Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vladimír ValentaKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Jakeš, Václav Babka, Věra Bublíková, Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík, Jana Brejchová, Jiří Vala, František Vnouček, Otto Šimánek, Věra Tichánková (více)Obsahy(1)
O chlapci, který hledal konec světa
Je jaro a malý Joska s kamarády hledá konec světa. Zvídavě pozoruje zázraky přírody a čeká, až tatínek přiveze maminku s čerstvě narozenou sestřičkou. I když si sestřičku představoval ve svém snu jinak, přivítá maminku kyticí petrklíčů.
Lidé na zemi a hvězdy na nebi
V horkém létě se mladičká Lenka seznámí s třicetiletým Janem. Jan má za sebou již zklamání, ale Lenka věří, že jí život dá všechno, co si přeje.
Anděla
Stárnoucí Anděla pracuje v hospodářství sama. Jen o žních jí každý rok pomáhá Michal, který ji má rád a chce se s ní oženit. Anděla ho vytrvale odmítá. Po žních musí nemocná Anděla do nemocnice. Na podzim se zesláblá vrátí domů, ale svůj postoj k Michalovi a zemědělskému družstvu nezmění. Bude se dál dřít sama.
Maminka
Šedesátiletá učitelka Hynková žije sama v rodinné vilce. Dospělí synové mají své vlastní životy a matku navštěvují jen občas. Maminka onemocní a zemře. Po pohřbu procházejí synové zimní zahradou a vzpomínají na mládí.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (71)
Lyrická linka se táhne českými filmy snad po celou dobu české kinematografie, od náznaků a delších partií, až po vyloženě lyrické filmy, především z konce padesátých a v šedesátých letech. A nemyslím tím jen filmy typu Romanca pro křídlovku nebo Rozmarné léto, ale i filmy tragické, jako je třeba Obchod na korze. Později od sedmdesátých let dále byl tento žánr vytěsňován socialistckými veslohrami (s odpovídajícím gagy a "hláškami", které si lidé opakovali v hospodách), později různými akčními spletenci, a ted to nejspíš bude fantasy. Ale to jen čistě teoreticky, česká kinematografie posledních 40 let mě příliš nezajímá, neboť ji považuji za pokleslou. Jasného české filmy z šedesátých let ovšem patří k tomu nejlepšímu, Jasný dobře ví, že lyrika není jen schilerovské rozplývání se v přírodě (romantika), ale patří k ní i smutné a zádumčivé barvy, vize budoucnosti a životní reflexe. Čtyři povídky filmu Touha jsou vyrovnané a "patři k sobě", nedá se říct, že by některá byla výrazněji lepší nebo horší. ()
Krásná věc. Odzbrojující svojí jednoduchostí a přímostí. Témata banální. Zrození, zrání, zmoudření, smrt. Jaro, léto, podzim, zima... Krásné 4 povídky rozprostřené po valašských kopcích do nichž se tisknou stařičké chaloupky pamatující leckdy ještě rakousko - uherské mocnářství. Jak moc jsem litoval, že film nebyl v barvě. Ta zeleň luk, zlato klasů a blankyt oblohy s těmi obrovskými hrady bílých oblaků by film rozehrály kouzelnými barvami, které divák mohl jen tušit. A to nemluvím o vlasech mladičké Jany Brejchové... :-). Některé obrazy byly fantastické a lecos mi bylo povědomé. V jednu chvilku jsem měl pocit že sleduji nebarevnou verzi filmu Až přijde kocour a také že ano... Samozřejmě bylo to Jaroslavem Kučerou a jeho neskutečnou kamerou. Ačkoliv konec filmu byl velmi smutný nemusíte se bát. Film je oslavou života. Života, který jede tiše od věků, jak čarodějné hodiny, jak neskutečný čarodějův orloj... Dávám za 4 bílá prostěradla vlající ve větru... * * * * ()
Jasného útěk před schematismem doby k poetice, lyrice a symbolismu... Oslava venkova, venkovského života a s ním spojených tradičních hodnot. Bezpráví 50. let je ovšem ještě zatlačeno někam mimo Jasného film (a skrytě čeká na Všechny dobré rodáky). Touha je skromný snímek o skromnosti a opravdu zajímavém uměleckém konceptu popírajícím schematickou dobovou tvorbu. Vynikající herci a nádherná Jana Brejchová... ()
Vojtěch Jasný a jeho poetické filmové radosti. Obyčejné malé příběhy či někdy spíše jen útržky lidských osudů, v ročním koloběhu od jara až do zimy, zároveň zde představují koloběh života od narození až po smrt. Scénář, hudba, kamera a herci zde vytvářejí přímo dokonalý celek. Zdánlivě nesouvisející povídky pojí ve výsledku více zajímavých prvků, například kytka loučních květů, která se objevuje při narození dítětě, mládežnického rande i návštěvě maminky v nemocnici. Příjemnou a zcela pohodovou atmosféru jarní a letní povídky postupně vystřídávají dramatické zápletky ze života dvou žen v pokročilém věku. V třetí "podzimní" povídce určitě nezapomenu na snad životní výkon Věry Tichánkové, statečně bránící svůj statek proti násilné kolektivizaci na vesnici, ze závěrečného příběhu vrcholícího v zimě pak především na několik krásných poetických výjevů. Ty smutné pejskovy oči, marně hledající svou paničku, to dojme... Film je také o tom, že každý hledáme jisté štěstí. Stálé zázemí, velkou lásku, odpověď na záhadné otázky. ,,Staříčku, kde končí svět? ...a kdybych pořád šel a šel, došel bych tam? ...kdybych letěl letadlem, doletěl bych tam?" 95% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
I po 53 letech od vzniku člověk zažívá podobné pocity jako v povídkách. Odloučení v lásce. Vznik nového života a zánik toho starého. Opuštění rodného domova. Boj se systémem. Film mě zaujal svou poetikou a hudbou. Vykreslením míst, která už takto nyní určitě po zásahu betonové lobby vypadat nebudou. 90 minut se může člověk zamýšlet nad tím, zda dnešní život není až moc ulehčen a jakou za to platíme daň. Zánik vztahů mezi lidmi a honba za mocí a penězmi. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (10)
- Tento povídkový snímek musel absolvovat téměř dvouletý schvalovací proces. Pomohla až přímluva sovětského filmaře Michaila Kalazotova, autora filmu Jeřábi táhnou (1957). (agass)
- Povídka „Maminka“ se odehrává ve Štramberku. Výuka probíhá ve skutečné původní staré škole. (Robur888)
- Snímek získal v roce 1959 na MFF v Cannes ocenení Nejlepší film pro mládež. (hippyman)
Reklama