• LiVentura
    ****

    Milé, obrazové, citlivé, o vnímání světa malým dětským pohledem a také hledání jeho konce, o láskách v každém věku kvetoucích a hlavně o té největší lásce, té mateřské k mamince.!!! Poslední čtvrtá minipovídka je nejmilejší i nejsmutnější, ale zobrazuje život, nic víc.(27.6.2009)

  • Jellini
    ****

    První povídka "O chlapci, který hledal konec světa" je vtipná a skvěle natočená. Celý film se dobře rozjede. V druhé povídce, "Lidé na zemi a hvězdy na nebi", se režisér taktéž soustředí spíše na vykreslení atmosféry a pocitu ze situací, než na narativní vyprávění (vše je lehce předvídatelné). Divákovi postačí podobná zkušenost a na obě hlavní postavy se napojí a "jen" si vše na krátko připomene a "znovu" prožije. Povídka "Anděla" mi přijde z celého filmu nejslabší, kdy problém je dle mého už ve scénáři - zvraty v této povídce působí "nahodile" a u každé z postav až příliš vyčnívá jedna charakteristická vlastnost či motivace a vše ostatní se ztráci. Poslední povídka, "Maminka", je asi nejvyváženější v propojení čisté imprese a narace. ... Je trochu škoda, že všechny čtyři povídky nejsou propojeny postavami, režisér by z toho určitě dokázal mnohé vytěžit.(11.8.2012)

  • Ony
    ****

    Jaro, léto, podzim, zima... a jaro - Jasný si vybral jedno z nejbanálnějších a zároveň nejvděčnějších témat, která se dají umělecky zpracovat. Umožnilo mu vyřádit se ve venkovské romantice i obyčejnosti a lidovosti. Je to zvláštní film, ve kterém neustále poletuje množství nejrůznějších ptáků, krajem se řítí kolektivizace zemědělství a nic tu nijak nedopadne.(3.5.2007)

  • sportovec
    ****

    Vojtěch Jasný patří k těm jménům, která jsou symbolem postupného procitání společnosti z budovatelského oblouzení padesátých let, jímž se brodila velmi podstatná část společnosti. TOUHA je prvním dílem trilogie kroniky tohoto složitého procesu, jehož vrcholným - byť ne dokonalým - bodem se stalo Pražské jaro; patří sem ještě dále AŽ PŘIJDE KOCOUR a VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI. Snaha o civilní výraz, úsilí o zpodobení všedního dne (silně evokuje působení dobové revue KVĚTEN), absence fráze a první klíčící náznaky kritické reflexe stále ještě uprostřed systému, to všechno naznačuje budoucí ideovou i estetickou dekomunizaci komunisticky cítícího režiséra té doby. Zaznamenáníhodné jsou i pozorovatelné vlivy italského neorealismu. TOUHA a síla původního uměleckého výrazu, která do ní byla vložena, neztrácejí své nežné kouzlo ani po letech.(27.8.2011)

  • francis
    ****

    Moc pěkná pocta venkovu a jeho lidem, i když bohužel v padesátých letech... I přesto je Touha skromnej film o životě, skromnosti, dobrým srdci a rodině. A takovej by snad ani jinde než právě na takovýmhle venkově nebyl k uvěření. Sem i ta naivita patří bez výhrad.(1.2.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace