Už zase skáču přes kaluže

Natočené velmi citlivě a moc hezky, jak to K. Kachyňa umí. Hudební doprovod a doteky přírody byly skvělým balzámem na duši. Líbila se mi i dětská logika pihatého V. Dlouhého a jeho téměř skálopevná jistota ve vlastní uzdravení. Ze svého handicapu udělal přednost a zajistil si tak pozornost všech dětí. Napomohl také k těsnější rodinné semknutosti, byl tak pozitivním hnacím motorem ke změnám. (15.11.2010)

Karlovi Kachyňovi se stylově povedlo převést příběh z australského ranče na český venkov od Alana Marshalla. První třetina filmu je krásný lyrický příběh o lásce ke koním, ovšem pak se vše mění v krutý boj s obrnou. Odpornost této nemoci se Kachyňovi povedla tak zachytit, až jsem musel několikrát s pohledem uhnout od obrazovky. Ty scény filmu, když se Adamovi rovnají nohy nebo si ji sám dává na rameno, jsou sice odporné, ale bohužel bez nich to nejde. [5196. hodnocení, 110. komentář, 81%] (04.12.2020)

Osudové setkání. I tak bychom mohli pojmenovat umělecké a životní protnutí režiséra Karla Kachyni s tehdy dvanáctiletým Vladimírem Dlouhým, jehož dětsky civilní pojetí titulní role předznamenalo mnohé z jeho pozdějších vrcholných kreací na divadle a ve filmu. Přenesení Marshallova románu do ryze českého prostředí c. a k. monarchie posledního desetiletí vlastně připomíná, že nezáleží ani tak na zemi, ale především na lidech, jejichž životní osudy zůstávají kdykoli a kdekoli stejné i se svými bolestmi a radostmi, jež právě prožívají. Hrdinou jímavého příběhu se stává tehdy neléčitelnou obrnou stižený chlapec, v hloubi duše však neuvěřitelně odhodlaný jít za svým životním snem bez ohledu na osudem vyřčený handicap. A protože je po tátovi chlap jaksepatří, nevzdává se, i kdyby to měl být sen z kategorie nesplnitelných: chce hledět osudu do tváře ze hřbetu koně a v jeho sedle zdolat kaluže před rodnou chalupou, jež jsou pro něj přímo zdolanými oceány. Neokázale statečný, umanutý i naivně upřímný vypravěč s berlemi, toužící zvítězit nad svou nemocí pak jakoby předznamenal skutečný osobní boj jeho hereckého představitele a stejně jako malému chlapci, i Dlouhému nescházela odvaha a odhodlání. Bohužel, jak se říká: život je sviňa. V tomto případě to platí dvojnásob. (13.11.2010)

Sice k tomuto dílu nemohu pociťovat nostalgii (s čímž jsem už bojoval už u Zlatých úhorů) ale nakonec mi to nezabránilo vtom, abych byl spokojen. Hned v úvodu Kachyňa předvede to, v čem je silný. A to poetické vylíčení světa a bezstarostného dětství. Přesto jsem se u některých naivnějších obrazů možná lehce zanudil. Ale jak kluk onemocněl, neměl jsem na to čas, páč začala poměrně dramatická podívaná, která dokázala překvapit i několika takřka psycho momenty. Ty tedy s příjezdem do nemocnice vyprchaly ale děj pak začal být ještě zajímavější a z filmu se nakonec vyvrbil moc hezký útvar pro všechny věkové generace s krásným poselstvím o tom, že naděje umírá poslední a člověk by se nikdy neměl vzdát. Netuším sice jestli to vždy jde ale bylo to od pana Kachyni pěkné. Ocenit musím i několik umělečtějších prvků (již na začátku nahlížení na svět přes barevná sklíčka a pak blouznivé sny, kdy se klukovi vrací různé představy či pomotané vzpomínky.) (03.07.2020)

Kachyňa je expert na ťažké témy a tak ma začiatok filmu prekvapil, aká selanka to je. Idylka s koňmi na dedine, chlapec ani veľmi nevystrája, len kamera otravuje farebnými filtrami, ktoré sú zároveň jeho hračkou. Už keď som to chcel vypnúť, prichádza zlom a to som sa už od obrazovky neodtrhol. Z detskej rozprávky je zrazu dráma ťažká aj pre dospelého. Peknými a hlbokých scénami Kachyňa nešetrí, len tej dychovky je možno priveľa, ale v závere slza spadla nielen symbolicky na kvietok, ale takmer aj u mňa. (13.04.2014)