Zoufalství a naděje

„Even a pastor needs a pastor..“ První záběr s přibližováním se ke kostelu, lehce hororový s ševelením větru a skřehotem ptáků, to byl dobrý lapač a pak mě už Schraderovo bezútěšné drama o hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí nepustilo. Ve své zdrženlivosti účinná forma, obsah a myšlenky nutící k zamyšlení, Ethan Hawke se jako Taxikář s kolárkem překonává a překvapí i za normálních okolností šaškující Cedric the Entertainer. Enviromentalismus a křesťanství jsou jen kulisy, tenhle boj probíhá dnes a denně v každém z nás a režisérova volba jednoho ze tří alternativních konců nás přesvědčí o jeho tvrdosti.. (10.04.2019)

“Slow burning psychological drama” v akademickom podaní veterána Schradera ktorý na staré kolená dokazuje že majstrom remesla vždy bol a stále je. Zo spisovateľského pohľadu je to metodicky napísaná dráma s presahom v ktorej logicky možno očakávať odtiene "Taxikára", ale takisto dokonalú hru s diváckym očakávaním a následnou katarziou. Ako režisér Paul exceluje a jeho pozornosť je upriamená prevažne na strohú formu, ktorá v prvom rade stojí a padá na nápaditej práci s kamerou a v druhom rade porušuje pravidlá pridaním prvku ala Tarkovsky a pocitového soundtracku. Samostatnú kapitolu potom tvorí Ethan Hawke a jeho minimalistické herectvo, ktoré presne vystihuje pojem vnútorný boj kde sa navzájom prebíja nádej so skepsou. “First Reformed” je neočakávane komplexným a precízne spracovaným dielom, ktoré obstojí jak v rámci spoločenskej kritiky, tak existenciálnych otázok. (06.05.2020)

Schrader s Hawkeom ma po celý čas extrémne znepokojovali, keď prvý pán bravúrne režíroval + napísal ekologický scenár, a zase ten druhý bol v kuse pred kamerou taký excelentný, že mi normálne behal mráz po chrbte ! Vkusne ich dopĺňali herci vo vedľajších úlohách, t.j. Amanda s Philipom vytvorili manželský pár „bezdetných” Mansanovcov. _ Ethan si zahral reverenda Ernsta Tollera, ktorého po bohoslužbe osloví Mary Mansana, ktorá vkročila sem do božieho chrámu so svojim manželom Michaelom. Obáva sa o duševné zdravie svojej polovičky, a tak pozve Tollera k nim domov, aby si pohovoril so zdeptaným mužom, ktorého ťaží na srdci stáv planéty Zem, a čo s ňou bude o 33 rokov... ? Nachádzame sa v roku 2017, keď jeho žena Mary je tehotná, ale na tom by inak nebolo nič zvláštne, ak by zaťatý Michael odmietal priviesť ICH dieťa na takýto znečistený SVET. Tí dvaja vedú depresívne debaty. Reverend sa snaží, aby sa Michael pozviechal, ale jeho snaženie mu bude prd platné ! Stane sa to, čo ma vydesilo k smrti, že Toller bude od tohto okamihu totálne posadnutý pôvodnou mužovov myšlienkou, keď sa rozhodne spáchať JEDEN radikálny čin...『 Videl som vôbec jeden z najlepších filmov nakrútený pre kalendárny rok - 2018, ktorý ma strhol svojim posolstvom, alebo, Ethan Hawke podal taký majstrovský herecký výkon, až som nedokázal uveriť, čo sa v ňom skrývalo, ale vždy som vedel, že má potenciál ! _ Seyfried s Ettingerom boli taktiež perfektní. Kamera, hudba, strih a a-t-m-o-s-f-é-r-a boli na nezaplatenie !!! Pán Schrader musím Vás pochváliť, aký vycibrený film ste mi ponúkli. 』 (22.12.2018)

Tento film vypráví pozoruhodný příběh o jednom vnitřně rozervaném knězi, kterého si s gustem střihnul Ethan Hawke. Děj se zpočátku táhne až hrůza, když si navíc člověk uvědomí, že se tu nedá najít téměř žádná pozitivní myšlenka. Jde však jen o takové plíživé ticho před bouří. Vygradovaná závěrečná dvacetiminutovka mě totiž úplně rozsekala, takže dokážu odpustit Paulu Schraderovi i ten romantikou nasáklý konec. A vlastně proč ne. Vždyť Mary byla pro Ernsta nejspíš jedinou možnou spásou a Ethan Hawke do té poslední minutky vložil snad veškeré své fyzické herectví. Zničehonic byl naprosto neodolatelný. (75%) (01.05.2021)

Působivý film, tak trošku něco jako kombinace Bressonova Deníku venkovského faráře (o němž mimo jiné Schrader napsal odbornou studii) a Scorseseho Taxikáře (k němuž pro změnu napsal rovnou scénář). Hodně zajímavě minimalisticky natočená meditace nad lidskými strachy, nejistotami, tápáním, ale i nadějí s velice silným poselstvím že v posledku je vždy důležitější láska ke konkrétním lidem (symbol naděje, který nás nutí žít), než radikální akt (sebe)destrukce, byť ve jménu jakkoliv ušlechtilých cílů (symbol beznaděje a skepse, který vede ke smrti). Není to lehce stravitelný zážitek, spíše hluboký duchovně-psychologický ponor do tenat otázek typu být či nebýt a jsem vážně rád, že ačkoliv Schrader toto dilema nezlehčuje, nakonec se miska vah převažuje k bytí - jakkoliv těžkému, krutému a nejistému - jako k tomu vyššímu dobru... (28.03.2019)