají stejné téma. Mládež. Oba snímky se vyznačují skvělým scénářem, různorodými charaktery a skvěle vyváženou mírou humoru bezstarostného dospívaní, který se může během několika okamžiků přehoupnout do té vážnější roviny, kde nastává uvědomění si vlastních činů a chyb a poté následuje přechod do dospělosti. A tak, jak je ve Snídaňovém klubu banda pěti "ukázkových" typů, které musí mít snad každá třída - A Brain, An Athlete, A Basket Case, Pprincess, A Criminal, téměř stejné se nacházejí i ve Sněženkách a machrech. The Breakfast Club má výborný scénář, o to více jej obdivuji, že je mnohdy založen na pouhé improvizaci a skvělé herce, typově dokonale obsazené. Nejlepší pro mě: John Bender, správný drsňák s dobrým srdcem a Allison Reynolds, zamlklá podivínka. Scény, kdy Bender leze v šachtě a vypráví vtip, kdy si všichni chystají svačinu, či úžasná konverzace mezi "všema očima", jsou nezapomenutelné:) Snídaňový klub je kult a vzpomínka na doby, kdy se dokázaly točit filmy pro mládež vkusně a zároveň vtipně. S lehkostí, a zároveň jistým důrazem a důležitostí. "Ví Barry Manilow, že jste mu vykradl šatník?" :) (09.05.2014)

Už v o rok staršej komédii Sixteen Candles Hughes mierne naznačoval dramatické sklony, ale až tu ich naplno rozvinul. The Breakfast Club totiž nie je žiadna priamočiara 80s komédia (ako som predpokladal), ale komediálna dráma. Na to druhé som si musel trochu zvykať, ale v konečnom dôsledku film funguje v oboch rovinách. Hughesovi sa darí z pôvodne veľmi nesympatických postáv vykresať hrdinov a symboly mladíckej rebélie. Na druhej strane film má niekoľko skutočne vtipných scén a skvelý synth popový soundtrack navyše (skvelá pieseň Waiting od E.G. Daily). A strašne žeriem nevinnú tváričku Molly Ringwald! Breakfast Club je skvelý film, len od neho netreba očakávať žiadnu ďalšiu Summer School, žiadnych ďalších Sixteen Candles, žiadnu ďalšiu Weird Science ani nič podobné. (04.08.2007)

Moc nevím, co si o tom myslet. Je to sice kult a konec je fakt super, ale cesta k němu je zdlouhavá. Na tento film se často odkazuje, takže už jen proto se hodí ho znát. Parta dětí z různých společenských skupin je v sobotu po škole. Dlouho to netrvá a jejich rozdíly způsobí nejeden konflikt. Časem si ale uvědomí, že jsou všichni na jedné lodi a že jim nezbývá než táhnout za jeden provaz. Hezky to poukazuje na ty klasické stereotypy na střední škole. "Nikomu bys nechyběl!" (28.08.2020)

Vynikající koncept - parta teenagerů zůstane po škole a postupně se ukazuje, že pod jejich maskami (školní krasavice, problémový frajer, šprt atd.) se skrývá něco mnohem hlubšího. V osmdesátých letech (a i v devadesátých) bylo toto v mainstreamovém filmu velmi vzácné. Hughes dokáže na omezeném prostoru a s omezeným počtem herců divy - opravdu vás zajímá, co o sobě postavy prozradí příště. Na konci jsem jim fandila všem a ačkoli už nějaký ten pátek puberťák nejsem, tak jsem jim i rozuměla. Zaslouženě jeden z nejlepších "coming of age" filmů. (16.01.2017)