Režie:
Václav KrškaScénář:
Josef BoučekKamera:
Josef StřechaHudba:
Milan ZelenkaHrají:
Vlasta Fabianová, Ladislav Boháč, Klára Jerneková, Viktor Preiss, Václav Vydra ml., Oldřich Vízner, Miroslav Masopust, Ela ŠilarováObsahy(1)
V dramatizaci podle povídky Fráni Šrámka ožívají oblíbené autorovy motivy: střet mladého myšlení se stářím okoralými emocemi, kde touha a láska naráží na citu neschopné, prázdné srdce. V rodině profesora (V. Vydra), jeho ženy (V. Fabianová) a dcery Pavly (K. Jerneková) se ubytuje gymnaziální student Hanka (V. Preiss). Mladík rozvíří už dlouhý čas zatuchlé, studené rodinné prostředí, kde mezi příbuznými nepanují vřelé vztahy. Snaží se dívce ukázat, že má právo na svůj vlastní, radostný, plný život. Její matka je ale poznamenaná vlastními zážitky, nedokáže odpustit svému muži jeho dávnou chybu, ani vlastní dceři dopřát právo na štěstí. Přesto se mladíkovi podaří vyprovokovat v dívce touhu po činu… (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Půvabný poetický snímek je velmi důstojným rozloučením režiséra Kršky nejen s Fráňou Šrámkem, ale bohužel i s tímto světem. Herci jsou všichni dokonalí, přičemž Viktor Preiss zde dle mého názoru předvedl svůj životní výkon, neboť oproti svým pozdějším sklonům k unylosti je zde neuvěřitelně intenzivní. ()
Starosvětská inscenace starosvětského příběhu. 1) Nabízí se srovnání se Stříbrným větrem. Stejný autor, stejný režisér, a, věru, nezaměnitelný rukopis obou tvůrců._____ 2) Koukal jsem, jaký byl 22letý Viktor Preiss (student Hanka) charismatický a hezký kluk._____ 3) Přes melodramatické prvky se herci dobře přenesli._____ 4) Zaujala mě i 24letá Klára Jerneková (dcera Pavla), ale všichni herci bez výjimky odvedli výborné výkony. ()
Výborně zahraná televizní hra o jedné nenaplněné lásce, velké nenávisti a léty živené ukřivděnosti, kterou na malém prostoru rozehrávají čtyři velcí herci. Pro málo obsazovanou Jernekovou jedna z nemnoha příležitostí ukázat svů talent. Černobílá záležitost, která jasně vychází ze stylu Fráni Šrámka a připomíná předvedeným herectvím a dialogy Stříbrný vítr. Celkový dojem 80 %. Klasika, kterou ocení fajnšmekři charakterního herectví. ()
Stačí jeden Stříbrný vítr, další "stříbrné větry", pokud nejsou filmem vhodně přetransformované do lidovější = ne tolik poetické/básnické podoby, už působí teatrálně a otravně. Šrámek je totiž skrytě silně naturalistický a pravděpodobně před kritikou/cenzurou apod. své doby ukrývá svůj naturalismus/eroticismus pod silnou vrstvu poetiky a romantiky. ()
Teda, ten konec mě málem rozzlobil. To mi nemaj dělat, tak romanticky naladit a pak tohle... Příběh, byť na papíře jednoduchý, je křehký a poetický. Vystihuje dokonale komplikovanost lidí, střet protichůdných pocitů a tužeb. Choval jsem naději, že živelnost a prostá radost ze života Preissova studenta dokáže proniknout a rozbít tu krustu, kterou si kolem sebe matka a dcera vystavěly, každá z trochu jiných důvodů, ale obě stejně silně. U dcery se to skoro podařilo, ale právě to probudilo matčinu skrývanou zášť k životu. Ta svůj pocit křivdy přenese na ostatní, zničí cizí radost v jejím zárodku, i když jde o vlastní dceru. Ani ta se nesmí povznést dál než matka, i ona musí pocítit matčinu skrytou zášť. Pak přijde lítost nad vykonaným dílem, ale již je pozdě. Skládám hold ústřednímu kvartetu Preiss, Boháč, Fabiánová a Jerneková, opravdová nadpozemská bytost, kvůli které bych se snad i veršovat naučil, ačkoli to nesnáším. ()
Reklama