Kauas pilvet karkaavat
Mraky odtiahli
Drifting Clouds
Drifting Clouds
Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Shelley FisherHrají:
Kati Outinen, Kari Väänänen, Elina Salo, Sakari Kuosmanen, Matti Onnismaa, Markku Peltola, Markus Allan, Paul Granfelt, Kari Lindqvist, Tommi Parkkonen (více)Obsahy(1)
Lauri (Kari Väänänen) pracuje jako řidič tramvaje a jeho žena Ilona (Kati Outinen) jako vrchní číšnice v restauraci Dubrovník. Oba však náhle přijdou o svou práci a pocítí, jaké je to být nezaměstnaným. Pár však nerezignuje, a i když se ne všechno zpočátku vyvíjí dobře, mají nápad, jak se dostat z nelichotivé situace. (ČSFD)
Recenze (57)
Tento snímek mě tedy velice potěšil, opět jsem mohl vidět milou Kati Outinen, tentokráte z prostředí pohostinství. Opět scénář jede podle klasické struktury a člověk tak neví jestli se má v určitých situacích hlasitě smát nebo cítit lehké znechucení nad dnešní dobou. Komentáře vytýkající hercům toporné, neřku-li otravné výkony jsou v podstatě naprosto bezvýznamné, neboť takto jsou prostě postaveny veškeré Kaurismäkiho filmy - minimum dialogů, severská chladnost a jakoby vybledlost charakterů postav, které prostě už ani emoce neumí projevit, život je o ně připravil. A přitom když se člověk doopravdy podívá našim hrdinům do očí, vycítí jejich povahu a trpké životní zkušenosti. Kaurismäkiho filmy musíte buď milovat nebo vám nic neřeknou, to je tady třeba asi pořád připomínat. Přestože se týkají běžných (bohužel) věcí, které vidíme kolem sebe, vždycky se u nich často ze srdce zasměji a přitom ve mně zůstává hořkost - vždy však získám další porci životní energie. ()
Nádherný film na kterém jsem byl před časem v kině se dvěma finskýma kamarádkama a na tom bylo nejzajímavější to, že my (češi) jsme se smáli na jiných místech než oni (fini) a hrozně se tomu divili - že prej čemu že se to smějeme, vždyť na tom místě nebylo vůbec nic vtipnýho... :) ()
Ke čtvrtý hvězdičce mi stačí jenom to, že mraky odtáhly... :) ()
Typický Kaurismäki se svými životními outsidery. Vyprávění o lidech stíhanými různými životními pohromami, kteří však svou nelehkou situaci zvládají s neopakovatelným klidem a nadhledem. A když už se zdá, že jsou na úplném dně, svitne jim jiskřička naděje, mraky odtáhnou a život je zase krásný. Dobré, poučné a někdy i zábavné. ()
Skvělé, první Kaurismakiho film, který jsem viděl. Na takhle zvláštní suchý humor a atmosféru plnou neustálého zklamání a nových nadějí si budu muset chvíli zvykat, ale moc mě to baví. Po dlouhé době jsem skutečně velmi doufal a přál si, aby film dopadl tak, jak se mu to nakonec podařilo. ()
Já jsem měla s tímto filmem jeden velký, nepřekonatelný problém: Strašně mě nebavil. Jinak mám "nudné" filmy ráda, ale ta nuda a prázdnota musí být stále plná. Plná nějakých emocí. Deprese je a musí být tichá, temná, pomalá, nekonečná ... ale musí bolet! A já jsem to absolutně necítila, nic! A samozřejmě, špatná a nebo žádná komunikace mě rozčilovala. Hlavní hrdinka byla chladná, nijaká, bez emocí, bez nějakých plánů, bez energie. ()
Nedovedu říct, který film z Kaurismäkiho "loser trilogie" je nejlepší, a který nejhorší... Ony jsou totiž všechny tři úžasné... Kaurismäki on Jumala! ()
Kaurismaki ve skvělém formě ()
Chtěl bych dát asi horší hodnocení. Ale nakonec ta situace od AK působí docela existencionálně. Takže se mu to nakonec zase povedlo. ()
Jednoduché, přímočaré, hořkosladké potěšení... ()
Film, který tě úplně zašlapává do země. Ta hrozná bezvýchodnost a stále se kupící pohromy. Pak ale příjde naděje. Je to o víře a o tom, že to prostě jde dokázat. Přitom nepodáno nevkusně... ale: já pozoroval hodně ty interiéry a exteriéry. to je nádhera - estetika sedmdesátých, možná osmdesátých let. vše pečlivě vybráno a poskládáno. a kam jen chodí na ty auta?? ()
Bizarný vizuál, deklamačné herectvo ... toto buď môžete, alebo nie. Ma to baví celkom. Typický Kaurismäki. ()
Bezesporu nejlepsi Kaurismakiho film! V jednoduchosti je krasa:) ()
Looseři se brodí ve sračkách všedního života, to vše v hnusném prostředí omšelého města - to nám přináší Aki Kaurismäki. Zase. A zase se mu nepovede nás dostat do depky. ()
Grandiózní, těším se na nový Kaurismäkiho počin Druhá strana naděje. Jen mě během filmu napadaly kousavé myšlenky typu: Děvče ze sirkárny; prohrála v kartách; Včera, dnes a zítra... už ne :) Podobně trpké osudy vtisknul svým postavám i Kaurismäki, což je jen dobře, příběh plyne přirozeně a nenuceně. Keep 'em coming Kauri' 5... ()
Na začátku vidíme celkem sympatický páreček ve středním věku - Lauri má skoro 50, Ilonka má 38 let. Lauri právě koupil novou barevnou televizi do jejich skromného bytu, která je ovšem na splátky, první splátka bude však "až na jaře". Hned další den čeká oba dva pohroma. Lauri je řidič tramvaje. Šéf dopravního podniku sdělí všem zaměstnancům, že musí čtyři řidiče propustit kvůli nedostatku pasažérů a nevýhodnosti provozování několika linek. O propuštěných rozhodnou karty a bohužel Lauri je jedním z těch, kteří si vytáhnou Černého Petra. Nevadí, však Ilonka má svou práci vrchní číšnice v prestižní restauraci Dubrovnik, ne? No, po příchodu do práce zjistí, že restauraci mají koupit noví majitelé, kteří si přivedou také nový personál, takže i ona skončí bez práce! Co teď budou oba dělat? Ilonka se registruje na Úřadu práce, kde ji neochotná úřednice pošle vyplnit formulář. Její reference z Dubrovniku nikoho moc nezajímají. Zaměstná ji však podivný pofidérní týpek jménem Forsström ve své putyce beze jména. Bude dělat všechny možné práce od kuchařky po číšnici, ale aspoň má nějakou práci. Majitel sotva ví, co je to zápočtový list, neplatí daně a okřikne Ilonku, že ji nezaměstnává jako účetní. Mezitím dostane Lauri skvělou nabídku práce řidiče dálkových autobusů. Nadšení velice rychle pomine poté, co se na "rutinní" lékařské prohlídce zjistí, že neslyší na jedno ucho a proto mu seberou licenci profesionálního řidiče. Ilonka se snaží poctivě pracovat pro nepoctivého majitele, ale po šesti týdnech je tento pofidérní podnik vládou zavřen a Ilonka nedostane ani jednu výplatu. A tak se pro ni vydává samotný Lauri, který navštíví Forsströma v jeho bytě, kde hraje poker se svými kumpány. Chce výplatu pro svou ženu a chce ji hned, a tak dostane pořádný kartáč, je odvezen v kufru do přístavu a vyhozen na molo. A to jej ti parchanti chtěli hodit do moře! Oba se postupně propadají do zajetí alkoholu a gamblerství. Při jedné hře v kasinu oba společně prohrají peníze, které získali z prodeje jejich auta. Do toho je navštíví exekutoři a zabaví jim onu televizi a také veškerý nábytek. Prostě se postupně propadají na dno, a nejsou sami - Ilonka potká svého bývalého kolegu, problematického kuchaře Lajunena, který se mezitím stal alkoholikem a bezdomovcem. Pak dojde ovšem k obratu - Ilonka potká u kadeřníka, kde se hlásí o práci, svou bývalou čestnou šéfovou Mrs. Sjöholm, která ji navrhne, aby si otevřela vlastní restauraci. Ilonka si s Mrs. Sjöholm sedne do restaurace, baví se o životě po zavření Dubrovniku a paní se jí svěří, že se nudí. A tak Ilonce navrhne, že by si měla otevřít svou restauraci a že jí poskytne kapitál. To je od ní milé, ale Ilonka má po předchozích neúspěších strach, že její nový podnik zkrachuje a nebude jí to moci splatit. A tak se společně s manželem pustí do otevření, zařízení a zvelebení nové restaurace, nazvané "Práce". Dokonce se postarají o protialkoholní léčbu kuchaře Lajunena a poté jej s dalšími býv. kolegy z Dubrovniku zaměstnají. Tak snad jim to tentokrát vyjde a mraky odtáhnou. Byla to taková tragikomedie o osudech dvou nezaměstnaných lidí, které mohou potkat každého. Obyčejní lidé sedí v hospodách a s humorem přijímají své pohnuté osudy. Jak zde píše jiný komentující - s Finy máme společného více, než si myslíme. Tento dojem jsem z filmu měl taky. Akorát ty herecké výkony, stejně jako kamera, byly celkem průměrné. () (méně) (více)