Režie:
Václav KrškaScénář:
Josef BoučekKamera:
Josef StřechaHudba:
Milan ZelenkaHrají:
Vlasta Fabianová, Ladislav Boháč, Klára Jerneková, Viktor Preiss, Václav Vydra ml., Oldřich Vízner, Miroslav Masopust, Ela ŠilarováObsahy(1)
V dramatizaci podle povídky Fráni Šrámka ožívají oblíbené autorovy motivy: střet mladého myšlení se stářím okoralými emocemi, kde touha a láska naráží na citu neschopné, prázdné srdce. V rodině profesora (V. Vydra), jeho ženy (V. Fabianová) a dcery Pavly (K. Jerneková) se ubytuje gymnaziální student Hanka (V. Preiss). Mladík rozvíří už dlouhý čas zatuchlé, studené rodinné prostředí, kde mezi příbuznými nepanují vřelé vztahy. Snaží se dívce ukázat, že má právo na svůj vlastní, radostný, plný život. Její matka je ale poznamenaná vlastními zážitky, nedokáže odpustit svému muži jeho dávnou chybu, ani vlastní dceři dopřát právo na štěstí. Přesto se mladíkovi podaří vyprovokovat v dívce touhu po činu… (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Výborně zahraná televizní hra o jedné nenaplněné lásce, velké nenávisti a léty živené ukřivděnosti, kterou na malém prostoru rozehrávají čtyři velcí herci. Pro málo obsazovanou Jernekovou jedna z nemnoha příležitostí ukázat svů talent. Černobílá záležitost, která jasně vychází ze stylu Fráni Šrámka a připomíná předvedeným herectvím a dialogy Stříbrný vítr. Celkový dojem 80 %. Klasika, kterou ocení fajnšmekři charakterního herectví. ()
Věčný jinoch Václav Krška nezazpíval svou labutí píseň sólo, ale právě tak, aby zpíval šťastně, tedy v duu. A s tím, s nímž si tolik rozuměli: s Fráňou Šrámkem. Každá scéna, ba každý záběr se chvěje naléhavostí. Vše se odehrává na krok od naprosté zkázy. A každého svádí hlubinně vkořeněné bolestínství od toho, aby vše příšerné zvrátil a jen se nelitoval a neoplakával se. A přitom by nedalo moc práce, aby se to podařilo. Vždyť i Krška pozdvihl dva z nejubožejších adeptů herectví – vyloženě nenadaného Marcela Vašinku a šťastně sterilizovaného Viktora Preisse – k tomu, aby podali své životní výkony. Na začátku – a bohužel nevědomě – se vydali, a žel nakonec se vrátili ke schematické, obživné rádoby hře – ke všem těm normalizačním špínám, kabaretům, nepohádkovým pohádkám a zločinům na kráse a na umění… Ohniskem filmu je ale Klára Jerneková, jež se naprosto geniálně vcítila ve svou postavu a zabila ji – přímo tak, jak si to ta křehká písecká panna přála… Tváří v tvář tomuto vytrácení bych snad dokázal obětovat i to své… ()
Stačí jeden Stříbrný vítr, další "stříbrné větry", pokud nejsou filmem vhodně přetransformované do lidovější = ne tolik poetické/básnické podoby, už působí teatrálně a otravně. Šrámek je totiž skrytě silně naturalistický a pravděpodobně před kritikou/cenzurou apod. své doby ukrývá svůj naturalismus/eroticismus pod silnou vrstvu poetiky a romantiky. ()
Půvabný poetický snímek je velmi důstojným rozloučením režiséra Kršky nejen s Fráňou Šrámkem, ale bohužel i s tímto světem. Herci jsou všichni dokonalí, přičemž Viktor Preiss zde dle mého názoru předvedl svůj životní výkon, neboť oproti svým pozdějším sklonům k unylosti je zde neuvěřitelně intenzivní. ()
Výborné výkony K. Jernekové a V Preisse v hl. rolích, jakož i V. Fabiánové a L. Boháče ve vedlejších. Příběh rozvíjejících vztahů mezi mladými vzájemně a zasahovaní starší generace, v tomto případě negativní vliv matky. Spíše vhodné trochu pro "staromilce" mající rádi příběhy typu Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. ()
Reklama