Peřinbaba

Snová, magická až mystická pohádka, která snad ani nemá srovnání. Naprosto chápu její legendární status, i když jsem se k ní dostal z hudebního konce, přes dílo Petra Hapky. Jedna alegorie vedle druhé, jedinečná atmosféra... Na někoho může být "divná", já si ji vždy užívám. Nezbývá než doufat, že Juraj Jakubisko zvládne pokračování, které má mít premiéru letos napodzim, se ctí. 80% (19.02.2022)

Když člověk někdy přepne na libovolnou Slovenskou TV, nebo slyší mluvit někoho ze Slovenska o Vánočních klasikách, tak to je pořád "Perinbaba, Perinbaba, Perinbaba..." To je naše dědictví, Vánoční jednička, nesmí chybět...Takže člověk prostě neodolá, a musí to zkusit. Já osobně mám prostě s těmi filmy, které znázorňují Slovenský folklór a "dědinský středověký" život určitý problém v jejich atmosféře a znázornění, a těžko se vysvětluje proč to tak je. Perinbaba určitě neni pohádka, ikdyž je tak označována, je to obdobně jako některé další filmy, lidový film, potažmo film znázorňující tradice určitého kraje a období. Jakubiskovu filmografii nemám tak podrobně zkouknutou, ale řekl bych, že film vystihuje jeho rukopis. Je tu vidět spíše celkové temné podání, k tomu výborná Valerie Kaplanová (Eva Horká) jako Smrtka, do čehož mi právě nesedělo taková dětinské vyobrazení Perinbaby, jejího chování (skákání po peřinách...) a vztahu vůčí ostatním. Třeba kdybych viděl film jako dítě (ale řekl bych, že tady bude spousta dětí, kterým se líbit nebude, protože pro děti je tu opravdu málo záchytných bodů, u kterých se zasmějí či je chytne nějaký wau efekt), tak k tomu budu mít nostalgický vztah, ale takhel je to za mě čistě dobré, a ten legendární status v tom já asi nenajdu. (30.01.2023)

Perinbaba aneb příběh jedné dávné klimatoložky, která když si šla ustlat peřinu, začalo sněžit. Jedna z těch lepších pohádek, ve kterých triviální a ohrané prvky fungují překvapivě dobře. Není to sice nejlepší, celé je to strašně uřvané a přežvaněné, ale kouzlo to má kupodivu. Jakub mi spíš připomíná přerostlého puberťáka a Alžbětka je aspirantka na uťáplou ženu v domácnosti stojící u sporáku obložena sedmero krkavci, pardon - dětmi. Škoda, že i zubatá (Jakubisko se asi nedíval na Honzu málem králem, kde Valerie Kaplanová excelovala) je vykreslena jako bláznivá pomatená stařenka, co máchá samovystřelovací kosou. Trochu více démoničnosti by jí neuškodilo. Perinbaba je usměvavá babka trousící moudra. Ale i přes zjevné neshody mezi mým a Jakubiskovým pohledem na věc je snímek magický, dobře natočený a solidně zahraný. Dokonce se našlo několik brilantních momentů, které činí ze snímku trochu víc, než jen lehce nadprůměrnou pohádku. Např. když obě záporačky hupsnou do černé lázně, slova sedící Smrtky berou dech...a to nejen obrazně (teda aspoň těm dvěma). (05.10.2008)

Až taká hrôza ako som si myslel to v žiadnom prípade nebola. Klasická filmová československá, vlastne skôr slovenská rozprávka s pekným dejom, príjemnými postavami, slabým scenárom, ale veľmi milým stvárnením. A hlavne je taká skokovíta, že z leta sa tam rozprašovaním peria prechádza do zimy, takže sa dá pozerať aj v lete, takže nie je úplne ako Mrázik len typická zimná. Aby som ju však hodnotil inak musela by ma zaujať od detstva a neviem prečo mi vždy pripomínala nepekné veci u nás v obci, divných ľudí a nepekné životné situácie. (31.05.2012)

Heuréka! Heuréka! Heuréka! ...konečně jsem viděla Perinbabu. Až teď, v dospělosti, jsem si odžila a odslzela celý překrásný počin Juraje Jakubiska. Jeho filmy mám moc ráda, ale tento mě míjel. Snad kdysi dávno, v dětství...? Zírala jsem na výpravu, kostýmy, vlky, lokace, peří, kožešiny, pávy, Tatry, bubliny, koně, výšivky, sníh, zuby, kapry, šperky, holubice, směsici erotiky, hororu, života a smrti.... Vím, Jakubiskova tvorba není pro každého, ale Heuréka! Ten pán je génius. Klobouk dolů před scénářem, hudbou, před každým veskrze dokonalým záběrem, jako z obrazů, před všemi vymakanými detaily, které spojil v něco tak působivého. Není to pohádka, on je to sen. „Mládí být krásné! Chtěl bych to ještě jednou zažít! Hergot!“ P.S.: Chystá se pokračování. A já doufám, že stejně jako Anděl Páně, bude důstojné a hodné úcty. (01.01.2017)