Pomsta

Pomsta je sice stylizovaný exploatační film, ale především chytrá aktualizace rape and revenge pro jednadvacáté století. Největší přínos se skrývá v promyšlené scéně znásilnění, která je vystavěna úplně jinak, než jsme zvyklí. Přesouvá totiž pozornost od samotného aktu k muži, který situaci nečinně přihlíží a poté odchází. To je zásadní rozdíl oproti žánrovým kolegům. Takové Plivu na tvůj hrob diváka vysloveně „zve k účasti“. Sedmdesátková klasika toho docílí promyšleným stylem – časté detaily na tvář oběti, absence nediegetické hudby – a brutální třicetiminutovou (!!) scénou skupinového zneužití a mučení. Předlouhé sledování budí nepříjemný pocit, že na sexuálním násilí nějak participujeme. Legitimizujeme ho pohledem. V Pomstě však není tak děsivý exploatační přístup ke znásilnění, jako spíš společenský rozměr kořenící ve způsobu, jakým muži odmítají respektovat hranice. Ke znásilnění vede iluze mužské nadřazenosti, neschopnost akceptovat odmítnutí, ale také pasivita jiného muže, která zločin umožňuje. Proto není nutné ho sledovat přímo, zprostředkovaný pohled pasivního muže je podobně děsivý (ne-li děsivější). Divák tak ve zbytku filmu vidí (brutální) vyrovnávání účtů s toxickou maskulinitou a proměnu genderové dynamiky. Stylizované násilí přichází jako trest. A právě v tom nacházím největší přínos Pomsty ve vztahu k rape and revenge filmům obecně. Francouzská exploatace velice obratně komunikuje s tématy objektivizace žen a sexuálního obtěžování. // Zajímavá je také změna perspektivy po první třetině, která je nejviditelnější v práci s velkými detaily. Prvních třicet minut (před znásilněním) přebírá film perspektivu mužů – na ženu nahlížíme jako na objekt a skrze množství detailů prozkoumáváme její tělo. Při znásilnění se situace obrací, v detailech sledujeme pouze odpudivé věci – otevřené rány, slintající ústa nebo špinavá těla. Od zlomového momentu vystřízlivíme z fetišizujícího pohledu mužů a přebíráme perspektivu dívky. // Hravá je i nekompromisní tělesnost. Tahání střepů z otevřených ran a vyvalené vnitřnosti po výstřelu dokazují, že se debutující Coralie Fargeat dobře orientuje v tradici New French Extremity. V některých momentech dá vzpomenout na High Tension nebo Mučedníky. // Existuje poměrně dost filmů, které koncept rape and revenge definují (Plivu na tvůj hrob, Poslední dům nalevo, Thriller, Ms. 45), exploatují (Plivu na váš hrob 2) a upravují podle lokálních pravidel (Female Prisoner #701, Red to Kill), ale konečně tu máme jeden, který ho zajímavě aktualizuje. (07.08.2018)

Mladistvá verze Furiosy, v hyper-stylovém kabátku ala Drive. Nechybí spousta násilí, mraky krve, brutality a hypnotického soundtracku. Jestli Gosling nosil cool bundu ve znaku škořpióna, zde hlavní hrdinka pro změnu vyznává orlici na těle. Samozřejmě spousta scén nehýří zrovna realistickým podtónem, ale pro fandy splatterů, drsných ženských hrdinek a specifické formální stylizace to možná bude zábavná festivalová jednohubka. Docela odvaz, ale taky docela hovadina. (24.05.2018)

Mírně nadprůměrný film postavený na příběhu hlavní hrdinky, která prostě odmítá chcípnout. Slečna přežívá i ty nejneuvěřitelnější události a stále se vrácí motivována svojí pomstou. Ačkoli se na první pohled nejedná o nic vyjímečného, tak sledovat mstu překrásné Matildy byla pro diváka velice uspokojující záležitost a tak dávám poměrně silné 3 hvězdy. 75% PS: V tomto hororu se nachází jedna z nejnechutnějších scén, která u mne ještě stále nebyla v žádném jiném filmu překonaná. (21.07.2021)

Film by se měl spíš jmenovat jak udělat s pár litry krve a trochou prachu z blondie redneck killer brunette. Pokud na film půjdete jako na komedii, odejdete prakticky bez výhrad spokojeni. Kde jinde najdete lidi, kteří dokážou krvácet celé hodiny množství krve, jenž by naplnilo Želivku. Pomocí plechovky si udělat úhledné tetování a ještě tím zacelit díru o velikosti sekvoje. Nechat si vytrhnout osmičku ostřelovačkou. Udělat lobotomii skrze oční důlek nožem zapůjčeným od Ramba. Místo obvazu používat potravinou fólii. Vytáhnout střep z nohy tak, že si strčím ruku až do pr... asi bych nikdy neskončil, nebýt toho, že i tento film má nějaký konec. Krásných 73% za komedii roku. Jestli to bylo myšleno vážně, strhněte si tak 73% (19.04.2018)

Hodně stylově natočená Pomsta. Hlavní hrdinka přežije nemožné, její vrahové to schytávají tak, že stříká krev a od začátku jsem prostě tušil že tohle se mě do vkusu prostě trefilo. Pokud by to někoho zajímalo, tak Francouzi fakt ještě nevyměkli a umí na to pořád jít pěkně od podlahy. Krví se nešetří, Tarantíno občas probleskne, zpočátku se to nese na Refnově Driveu a tuhle Evropskou záležitost si nechám líbit klidně znovu. 75% (13.08.2018)