Francie v době první světové války, rok 1916. Snaživý generál Mireau velí při útoku vojenské jednotky na silně opevněné německé postavení. Ze zištného důvodu, usiluje totiž o povýšení, vydá rozkaz k útoku, který nemá naději na úspěch. Plukovník Dax (Kirk Douglas) odvážně útočí se svými vojáky pod nejprudší dělostřeleckou palbou nepřítele. Nakonec on a jeho jednotka z nesmyslného útoku ustoupí a vrátí se do vlastních zákopů. Mireau odsoudí sto vojáků k smrti za zbabělost. Ani Dax, který své vojáky hájí, je neubrání před brutální mašinérií. Generál sice zmírní rozsah potrestání, přesto však nechá tři vojáky ... (zobrazit celý text)
Fascinující Kubrick, tentokrát mnohem více postavený na jasném, avšak o to silnějším příběhu. Jenom mi tam nesedí ty poslední (prvoplánové, řekl bych) dojemné tři minuty.
Nemám sílu vymýšlet další oslavné ódy na osobu a filmy Stanleyho Kubricka, jehož téměř každé dílo zasluhuje ještě více než maximální počet hvězdiček. Tentokrát nechám promluvit jiné, konkrétně Matthewa Modina, jenž Kubrickovi kdysi řekl vtip, který si dovolím ocitovat z Cinemy: „Představ si, že jsi mrtvý a Steven Spielberg je taky mrtvý. Takže, jsi v nebi a Steven Spielberg právě zemřel. Archanděl Gabriel ho vítá u nebeské brány a říká mu, jak moc má Bůh rád jeho filmy a že mu bude splněno každé přání. Pročež si Spielberg přeje setkat se se Stanleyem Kubrickem. Gabriel se na něj smutně podívá a říká, že Spielberg přece musí vědět, že Kubrick si zásadně žádné schůzky nedává – a aby ho utěšil, ukazuje mu nebe. Když ti dva pak vidí, že kolem nich jede na kole chlápek s plnovousem a vojenskou bundou, je Spielberg celý rozčílený, protože si myslí, že to byl Kubrick. A ptá se, jestli by prostě nemohl jít a pozdravit ho. Načež mu Gabriel vysvětlí, že to nebyl Kubrick, ale Bůh. Bůh si o sobě myslí, že je Kubrick.“ A skutečně je to jenom vtip? 100% Zajímavé komentáře: Marigold, Eodeon, genetique, VerteX
Scénář: Stanley Kubrick, Calder Willingham, Jim Thompson ..
Excelentní antiválečný film, který bere veškeré iluze o spravedlivé a zejména rozumně vedené válce. Takhle jsem se nad „zelenou hloupostí“ nepobavil snad od Švejka, byť zde byl ten úsměv spíše mrazivý s příchutí beznaděje. Tolik políčků do řad generality a jejich nesmyslných rozhodnutí se jen tak nevidí. Ani políček pro faráře nebyl špatný, tedy mě rozhodně pobavil. Dokonale zrežírované jak na bojišti, tak při dialozích v zákopech, soudní síni i šatlavě s patřičně neveselou tečkou na konci. Ano, mám na mysli tu hospodskou scénu, neboť většina z těch vojáků vidí dívku naposledy… Jak jsem u Kubricka při některých filmech nejistý ohledně zmiňované geniality - tak tohle je bezpečně ona. 100%.
Další setkání s mistrem mistrů a tentokrát velmi vlažné. Tématicky zajímavé, příběh silně průhledný, což mi dost vadilo. Čekat cca hodinu, aby se nastíněné stalo skutečností není zrovna můj sen o dobře ztrávených minutách života, ale technické kvality filmu to vynahrazují stejně jako Kirk Douglas a ukázka všech antiválečných myšlenek a argumentů. Velmi dobře natočené a v některých scénách až na svou dobu mrazivě úžasné. Přesto chvílemi zdlouhavé i přes krátkou délku (viz průhlednost). Bohužel člověk, který nechce válčit a nikdy nehledá důvody ani skrze paranoiu k válce bude jen stěží někdy existovat... Slabší 4*.
Stále působivý nejen protiválečný, nýbrž i obecně protimilitaristický snímek, jenž dodnes překvapuje svou působivostí, trochu s podivem k tomu, že se tu vlastně nevyskytuje žádná pořádná válečná scéna. Avšak především pečlivé rozkrytí nelidských motivací vyšších velitelů francouzské armády musí v člověku zanechat nějakou tu stopu. Proto je možná celkový dojem spíš pokažen závěrečným dovršením obrazu kruté a absurdní války, díky němuž si říkáme: "S takovýmto tématem by nás dokázal šokovat každý!", a navíc např. v Mostu u Remaggenu se mi vyvrcholení na tenhle způsob zamlouvalo mnohem více.
Po neúspěšné operaci, která se francouzským pohlavárům nijak extra nevydaří potřebují na někoho svést vinu. Vyberou tři libovolné vojáky a ti jsou obviněni ze zbabělosti. Nevím co k tomu dodat snad jen to, že nikdo není dokonalý a nesmyslnost války, kór té první se zde na konci filmu projeví na 150 %. Mimo to se ve filmu objeví jediná, právě osudná bitva, která je na tehdejší dobu naprosto neuvěřitelným způsobem natočena a zobrazena v plné síle, tak jak by to dokázel jedině mistr mistrů Stanley Kubrick.
Už samo téma je silné, dramatické a ve scénáři zrealizované bez zbytečných kliček a možná s až příliš výslovným patosem spravedlnosti v některých momentech (nicméně nepopírám, že mě v tomto ohledu mohl ovlivnit strašidelný český dabing). Vzhledem k době a zemi původu by jistě mohlo působit tezovitě a strnule, jenže Kubrickova realizace je virtuózní. Od úvodního navození atmosféry zákopů (dokonalé průjězdy kamery i práce s kompozicí), přes bojové sekvence až po stěžejní část – soudní proces se třemi náhodně vybranými zbabělci. Drama sporu mezi velícím právníkem (Kirk Douglas) a ctižádostí zešílevšího generála Mireaua (George Macready) i gerontofilním sadismem generála Broularda (Adolphe Menjou) vede Kubrick úsečně, občas překvapí výborně zvoleným záběrem (soudní proces s polodetaily), nijak nevydírá diváka, ale předhazuje mu syrovou žalobu armády, nesmyslnost glorioly důstojníků-bohů a zoufalství bezmoci běžných vojínů, které mašinérie vlastní armády semlela. Přesto Stezky slávy končí netuctovým zdůrazněním humanity, které na mě svou jednoduchostí zapůsobilo opravdu mocně. Na dobu vzniku se jedná o film nadčasový, o drama provedené tím nejbrilantnějším způsobem, o drama sdílné, nepřikrášlované a strhující.
Po shlednutí tohoto filmu by se do armád na celém světě nikdo asi moc nehrnul. Bylo by kouzelné pak sledovat všechny ty rozmazlené ambiciózní chlapečky ve vojenských kancelářích jak nemají koho posílat na smrt .
Stanley Kubrick, režisér, který natočil celou řadu skvělých a kultovních snímků, ale téměř každým se mu podařilo škovat celou společnost. Stezky slávy nejsou vyjímkou, kdy se mu podařilo velmi nevybíravým a drsným způsobem vylíčit naprostou zbytečnost a nespravedlnost války. Ačkoliv snímek neobsahuje téměř žádnou velkolepou válečnou scénu, tak se jedná o jeden z nejlepších antimilitaristických snímků jaký kdy spatřil světlo světa. Kirk Douglas nezklamal a role "klaďase" se zhostil s naprostým přehledem. Už jen samotný fakt, že se snímek nesměl ve Francie reprodukovat až do roku 1975, naznačuje, že je to neobyčejný snímek a svým způsobem i ojedinělý. Povinnost pro každého kdo se o filmy alespoň trochu zajímá......
TENTO FILM CHCI VIDĚT ZNOVU! Jeden z nejlepších Kubrickových filmů, ačkoliv není tak známý. Čekal jsem vražednou řežbu a místo toho jsem se dočkal fascinujícího příběhu o lidské hlouposti a nesmyslnosti válečných běsnění. Počátek kariéry geniálního režiséra jak se patří. Velkou část úspěchu však přikládám výtečnému Kirku Douglasovi. Zajímavosti: Ačkoli se příběh odehrává na západní frontě ve Francii, byl točen zejména kolem Mnichova. Nejvíce interiérů bylo filmováno v Bavorsku a válečný soud na hradě Schleissheim. Za ním byl koncentrační tábor Dachau. *** Pro roli plukovníka Daxe se uvažovalo o Richardu Burtonovi a Jamesi Masonovi. *** Režisér Stanley Kubrick se během filmování seznámil s jedinou ženou, která ve filmu hrála, Susanne Christian. Rozvedl se se svou duhou manželkou a následující rok si ji vzal. S Christiane Kubrick pak zůstal až do své smrti v roce 1999. Měli spolu dvě dcery Anyu a Vivian, která se objevila ve čtyřech otcových filmech. *** Stanley Kubrick, známý pefekcionista, točil scénu s posledním jídlem odsouzenců 68krát. Detaily scény vyžadovaly, aby pro každý záběr byla připravena nová kachna. *** Bitva byla filmována na pastvině o rozloze 5000 čtverečních jardů, kterou měli pronajatu od německého rolníka. Po zaplacení za plodiny, se na pole přestěhoval 60členný tým s osmi jeřáby, který tři týdny tvořil příkopy, díry a blátivý terén bojiště první světové války. *** Ve Francii byl film považován za útok na francouzskou armádu a do roku 1975 bylo jeho promítání zakázáno. *** Ve Španělsku byl pro svůj protiválečný duch zakázán až do roku 1986, 11 let po smrti generála Franca.
Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/.
║Rozpočet $935,000║Tržby Celosvetovo €899,327║
Jednoduchý, priamočiary príbeh, bez najmenšej odbočky, bez akéhokoľvek prekvapenia, smeruje závratne priamo do tragického neodvratiteľného cieľa. Jednohubka, čo bez silnejšej razancie nič viac neponúkne, než malí skromný komorný príbeh zo zákulisia vojny. Charizmatický potenciál postavy Kirka Douglasa využitý len z časti.
/40%/
