Obchod na korze

60. léta československého filmu a tabuizovaná témata. Skvělá studie charakteru ovlivněná okolnostmi a patřičně zahraná Kronerem, solidně zvládnutá atmosféra, která postupně nabaluje tíhu tragických rozměrů a vkusně dávkovaný humor, jenž se záhy mění v nefalšovanou hrůzu. Možná je to vysokým oceněním, možná je to na československý film trošku delší stopáží, ale na konkurenty v podobě Vyššího principu nebo Spalovače mrtvol se tento, byť velmi důležitý a psychologicky zajímavý film, nemá. [Přesná stopáž: 120 min] (26.06.2011)

Hudba vynikající, scénář vynikající, herecké výkony vynikající, ale stejně to u mě není za plný počet, protože mě tyhle filmy zase tolik neříkají. Téma holocaustu se mi nelíbí a to že jsou lidi svině již vím dávno. Každý si když jde do tuhého rád zachrání tu svou kůži. Tady je to sice podáno trošku více dramaticky, ale to na mém rozhodnutí pranic nemění. U filmu se raději chci dobře bavit. Přesto tento film nedostanu jen tak z hlavy a budu nad ním ještě dlouho přemýšlet. (12.01.2009)

Ano, je pravda, že Obchod na korze je ve své podstatě o docela důležitém tématu naší historie. Každopádně na druhou stranu je třeba uznat, že tenhle film je spíše ze Slovenska než z Československa. Tím netvrdím, že se jedná spíše o slovenskou historii, je mi jasný, že v Česku to fungovalo úplně stejně. Spíš se o jeho vznik zasloužili spíše Slováci. Každopádně co mi nešlo přes pysky, tak ta těžkopádná Slovenština, která mi brala roha každou větu a já měl co dělat, abych se do děje dokázal dostat. Dalším problémem ale byla i ta těžkopádnější filmařina, kterou člověk musí vnímat opravdu zvostra aby poznal každý detail a nuanci onoho děje. (02.02.2013)

Malý člověk sám sobě menším, nejlépe za slunného dne, v sobotu, kdy náměstí obsypané trhovci radostně ševelí. Protože lepší se zdá obelhat rozum, hltaje až ke dnu lahve; kdy lepší je hrát si, že jsem hluchý. Šlapat po ostatních a šlapat po sobě. V hovnech z vlastního strachu, sebelítosti a chamtivé zloby se brodit a žrát to a rypákem v tom slastně rýt a plakat pro neštěstí své i celého vesmíru, která mi leží na ramenou, mně, chudákovi dobou vláčeném. A lhát si, že mi to chutná a užívat si tu texturu a strukturu a vůni; a kopat a nenávidět sebe i tebe; a vědět, že je všechno špatně a neudělat s tím nic, protože ta hovna žerou beztak všichni; a hovna jsme a v hovna se obrátíme; a je tak snadné říct, že se mě to netýká; a je tak snadné říct, že jsem nevinný; a je tak snadné říct, že jsem slabý a malý; a je tak snadné říct, že jsem to tak nechtěl; a je tak snadné říct, že nakonec všechno bude dobrý, uvidíš; a je tak snadné být vinen; a je tak snadné být ve vleku dějin, ach, jak jsou mocné a svůdné a moje; a je tak nesnesitelné si to všechno do zblbnutí opakovat a předstírat, že tomu věřím; a je tak snadné prosit, abych konečně zapomněl přemýšlet a byl klid. A klid. A sen. A smrt. Nás všech. (20.06.2016)

Tak jsem konečně zaplnil mezeru a souhlasím, že je to určitě jeden z nejzásadnějších filmů v čs kinematografii. Hlavní hrdina je víceméně hozen do bažin a ať už udělá to nebo to, tak je to špatně. Plný počet nedám jenom za to, že úplný konec filmu jsem odhadnul dopředu i když to to celkově depresivní vyznění filmu podporuje.90% (02.04.2020)