Vražda ing. Čerta

Silné, sevřené ztvárnění až absurdně šťastného nápadu, stejně burleskní jako rafinovaně, cizelovaně jinotajné... Kabaretní anekdota i svérázná sonda do psychologie osamělé, zaopatřené ženy, se vší ironií i dojímavostí, silou i zranitelností, prohnaností i bezmocí, ovšem vyjádřeno a servírováno autorsky, originálně, expresivně. lstivě a s důvtipem, zkrátka navýsost po žensku. Křehkost se tu snoubí s rázností, prozaičnost s fantasknem, téma samoty a opuštěnosti nezapadne, ale je na něj zřeno právě jako na dané východisko, a to okem komicky mžourajícím, ladně se přimhuřujícím i pronikavě a nesmlouvavě observujícím. *** Plus: pro mě jednoznačně první film z toho mála - byť zdaleka ne první, u něhož je patrné, že se o to pokouší -, kde je Jiřina Bohdalová s úspěchem předvedena jako skutečně krásná žena velkého světa, byť už odkvétající, snesla by ještě v této době bez uzardění srovnání se stárnoucí Bridgite Bardotovou: "Haló, Bohouši, někdo ohlodal v celém bytě nožky od nábytku. Jako by tu měli nory nějací cizopasní hlodavci, nenasytní, žraví, nestoudní. Co si mám počít? Jak mám přimět jakéhokoli řemeslníka, aby vykonal tak... tak podivnou opravu? Zvlášť v dnešních časech, kdy lidem tak zjemnělo nervstvo?" *~ (24.07.2014)

Láska ide cez žalúdok, no v pripade muža v podaní Menšíka to nie je isté. Láska sa teda nekoná, zato jedla skonzumuje za troch. Nie je to až taká Veľká žranica, ale jedlá vyzerajú skvelo, Bohadlová ako oddaná kuchárka a bezvýhradne milujúca žena zastúpila ženský svet. Nekompatibilita s mužskym svetom je extrémna, to prehnané zvýraznenie rozdielov sa v prvej polovici podarilo. Druhá už nejako nenadviazala na tempo zo začiatku a značne nudila, opakovanie prejavov z oválneho zrkadla ma už nenadchýnalo. –––– Ty jsi ale ztloustla. Taky už nejsi nejmladší. Doufám, že jíst budeme hned. (23.04.2015)

„Sežral jsi nožičky od nábytku?“ Opravdu kousavá surrealistická satira pro dva herce a jeden byt (s výrazně stylizovanou výpravou s dotekem secese a okultismu). Zároveň společně se Sedmikráskami jeden z nemnoha otevřeně feministických (obsahem, neklasickou „rozbitou“ narací i barvitou výtvarnou stránkou) českých filmů. Krumbachová, sama označení „feministka“ odmítající (částečně proto, že jej nesprávně chápala jako pohrdání celým mužským pokolením), přitom v rozehraném souboji pohlaví nenadržuje ani jedné straně. Na vině je uzurpátorský, vše požírající muž, jenž svět řídí a zároveň drancuje, i povrchní žena bez ambicí a vlastního názoru (její třináctou komnatu v podstatě představuje lednička, kam chtivého muže nechává nahlédnout jen s velkou neochotou), která nastolená pravidla z různých důvodů (aby nebyla sama, aby se cítila žádaná, aby si vylepšila své společenské postavení, aby získala mužovy vědomosti) akceptuje a dotyčného si opakovaně pouští do bytu a obratnou manipulací, drobnými lstmi (a hromadami jídla) jej využívá k uspokojení svých tužeb. Závěrečné osvobození je pouze zdánlivé, dosud submisivní žena se pouze začíná chovat stejně majetnickým způsobem jako muž. Oba hrdinové zpřítomňují určité archetypy spjaté s jejich pohlavím (ďábel, čarodějka vařící namísto lektvarů skvělé pokrmy), ale současně jsou ve své přízemnosti, v tom, jaké své potřeby chtějí primárně naplňovat, velmi lidští. Obsazení Menšíka a Bohdalové do hlavních rolí chápu ze strany Krumbachové jako krásně podvratný krok, umožňující naivnímu divákovi (a tehdejšímu vedení Barrandova, které film schválilo), sledovat film jako neškodnou frašku. Neškodná ovšem Vražda na rozdíl od většiny ostatních normalizačních filmů skutečně není. Když odhlédneme od genderové roviny, lze tuto sérii typických ženských a mužských akcí a reakcí podobně jako jiné filmy vzniklé v posrpnové atmosféře (Spalovač mrtvol, Nezvaný host) číst také jako obecnou výpověď o českém konformismu a ochotě přijmout v zájmu vlastního klidu nestandardní situaci za přirozenou. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, sportovec, tomtomtoma (07.05.2018)

Šílená alegorie... na co? Bláznivé podobenství... o čem? Kdo ví. Na tyto otázky se nedá lehce odpovědět, rozhodně ne tak jednoduše, jako třeba v případě filmu O slavnosti a hostech, na kterém se Ester Krumbachová také podílela... Ale každopádně se jedná o povedený film. Režie i herectví je prostě perfektní. A jak tohle mohlo vzniknout v roce 1970? To nechápu. (23.10.2010)

Bezejmenná osamělá žena očekává pánskou návštěvu. Její byt je malým muzeem antikvárních předmětů; vše od divanu po poslední lžičku je malým uměleckým originálem. Bude ing. Bohouš Čert stejně výjimečný? Žena připravuje večeři o mnoha chodech a dává si nesmírně záležet na estetické stránce věci. Ing. Čert dorazí, všechny pokrmy do sebe mechanicky nahází, aniž by si všímal jejich rafinovaností, natáhne se na divan a mezi trávením ženu blahosklonně poučuje citacemi Schopenhauera a Freuda. Z dětství jsem měl na ten film zmatené vzpomínky. Vybavovaly se mi záhadné fragmenty jako Menšík, okusující nohy od nábytku, Jiřina Bohdalová, promlouvající na kameru ze zdobných oválů starých fotek a sténavý nápěv písně o sněžném muži. Vražda ing. Čerta je opravdu neobvyklý film, zašifrovaný do nečitelných gastronomicko-sexuálních symbolů, z kterých by měl i Sigmund Freud oči navrch hlavy. Připomíná mi trochu Sedmikrásky, ale bez jejich nabubřelé hysterie, trochu Ferreriho nudart Dillinger je mrtvý, ale s propracovanými dialogy a neotřelým humorem. Nemůžu říct, že bych se nudil; je to jako když nemůžete vstát od rozluštěné křížovky a říkáte si, to by v tom byl ing. Čert, abych tu tajenku nevyluštil. :-) Jenže vždycky se zadrhnu nejpozději u místa, kde Bohdalová s Ljubou Hermanovou navštíví vousatou kartářku a ta začne významně mluvit o sušených hrozinkách. Walter Matthau pronesl v jedné komedii větu "Použili jsme tolik metafor, že jsem zapomněl, o čem vlastně mluvíme." Ta věta vystihuje víc než co jiného můj dojem z Vraždy ing. Čerta, přesycené vlastním symbolismem. 60% (03.01.2010)