Kočár do Vídně

Na tomto filmu mě nadchla hlavně úchvatná černobílá kamera, která těží z porstředí maximum. Záběry tichého lesa zamlženého oparem vzbuzují až jakousi chrámovou atmosféru, kterou ještě umocňují doprovodné vrahaní fugy. Svou komorností a minimalismem mi Kočár do Vídně v něčem připomíná Kurosawův Rašomon. I zde je minimum postav a prostředí uzpůsobené tomu, aby se pozornost soustředila hlavně na ně. Za chybu tohoto filmu považuji namluvení Hanzlíka s Munzarem německými herci. Je to jen další důkaz, že dabing, ať už v jakékoliv podobě, vždy kazí plnohodnotný prožitek z filmu. Ač jsou oba herci bezchybní, měl Kachyňa buď nechat mluvit je, nebo obsadit jiné. (23.10.2009)

V jednoduchosti je síla. Okřídlené rčení si vzali k srdci tvůrci tohoto filmu a vcelku se jim zadařilo. Po celou dobu se totiž vlastně nehneme z lesní cesty, kudy míří onen "kočár" s třemi hlavními protagonisty. Dialogů je spíš pomálu a ještě ke všemu v mé veleoblíbené :-) němčině. Spolíhá se tudíž na atmosféru, herecké výkony a ústřední motiv. Herecky se to podařilo - Hanzlík výbornej i Janžurová ušla. Atmosféra se také povedla - zvláště musim vyzdvihnout hudební složku, která je excelentní. Ale i negativa se najdou: jednak nepochopim amatérštinu v podobě světlého prologu a v tom běžícího světlého textu, to mě dokáže naštvat... A pak mi ( narozdíl od většiny zdejších arbiterů ) nesedl konec - pro mě dost čitelnej, ačkoli jsem o filmu neměl žádný info předem... Proto **** (05.06.2009)

Kočár do Vídně bol pre mňa v čase premiéry veľmi príjemným prekvapením. O čo menej v ňom bolo hercov, dialógov i scén, o to viac námetov poskytoval na zamyslenie sa. Aj knižnú predlohu Jana Procházku som si v roku 1967 kúpil (za 8.- Kčs), aby som sa presvedčil, že by ju v tej dobe nikto lepšie nenakrútil ako Karel Kachyňa. Majestátna organová hudba, nekončiaci jednotvárny les (ako pohybujúce sa rákosie v Onibabe) so zlovestným oparom, traja ľudia a dva kone vytvárali ťaživú atmosféru, ktorá pri Kristinom sledovaní pohybu voza prechádzala až do hororového ladenia. Tentoraz som si už všimol aj drobné nedostatky, ktoré o niečo znižujú pôvodný veľkolepý dojem. I tak považujem Kočár do Vídně za jeden z najvýznamnejších československých filmov druhej polovice 20. storočia. (17.10.2011)

Kočár do Vídně s Janžurovou, Hanzlíkem, Munzarem koně vezou, nikdy tam však ale nedojedou. I z minimalistického pojetí může vzniknout velkolepé dílo. Film o třech hercích kde to především táhne I. Janžurová s J. Hanzlíkem. Luděk Munzar je zde trošku upozadněn. Avšak i jeho postava(role) je zde důležitá. Pakliže by tomu bylo naopak a ležel tam místo Munzara Hanzlík(jeho postava) Janžurová(její postava) už by byla nejspíš dávno mrtvá. Munzar nebyl takovej dobrák jako mladý ucho Hanzlík. Vyzdvihnout na snímku musím mimo herectví všech zúčastněných taktéž kameru a hudební/zvukovej doprovod. Partyzánské zakončení s tím, že nejsme jako nacisti snad ani komentovat nemusím. Další dobrej filmovej tip od filmového kolegy darkrobyk za kterej mu děkuji. (01.10.2023)

Silný, naturalistický, komorní film s výbornou kamerou a hereckými výkony. Jestli mu dnes může něco ublížit, tak je to paradoxně především jeho "nepochopitelnost", neboť podobná nenávist je už dnes v Evropě (naštěstí) dokonale pasé. Ten nacionální konflikt ovšem není nafouknutý, obdobné věci se vskutku děly a těsně poválečná doba přinesla neuvěřitelné množství barbarské krutosti, bohužel. Výtky ohledně dabingu jsou částečně oprávněné, ačkoli Hanzlík s Munzarem hrají výborně a německý dabing zní poměrně věrohodně a přirozeně. Kladem je každopádně dvojjazyčnost snímku, v té době (nejen) v českých filmech věc dosti nevídaná. Také Oskarovy výtky jsou oprávněné, předcházející děj byl původně dokonce součástí scénáře a měl se točit, ovšem na druhou stranu, právě prosté zarámování temných mlžným lesem vskutku dává příběhu obrovskou koncentrovanost, která nemá daleko ke klasickému antickému dramatu s jeho jednotou místa, času a děje. Pokud jde o onu "milostnou katarzi" v závěru, přiznávám, že mě zase tak nesmyslná nepřišla. Člověk zkrátka není (pouze) racionální tvor a vypjaté emoce často působí neuvěřitelné kotrmelce. Pokud Krista vnímala Hanze jako nebezpečného a krutého nepřítele, jemuž se chce pomstít za smrt svého manžela, jistě měla důvod jej odpravit, ovšem postupně zjišťuje, že tahle její představa je chybná. Hanz není ani krutý a zlý, ani nebezpečný, spíš je to zkrátka nešťastný idealistický mladík, který má sám především strach. V takové chvíli se ovšem člověk podobnému zjištění obvykle brání, protože to nabourává jeho zažité vidění světa a relativizuje to jeho vlastní předchozí úsudky a soudy. Brání se tak dlouho, až se celá, stále křečovitěji obhajovaná představa zboří a přerodí v naprostý opak, v uznání právě toho, co člověk do té chvíle popíral a odmítal... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, sportovec, Pohrobek, Oskar, Kulmon (11.12.2011)