Červený pavouk

Je to český polský film - vezmeme si žánr, který nedovedeme natočit ani podle základních pravidel, tak ta pravidla obrátíme naruby a budeme se tvářit, že to jako děláme "jinak". Všechno špatně - psychologie, chlad, logika, stavba. Při pohledu odkudkoli je Červený pavouk omyl. Hra s psychikou diváka bez pochyby - bohužel jen na to, kolik vydržíte, než vás ten film svojí naivitou urazí. #kviff2015 (07.07.2015)

Překvapivě poutavý noirový film s neokoukanými postavami a nečekaným příběhem. Tedy, příběhem... Jde jen o takové fáborky, které diváka nenechávají se úplně ztratit, ale že by nějak moc naváděly, to se říct nedá. O to víc prostoru dostává divákova fantazie, která ač tápající, rozhodně se nebude nudit. Ve výsledku potěší i dobře srozumitelná šišlavá polština a hry s kamerou s častými zajímavými kompozicemi se stropem atp. Jediné co mě tedy zklamalo byla hudba Petra Ostrouchova na kterou jsem se těšil, ale v podstatě jsem ji vůbec nezaznamenal. Možná že to znamená, že tam geniálně zapadla nebo jen zapadla. Nejsem si jist. (26.02.2018)

Podivný děj, podivné postavy a podivný konec. 1)  Před sledováním jsem o ději neměl absolutně žádné informace. I během filmu jsem pořád nevěděl a neuměl odhadnout, co se z toho vyvrbí. Jsem na konci a stále netuším, o čem to vlastně bylo._____ 2)  Svéráznému počinu 45letého spoluscenáristy, režiséra, kameramana a spolustřihače Marcina Koszałky zde, jak se zdá, nikdo nerozumí. Já také ne._____ 3)  Snaha dobrat se podstaty věci jisté napětí vytvářela. Czerwony Pająk nabízí pěknou depresivní atmosféru tomu, kdo má podobné věci rád. Ani 26letý Filip Pławiak (Karel Kremer) není k zahození. Ale to zklamání na konci asi málokdo skousne._____ 4)  Výstižný koment: Crocuta***. (19.05.2022)

Ve své snaze o budování atmosféry zůstávají tvůrci na půli cesty - spíše než všudypřítomný strach je patrná všeobecná vzájemná odcizenost postav, kterou paradoxně (anebo naopak příznačně) narušuje jen souznění mezi dvěma ústředními psychopaty, jejichž pohnutky zůstávají po celou dobu nejasné. Snímek, jen velmi volně inspirovaný kauzou krakovského vraha Karola Kota, není úplně marný, po formální a herecké stránce je určitě zdařilý, ale působivosti  Kieslowského "Dekalogu" (co se týče mravního marasmu a odlidštěnosti společenských vztahů) nebo "Já, Olga Hepnarová" (pokud jde o ponor do narušené psychologie patologických osobností) zdaleka nedosahuje. (21.07.2021)

Ponurá a místy značně deprimující atmosféra je navýsost dobrou kulisou k rozehrání příběhu tak divného, že ani po jeho zhlédnutí si nejsem jistá, zda jsem se stala svědkem uměleckého díla, nebo si ze mě někdo pěkně vystřelil. Až na drobné náznaky jsem vůbec nebyla schopná proniknout do nitra hlavního hrdiny (potažmo ústředních postav) a pochopit smysl jeho (jejich) počínání. Což ovšem nutně nemusí znamenat, že jde o špatný film. Možná by dokonce stálo za to se k němu někdy v budoucnu vrátit. Zajímavý komentář vzešel od uživatele Master19. (65%) (19.12.2020)