Kauas pilvet karkaavat
Mraky odtiahli
Drifting Clouds
Drifting Clouds
Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Shelley FisherHrají:
Kati Outinen, Kari Väänänen, Elina Salo, Sakari Kuosmanen, Matti Onnismaa, Markku Peltola, Markus Allan, Paul Granfelt, Kari Lindqvist, Tommi Parkkonen (více)Obsahy(1)
Lauri (Kari Väänänen) pracuje jako řidič tramvaje a jeho žena Ilona (Kati Outinen) jako vrchní číšnice v restauraci Dubrovník. Oba však náhle přijdou o svou práci a pocítí, jaké je to být nezaměstnaným. Pár však nerezignuje, a i když se ne všechno zpočátku vyvíjí dobře, mají nápad, jak se dostat z nelichotivé situace. (ČSFD)
Recenze (57)
Chovám velké sympatie pro Kaurismäkiho soucitnou náklonnost k dělnické třídě, ale tahle jeho depresivní sonda do útrob bezútěšného společenského systému je už zbytečně moc přehnaná. Že by si bezdětní a pracující manželé museli brát barevnou televizi na několikaleté splátky? A to je teprve začátek, po kterém následují výjevy jak z divokého gangsterského kapitalismu před první světovou z románů Jacka Londona. Samozřejmě vím, že si děj Kaurismäkiho filmů nemůžu vykládat realisticky, že je to všechno jen stylizace, sloužící k vyjádření určitých režisérových názorů a pocitů (nebo k vyvolání určitých pocitů divákových), ale pro lidi, kteří si tohle pustí před spaním, když mají druhý den vstávat ještě za tmy do vysilující fachy, což jsem třeba já, to fakt není úsměvná burleska, ale spíš tíživé sociální drama, které by leckterého slabšího jedince mohlo dohnat k sebevraždě. A silně mi to celé zavání chaplinovštinou a podobným salónním levičáctvím. A pak v kontrastu k tomu všemu přijde nasládle růžovobrýlový konec... Ale líbí se mi to, jak jinak. ()
Na filmech Aki Kaurismäkiho mám rád, že se mi při jejich sledování jakoby zastaví čas. Mraky odtáhly ze začátku působí snad ještě chladněji než jiné Akiho filmy, příběh je opět jednoduchý, minimalistický přístup (včetně projevů samotných herců) zůstává zachován a přesto snímek neustále poutá divákovu pozornost. Budu trošku spoilerovat a prozradím, že film má překvapivě pozitivní konec - na to sice u tohoto režiséra nejsem zvyklý, ale vůbec mi to nevadilo :) příjemně strávený půlvečer 8/10 PS: po velmi dlouhém zrání v mé hlavě zvyšuju hodnocení na 9/10 - je to nádhera ()
Tento zdánlivě obyčejný příběh servírky a řidiče tramvaje mě chytil od začátku, od prvních tónů klavíru, no a jakmile Ilona (Kati Outinen) nastoupila do tramvaje a usmála se, něžně a půvabně, byla jsem na lopatě.. Sociální sonda drtivého dopadu nezaměstnanosti na prostého člověka na mě mocně zapůsobila, spokojené bytí manželského páru se po ztrátě práce pod taktovkou splátkového kalendáře velice rychle proměnilo v naprosto bezútěšný malér.. Aki Kaurismäki přesně ví, o čem píše, co chce vyjádřit, na co ukázat prstem, lépe řečeno kamerou.. Závěr mě upřímně řečeno vysvobodil.. ()
LFŠ 2011 | Nejlepší spojení Kaurismäkiho kritiky společnosti, vtipu, poutavosti, dojímavosti a vůbec všeho. Holt mi ten fin velmi sedí. ()
ocenenia : MFF Cannes 1996 - Nominácia na 1. cenu ()
Ano, film je docela vtipný, ale převážně tím, jak herci – a teď nechci říci přehrávají – ale spíše nehrají. Opravdu si tenhle film zaslouží tak vysoké hodnocení? Kamenné výrazy, nula emocí, to vše z herců dělá spíš roboty. Ale zase jsou to finové, tak se moc nedivím. ()
O nezaměstnanosti, touze to nevzdat, i když je zdánlivě všechno na prd a o tom, že čím je člověk starší, tím hůř shání práci. Navíc se to celé odehrávalo v prostředí, které velmi dobře znám . Hlavní pro mě ale je to, že to skvěl fungovalo a že mě to zaujalo tolik, jako žádný Kaurismäkiho film už dlouho ne. Naposledy snad u Děvčete ze sirkárny. Hlavní dvojice je (pro mě fakt hodně) sympatická. Filmařská stránka (kamera, hudba, střih, zvuk...) je precizní, ale o tom nemá smysl se víc rozepisovat, to je u Kaurismäkiho norma. Scénář je skvěle promyšlený a ve filmu je i dobře vedený, akorát jsem měl pocit, že hlavní dvojice má ve všem abnormální smůlu, ale zase celé je to tragikomedie a tenhle absurdní humor ke Kaurismäkimu prostě patří. Ale co já vím, třeba se to takhle ve Finsku děje normálně. A aspoň, že na konci ty mraky fakt odtáhly. Každopádně mě tenhle film velmi mile překvapil a v rámci Kaurismäkiho tvorby bych ho řadil mezi ty nejlepší. A to už jsem se pomalu obával, že mě už ničím nenadchne. 5* ()
Tak za prvé, silně nedoporučuju tento film těm, kteří jsou momentálně bez práce, protože z něj budete mít ohromný depky. Jestli se něco Karismäkimu povedlo, tak je to právě pocit beznaděje, který provází takřka celou stopáž. Svět je krutý a pokud přijdete v jednom okamžiku o veškeré příjmy a okolí vám dává najevo, že jste už nepotřební, tak můžete udělat dvě věci - buď se dát na dráhu profesionálního alkoholika nebo se sebrat a zkusit zariskovat. Většina postav se přiklonila k první možnosti, ale ústřední postava, bývala hlavní servírka, se odmítá smířit s krutou realitou a podniká vše možné, aby se se svým manželem zvedla ze dna. Celou dobu jsem jim držela palce, jinak to koneckonců ani nejde když jsou hlavní postavy tak sympatické. Film je nejen depresivním průvodcem světem nezaměstnaných, ale zároveň příšlibem všem takovým, že když se budou dostatečně snažit a nenechají se zlomit, tak se mraky pravděpodobně jednou rozestoupí... ()
Gastrofilm šmrncnutý Akiho typickým smutno-veselým korením. Ona je čašníčka v reštaurácii, on vodičom električky. Obaja postupne prichádzajú o prácu začínajú si hľadať novú. Smútok a radosť, smola a šťastie si u Akiho tradične rozumejú. Máme tu celú radu absurdných situácií s absurdným humorom („Zákazníci zostarli, už toľko nevypijú.“). Bavil som sa kráľovsky. *4,5 ()
37. LFŠ ()
Niečo na tom Kaurismäkiovi je. Také tiché "zvláštno", smutný , až súcit vyvolávajúci, pohľad na jednoduchých Fínov, boriacich sa s peripetiami, ktoré občas v živote nastanú. Scénky, či niektoré situácie vyvolajú aj úsmev , ale je to taký skôr smutný humor. Kati Outinen so svojou kamennou tvárou a chladnou postavou hrala veľmi hlavnú postavu filmu. Asi siahnem po niektorom z ďalších filmov tohto pána režiséra. ()
Pro me velmi dobre komorni drama s lehkym nadechem humoru pod taktovkou Kaurismakiho. Vdecne tema, ktere je zde dobre ztvarneno, vcetne hereckych vykonu. ()
Každá deprese přejde tak, jako odtáhnou i mraky... ()
Nech sú filmy Akiho Kaurismäkiho akokoľvek deprimujúce, mne dodávajú obrovskú chuť do života. ()
Šťastné konce mi ke Kaurismäkimu nesedí. Mám radši, když to dotáhne až do hořkého finále. ()
Mimo Kati Outinen tu muzeme spatrit dalsi vynikajici a oblibenou herecku A. Kaurismakiho filmu, a to ()
Zozačiatku som myslel, že sa mi to bude páčiť velmi. Absurdný humor tu bol použitý veľmi dobre a skvelo striedal tie depresívne momenty. No neskôr už prevažovala iba depka, až mi to prišlo ako ľavičiarska agitka (hoc nie tak sračkovito natočená ako to robí Ken Loach). Herci hrali však velmi dobre. ()
K tomuto filmu přidám jen krátký postřeh. Ne každý si asi všimne jedné podle mého názoru zajímavé scény, tak na ni teď předem upozorňuji. V ní můžeme sledovat hlavního hrdinu, jak znechuceně vychází z kina a míří k pokladně. Se slovy "To byla ale hrozná sračka" se dožaduje vrácení peněz. V pozadí si můžete všimnout plakátu zvoucího na film L'Argent (Peníze), takže si lehce domyslíte, cože to vlastně viděl. Jedná se zřejmě o zlý vtípek, který Kaurismäki adresoval svému kolegovi Robertu Bressonovi, každopádně mě to docela pobavilo. ()
"Čo máš teraz v pláne?" "Kto, ja?" "Áno." "Nič." Komediálna dráma, pri ktorej si Kaurismäki ten svoj osobitý štýl vycibril takmer až do dokonalosti. Máme tu typických málovravných hrdinov Ilonu (výborná režisérova dvorná herečka Kati Outinen) a Lauriho (Kari Väänänen), ktorí síce majú veľké ťažkosti, ale napriek tomu sa nikdy na svoj údel nesťažujú. Je tu typické bezútešné prostredie, situácia sa zdá byť pre hrdinov priam zúfalá, prídu však udalosti, ktoré ju spravia ešte zúfalejšou. Film ale napriek tomu nepôsobí depresívnym dojmom, keďže je skvelo odľahčený lakonickým humorom (veľmi vtipné sa mi videlo, keď dramatické udalosti neboli zobrazené priamo, ale cez nie príliš emotívne výrazy tvárí prizerajúcich sa). Na filme ma uchvátila aj kamera s úžasnými farbami (Timo Salminen) a tiež citlivo zvolená sprievodná hudba (Čajkovského skvelá "Patetická symfónia"). A ten parádny záverečný zvrat som si vyslovene vychutnal. "Chápem: ale nemôžem ti pomôcť... úprimne povedané, si príliš stará na čašníčku." "Mám tridsaťosem." "Tak to vidíš. Každú chvíľu môžeš umrieť." ()
Ďalšia Akiho depresovka. Zjavne dobre sa majúci pár nepríjemnými náhodami postupne prichádza o prácu a plány (ako už má Aki zvykom). Prepadajú depresii ale nestrácajú nádej a neustále hľadajú východisko. Zaujímavý je aj manželsý vzťah v ktorom ani keby nebola žiadna emócia, len akési kontrolované spolužitie. Ich rozhovory sú prázdne, len preplesky viet bez odpovedí. Aj keď som to nečakal, dosť ma potešil happy-end. ()