Instalatér z Tuchlovic

Keď sa to tak vezme, tak Instalater z Tuchlovic je vlastne klasická romantická komédia. Viac menej je nám od začiatku jasné, s kým Luboš skončí, i keď je tu ženských viacero a občas zapochybujeme. Chvíľu sa pasívny hrdina snaží ako-tak sám, chvíľu mu dohadzuje známosti maminka, chvíľami sa snažia miestne ženské. Po dlhej dobe mi ani nevadilo, že všetky postavy sú iba typmi a do nejakých psychologických hĺbok sa nejde, ale to je aj tým zvoleným žánrom. (31.01.2018)

Důkaz, že český film zůstává nekoukatelným brakem, ač se snaží o hlubší téma. Samotářský Luboš dělá instalatéra na živnosťák, žije se svou matkou a je tak nějak spokojený. Když se jeho matka rozhodne, že je čas si najít nevěstu, neprotestuje. Celé je to stereotypní, nedovařené. Postavy jsou nedotažené do konce, zůstávají neuvěřitelné. Ženské role jsou až na Evu Holubovou všechny nesnesitelné, z mužských všechny převálcoval Jakub Kohák. Je to takový malý film dvou herců. Nechápu, kdo tohle označil jako komedii. Že je ústřední postava psychicky nemocná, neznamená, že se budete lámat od začátku do konce. Instalatér z Tuchlovic je film, který si klidně pusťte k žehlení. Nebo k vaření. Nebo k řezání dřeva na cirkulárce. Je to fuk, je to o ničem. (30.01.2018)

Nejlepší film Tomáše Vorla. Nejsem proti němu vysazený, a vlastně ani proti Kohákovi, ale taky z nich nepadám na prdel. Jenomže Instalatér je dost jako mladší brácha Václava. Ta vesnice, a hlavně kolorit lidí, kteří jsou zvyklí žít pod úrovní a vůbec jim to nedělá problémy, jsou parádně odpozorované. Není tu žádné přehrávání (kromě jedné věty od Špalkové, když ji Blažek rve z Lubošovy kuchyně), na nic si to nehraje, a Čtvrtníček konečně nehraje kreténa (ale automechanika). Ten osud instalatérovy matky, není to podle skutečné události? Zrovna tento týden psali o případu, kdy soud zprostil obžaloby muže, obviněného z neposkytnutí první pomoc - matka mu zakázala zavolat záchranku. Jestli bude Vorel takhle mile lidový, držím mu palce. (01.04.2017)

Tuzemské snímky přešlapují na místě. Dílčí scény často nedávají smysl, nikam nesměřují, nijak negradují. Často nám (už otravně) tlačí smutné lidi ve smutných situacích. Většinou to jsou podivíni, zoufalci, obyčejní lidé, kteří nemají ambice posunout se o stupínek nahoru. Tenhle starý mládenec moc nepřijímá realitu, jen opravuje lidem ucpané záchody a nefungující kotle, oni se mu vypláčou, jak to mají těžký, on jim vše odkývá, shrábne pár stovek a mizí za další šichtou. Tu a tam mu maminka zkusí dohodit nějakou mašinu, on však raději fotbal a pivečko s kamarády. Tomáš Vorel znovu prchl na venkov, naštěstí se vykašlal na nějaké extrémy a zaplnil své dítko uvěřitelnými postavami (a výbornými ve vedlejších rolích – Budař či Čtvrtníček), které nám nemusejí být sympatické, ale prostě jsou z masa a kostí. A to je možná ta největší výhra. Horší je to se samotným dějem, který je (u nás už je to běžné) nijaký. Bez zastřešující dějové linky to jaksi neladí. Vyhýbá se konfliktům, vypráví tak nějak nevzrušivě. Zápletka se objeví až ke konci, kdy se Petře Špalkové objeví u oka monokl. Jinak více či méně zajímavé epizodky. Velmi slušný Jakub Kohák mi nevadil. Já jen prostě na tuzemských snímcích docela hodně nemám rád omílání toho, že je v pořádku být průměrný až podprůměrný a nikterak se nepokoušet o změnu. (17.02.2018)

Velmi milé překvapení, příběh sice nic moc, ale skvěle napsané dialogy to bez jedinýho záseku odtáhnou. Zatím nejlepší role Kuby Koháka, mám dojem, že už při psaní postavy měl Tomáš Vorel o představiteli jasno. Není to vysloveně komedie, ani vysloveně drama, ale sympatie k hlavnímu hrdinovi udělali svý. Pokud to půjde, uvítal bych druhý díl a slibuji že bych na něj zašel do kina. (24.06.2017)