Norimberský proces

Velký filmový zážitek! Výborné dialogy, emotivní projevy a úžasné herecké výkony, tedy vše co má správné soudní drama mít, zde funguje na výbornou. Spencer Tracy v roli soudce podal vynikající výkon, Burt Lancaster jako nejdříve mlčící a poté emotivní Ernest Janning, ale nejlepší výkon podává v roli obhájce Maximilian Schell, který do role dal naprosto všechno a poprávu obdržel Oscara. Za zmínku stojí i vedlejší role pro Montgomery Clifta, Judy Garlanda a Marlene Dietrich. Jak jsem již napsal na začátku, jeden z největších filmových zážitků...... (04.01.2008)

Jedno z nejlepších dramat týkající se nějakým způsobem II. světové války, co jsem kdy viděla. Herecky ohromě působivé (Burt Lancaster, Marlene Dietrich... - ti všichni předvádějí takové výkony, že postavy Norimberského procesu opět ožívají). Nejpůsobivější je ovšem scénář, který divákovi nepředestírá obvyklé schéma "hodní Spojenci - zlé Německo", ale poodkrývá i zákulisí tehdejší politiky, politiky vždy špinavé. Emocemi nabitý, nikdy ale laciný film, jeden z těch, které právem patří do zlatého fondu. (06.05.2006)

Kramer na začátku šedesátek vytvořil hned dva zásadní kousky ze žánru soudního dramatu. Zatímco, u Kdo seje vítr jsem měl dojem, že po stránce scénáře se film povedl, ale Kramer odvedl vcelku rutinní práci (statické kompozice podobné období klasického Hollywoodu), Norimberský proces, to je úplně jinej šálek kávy. Strhující drama, podtrhnuté vynikajícími hereckými výkony, je zajímavé i formálně. Kromě precizní kompozice a nápaditých kamerových jízd, je tu použivána dramatickým způsobem transfokace na obličeje postav. Kromě prvku napětí mívá často i jinou funkci. Například na začátku všichni Němci mluví německy a co říkají se dovídáme až z překladu do angličtiny. To by ale film nesnesitelně protahovalo. Proto je použita transfokace na obličej německého obhájce a zvuk se po ní zcela organicky přepne do angličtiny. Divák snadno pochopí, proč tomu tak je a jakou funkci tím plní. Další důležitý rozdíl oproti Kdo seje vítr tkví v morální nejednoznačnosti charakterů i celého vyznění snímku (zejména pak finále). Tím se Norimberský proces víc přibližuje Michalkovovu remaku Dvanácti rozhněvaných mužů. (28.07.2012)

Vysvěcuje se chrám spravedlnosti, žalobcem je lidstvo.. Scény mimo soudní síň, i přes svůj nepopíratelný význam (především politický kontext), nevykazují až takovou sílu, ale jakmile se dostaneme k tribunálu následných norimberských procesů, začnou se dít věci.. Richard Widmark nekompromisně žaluje a ukazuje věci, na které se nikdy nesmí zapomenout, Montgomery Clift vystřihne pekařského prosťáčka s bravurní zmateností, Maximilian Schell obhajuje tak plamenně, že jej máte chuť posadit na lavici vedle obžalovaných, Burt Lancaster dlouho nečitelně mlčí a když promluví, zjistíte, že atakujete světový rekord v zadržování dechu a nakonec vše uzavře Spencer Tracy svou na jeden záběr natočenou 11 minutovou závěrečnou řečí, při které i ta slepá mrcha Spravedlnost musí uznat, že každé slovo má svou váhu. Tady ta paní měla dlouhý čas na rozmyšlenou, dokonce zbyl i prostor na záviny a Marlene Dietrich, ale jak k tomu přijdou oběti obžalovaných, u nichž měla jasno už v okamžiku, kdy strčila nos do soudní síně a nebo se vůbec ani neobtěžovala objevit..? Zbožňuji černobílé filmy, které nejsou černobílé.. (25.07.2016)

Tříhodinová filmová škola. Scénář, výkony, kamera, jestli chcete vědět, jak to vše vypadá v perfektní podobě, shlédněte tenhle klenot. Mnoho brilantních dialogů, ve kterých se hledá odpověď na téma odpovědnosti a podílu člověka na rozpoutaném teroru, navíc podaných naprosto vynikajícím způsobem ať již Spencerem Tracym, Maxmilianem Schellem nebo Burtem Lancasterem. Vyprecizovaná je kamera. Například v soudní síni pomalu přejíždí okolo stěn, pak zajede mezi diváky a náhle prudce zazoomuje na mluvčího, kterého si předtím nevšímala. Celý film jsem se neodtrhl od obrazovky a ještě dlouho jsem musel o obsahu přemýšlet. Například nakolik můžeme pro "záchranu demokracie" právě demokracii omezovat? Nakolik můžeme některé skupiny vyřazovat z veřejného života, "preventivně" se "bránit"? Toť dosud otázky nesmírně aktuální, není-liž pravda? Připojuji se k Aidanovi a Exkvizitorovi. Nový film z roku 2000 stojí za starou bačkoru. "Musíte mi věřit, že jsem nečekal, že to dojde tak daleko. - Tak daleko to došlo, když jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný." A naprosto famózní starý český dabing. P. S. Fiktivní postava Dr. Ernsta Janninga vznikla patrně spojením dvou ministrů spravedlnosti, dr. Franze Gürtnera (v úřadu v letech 1932 až 1941, kdy zemřel, pokoušel se omezovat brutalitu nacistického systému) a dr. Franze Schlegelbergera (v úřadu provizorně v letech 1941 až 1942, za jeho úřadu ostře vzrostl počet udělených trestů smrti, v Norimberku odsouzen na doživotí, v roce 1950 propuštěn vzhledem ke stáří). Po něm nastoupil do úřadu Otto Georg Thierack, který v něm setrval až do konce třetí říše. Na rozdíl od předešlých zkušených právníků šlo o sice vystudovaného, leč brutálního nacistu, jehož cílem byla "nacifikace spravedlnosti". Po válce spáchal ve vazbě sebevraždu ještě před zahájením Norimberského procesu. (03.05.2006)