Dívka za zrcadlem

Krize jedné čtyřicítky aneb jak se točí Vilhelmíny... tak by se to také mohlo jmenovat. Zprvu jsem od filmu moc nečekal, ale celkem slibně vypadalo herecké obsazení a tak jsem k filmu usednul. Nevím jestli jsem si to vsugeroval, nebo nikoliv, ale životní partnerství Vojty Dyka a Tatiany Vilhelmové filmu velmi prospělo, ta jejich ve filmu hraná láska i to jiskření mělo o to větší punc uvěřitelnosti. Jinak Táňa se mi moc líbila! Výborná byla i Eva Josefíková, které věštím velkou hereckou budoucnost. No a kdo na sebe právem opět upoutal pozornost byl charismatický Olda Kaiser, který když je dobře obsazen udělá z obyčejné postavy neskutečného sympaťáka. Samo točení o točení mně moc nebavilo neřku-li ona zápletka z dob šedesátých, kterou jsem nijak ani podrobněji nesledoval. Zajímavá byla postava Renáty. Její postava byla velice uvěřitelná a bylo zajímavé sledovat jak postupně zabředává do scénáře a ten se jí míchá s jejím skutečným životem. Zralá žena, šťastně vdaná, matka malé dcery, které vlastně absolutně nic nechybělo najednou zblbla a začala bořit svět o němž jiní často jen sní. Nejvíce škody pak páchá na svém dítěti což jsem bral za naprostou sobeckost... Jsou takové mezi námi. Rybářky. Chtějí víc a víc. Nejsou spokojeny s tím co mají, stále je to pudí někam dál, něco měnit, za lepším... Jenže ne vždy to tak konči. Někdy si pak u ztráty všeho uvědomí, že to za čím se celý život hnaly vlastně měly hned od začátku, jen jim to nedocházelo. A některým to nedojde nikdy. Bohužel pro ně, bohužel pro okolí. Zůstanou samotné se svojí hrdostí a nezávislostí, která je k stáru, když je člověk vetchý a sám spíše k smíchu i pláči. U Renáty bych ale tak krutý nebyl, její muž si asi také nesl svůj díl tím, že jí nedopřával intimnosti, byť jeho lásky měla hojně... Film naštěstí končí velmi rozumně, protože rozumní byli i oba hrdinové. V životě to bohužel bývá jinak... --- Jinak jsem byl také jako ostatní naprosto ohromen tím domečkem s terasou a lomem. Ty večery tam musejí být skvostné ! 4 otočení kolečkem na trezoru. * * * * (12.02.2018)

Pomalé, pomalé, strašně pomalé. Zápletka hlavního příběhu byla čitelná hned od začátku a její vyústění bylo očekávatelné (doufal jsem, že konec všechno zachrání - no, nestalo se). Příběh v příběhu byl fádní, psychologie postav (hlavně otce) by zasloužila alespoň nějakou drobnokresbu, tohle bylo prostě placaté jako země před Galileem, Čekal bych nějakou pořádnou paralelu mezi základním příběhem a příběhem v příběhu... No prostě čekal bych, že film bude něčím zajímavý. Takže mých 40% jde na vrub Oldřicha Kaisera a malé role Jiřího Lábuse. Jinak opravdová a nefalšovaná nuda. (12.02.2018)

Mé první setkání s postavou Renáty Soukupové, budu muset předchozí tři snímky dohnat. Mám lidské příběhy ve filmech Sedláčkové (tedy, ty, které jsem viděl) docela rád. Tohle je na televizní formát hodně rozmáchlé, příběhově fajn, herecky taky. Tedy, Vilhelmovou mám hodně rád, pokaždé, když se v nějaké roli usměje, má mě zcela ve své moci, její zdejší režisérka není jednostranná, jednovrstevnatá, dá se do ní vcítit i jí pochopit. Kaiser zřejmě musel zestárnout, aby začal dávat skvělé výkony (i když mi tu v určitých okamžicích neseděl). Dyk prostě není herec. Chápu jeho obsazení, aby to klapalo ve vztahových scénách s Vilhelmovou, ale on je takové poleno, že ani v nich nedokázal být přesvědčivý a kdybych to nevěděl, na jejich základě bych nikdy neuvěřil, že v soukromém životě tvoří s Vilhelmovou pár. Na český televizní film hodně příjemné koukání. 3.5* (18.02.2018)

V Krásném čase a v Opravdové lásce (Můj otec a ...jsem zatím neviděl) se toho Renatě dělo nějak víc a podstatně víc mě to bavilo. Hlavně Krásný čas mě zaujal tou všudypřítomnou ambivalencí. Tady bylo všechno průzračný a jasně daný, vyprchala z toho ta živočišnost, opravdovost. Dívka za zrcadlem si taky hodně ublížila tím, že počítala se zasvěceným divákem, který znal předešlé díly této volné série. Jenom takový divák měl pojem o tom, jaký byl Renatin skutečný vztah k otci, o kterém tady točila film. Nevědoucí divák si klidně mohl myslket, že to bylo z obdivu (k estébákovi, což se mmt opravdu nenosí). Jinak nápad s propojením dvou příběhů byl výborně promyšlený, to rozhodně, Tomu rodičovskému trápení jsme ale nemohli porozumět - proč se Renatina matka chovala tak sobecky, čím jí tehdy její manžel tak ublížil, kdo byl skutečně muž, kvůli němuž opustila svoji rodinu, zahynula tehdy při té tragické nehodě pouze ona sama...? A příběh Renaty vyzníval povrchně - poblouznění krasavcem, ochota pozbýt kvůli němu rodinu, pozice zavržené manželky a podváděné přítelkyně, happy end... Do toho si za Vilhelmovou dosaďte paní režisérku a máte z toho málem komedii. (14.02.2018)

Velmi zdařilé na televizní film. Kdyby se tomu dal formát 2,35:1, tak to bude podle mě i obstojný film. Přestože to není můj typ žánru. Scénáříček sice ubohoučký, ale jako klasické romantické drámo s podkresem filmařského zákulisí, proč ne. O Vilhelmové ovšem už delší domu přemýšlím, že asi opravdu neumí hrát. Tahouny filmu jsou pro mě Kaiser a Dyk. (13.08.2018)