Děrsu Uzala

Nádherný snímek s hlubokým poselstvím, dynamicky plynoucí v prostředí sibiřské tajgy. Maksim Munzuk v hlavní roli je fenomenální, pochybuji dokonce, že by jej překonal můj oblíbenec Toshiro Mifune, se kterým se pro roli původně počítalo (v této souvislosti se tradují různé fámy o hádce mezi Kurosawou a Mifunem - ve skutečnosti si Mifune nemohl dovolit odjet na dobu neurčitou na Sibiř, což mistr přijal jako fakt, k žádné hádce nedošlo). Úchvatná kamera je samozřejmostí, bohužel u české verze poněkud zamrzí nízká kvalita přepisu. Nemohu si pomoci, ale jakoby byl tento snímek čím dál aktuálnější. AK byl jedinečný znalec člověka a jeho duše a právě to z něj, vedle výjimečných režisérských kvalit, udělalo legendu. (25.11.2008)

Člověk v přírodě, příroda v člověku. Pocta člověčenství - jak z hlediska příběhu, tak i po stránce režijní práce. (30.07.2018)

Veľký odklon od pôvodných tém. Už tu nemáme dumanie nad morálkou jednotlivca voči ostatným. Či už v súdobej spoločnosti, alebo v období feudálneho japonská. Deršu je príbehom o tom ako správne žiť svoj život. Nie voči ostatným, ale voči sebe. Rovnako v sebe nesie silný motív industralizácie, modernizácie a strácania základných hodnôt ale tiež prostredia, ktoré definuje život určitej skupiny ľudí. Kurosawa je viac tichý než zvyčajne, necháva rozprávať významy, ktorých je film plný. Keďže takéto témy mám rád a keď prirátam, že Deršu je skvelo zahraná aj napísaná postava nedá mi hodnotiť tento film ako veľmi príjemný počin. Na konci zostáva smútok nad strateným časom, kedy zostávajú len spomienky, ktoré tiež po čase začínajú miznúť. V meste sa predsa žiť nedá. (22.08.2014)

Řekl bych, že je to nejlepší snímek mistra Kurosawy, což je tak trochu paradox, vzhledem k tomu, jak se odlišuje od jeho ostatní tvorby. Možná je to právě díky tomu, že se v něm odpoutal od, pro něj typické, samurajské teatrálnosti a pokusil se vypovědět úžasný lidský příběh v krásném prostředí poklidné, leč nesmlouvavě drsné, sibiřské tajgy. Jeho vyprávění je naprosto dokonalé, v některých částech jen tak lehounce plyne a kochá se přírodou, aby pak v dalších scénách přešlo do takřka dechberoucího zápasu s jejími zákonitostmi a následně mohlo opět pokojně rozjímat nad základními otázkami lidského žití. Starý lovec Děrsu Uzala má prostě nádhernou duši. 100% (12.03.2011)

Tak jsem si po dlouhé době připomenul tento Japonsko - Ruský, respektive Sovětský snímek. Plný krutého mrazu, přátelství a střetu dvou civilizací. Výkon Maksima Munzuka za to určitě stojí. Film je plný krásných záběrů sibiřské tajgy. (10.11.2013)

Jaké štěstí, že se Kurosawovi nepodařilo předčasně ukončit svůj život a nepřipravil nás tak o jedno ze svých nejlepších děl. Do Děrsu Uzaly vložil veškerou lidskost v její nejčistší a nejušlechtilejší podobě. Čirou jednoduchostí dosáhl dokonalosti. Výjimečný film o opravdovém přátelství a harmonickém soužití člověka s přírodou v kulisách dechberoucí scenérie sibiřské tajgy. (23.05.2011)

Tento film je pre mňa ukážka drsnej sibírskej prírody, veľkej dobrosrdečnosti ľudí aká sa dnes už len tak nevidí a množstva dôvtipných príhod. Jedinú vec, ktorú by som vytkol sú časté nudné momenty a slabé dialógy, ale inak je to podľa mňa na svoju dobu veľmi dobré dielo. Takisto spracovanie doby celkom vyšlo, celkovo to bolo dosť príjemné, upokojujúce a dôstojné. (08.02.2012)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (15.02.2009)

Krásný a smutný příběh. Trochu jsem měl problém s délkou, ale jinak nemám, co bych vytknul. (20.08.2010)

Formálne pekne natočený snímok, ktorý ma ale lynčoval nudou ostošesť. Príbeh zázračne prostého a dobráckeho deduška, ma jednoducho nezaujal. (27.04.2014)

,,TEN GOLD MA FASCINOVAL. UDIVOVAL MA SVOJOU BYSTROSŤOU, ZA KTORÚ VĎAČIL DLHÉMU ŽIVOTU V TAJGE. A NAVYŠE MAL AJ KRÁSNU DUŠU." __ Tak Pán Kurosawa známy svojimi samurajskými eposmi nakrútil pravdepodobne svoj najlepší film z úplne iného súdka. Čím ma tento film fascinoval bola jeho čistota (nie však kvalita DVD) s akou bol vyrozprávaný. Nebol nijak zbytočne sentimentálny, nebol ideologický a tým nijako napadnuteľný, na nič sa nehral a práve tím bol Veľkým. Čistota človeka a prírody v najrýdzejšej podobe. Herecký výkon ,,neherca" Maksima Munzuka je najprirodzenejší, aký som doteraz videl. Snáď len menšiu poznámočku by som mal práve ku kamere, ktorá mohla byť miestami lepšie využitá a ponúknuť viacej pôsobivejších záberov, avšak aj to by sa jej dalo vzhľadom k tomu akým štýlom je film rozprávaní odpustiť. Moje bude veľmi rád, že takto príjemne stráviť Štedrý večer. ,,ČLOVEK JE TAK MALIČKÝ TVÁROU V TVÁR VEĽKEJ PRÍRODE." _ P.S: môj komentár č. 500, hodnotenie č. 1000. (31.12.2008)

tývole mazec... Nemám slov- ani to nemá cenu něják mudrlantsky okecávat.. prostě vydestilovaná nádhera a film přesně pro mě. (23.11.2014)

V letech 1902-07 dostal kapitán Arsenjev jako vojenský specialista za úkol zmapovat neprobádaná místa zvaná Sikhote-Alin v Primorsku a Chabarovsku na východní Sibiři a spolu se skupinou vojáků se vypravil na cestu do neznáma. Toto vzdálené místo, kde žijí ussurijští tygři, medvědi a leopardi, kde domorodci mluví vlastním jazykem, jsou velmi podobní Číňanům nebo Japoncům a mluví vlastními jazyky, bylo dosud nedotčené. Náhodou se výprava setká se starým členem kmene Nanai (Goldi), Dersu Uzalou, kočovným lovcem, který neumí ani dobře rusky. Shovívavě ho mezi sebe přijmou, protože jim ze začátku byl spíše atrakcí. Dozví se, že je mu 53 let, že nikdy neměl dům, vždy žil pod otevřenou oblohou, jen v zimě si budoval jurtu z březové kůry. Živobytí si opatřoval lovem puškou, kterou zdědil po svém otci a úlovky vyměňoval s Číňany za tabák, olovo a střelný prach. Dersu se pomalu a přirozeně stává jejich vůdcem a právě díky němu poznávají pravou tvář této panenské části země. Díky němu se mění jejich pohledy na svět, na civilizaci a mění se i jejich charaktery. Když se ho ptají na dětství, vzpomíná řeku, chatrč, oheň, otce, matku a malou sestru. Všichni už dávno zemřeli. „Dříve byl taky žena, syn a dcera. Neštovice všechny tyto lidi skončit. Moje zůstat sám…“. Jeho tvář při vzpomínkách posmutněla a Arsenjev nevěděl, jak ho potěšit. Nabídl mu tedy aspoň výměnu jeho staré pušky za novou. Odmítl ale s tím, že „bedranka je jeho dědictvím po otci, je na ni zvyklý a střílí dobře“. Arsenjev se seznamuje také s Dersuovou animistickou vírou, začínají chápat, proč vše živé považuje za „ljudi“, proč hovoří s větrem, ohněm, proč je Dersu více přírodou samou než člověkem. Dersu výpravě mnohokrát pomůže překonat nebezpečí a Arsenjevovi zachrání život. Učí ho, jak v divoké přírodě nejen přežít, ale jak s ní žít v harmonii a jak být svobodný. Roste mezi nimi přátelství na život a na smrt. Kolem roku 1907 pozval Arsenjev Dersua do svého domu v Chabarovsku, protože kvůli ztrátě zraku už by nedokázal lovit a přežít ve volné přírodě. Stárnoucí Goldi však civilizaci nerozumí a je ve svém novém domově nešťastný. Na jaře 1908 Arsenjeva opouští a vrací se zpět do tajgy, kde zanedlouho umírá. Pravděpodobně byl oloupen o pušku, kterou mu Arsenjev dal, zabit a pochován na neznámém místě v tajze. Tento nádherný film o krásách přírody, o pokoře a moudrosti, kterými je celý protknutý, natočil slavný japonský režisér Akira Kurosawa krátce po svém pokusu o sebevraždu. Myslím, že úctu k životu nemohl vyjádřit lépe. (22.06.2010)

Námět o přátelství moudrého domorodce ze sibiřských lesů a ruského vojenského průzkumníka mohl skončit laciným patosem a citovým vydíráním, ale pod rukama Akiry Kurosawy za pomoci krásné krajiny, hudby a citlivého pomalého vyprávění vznikl moc hezký film. Ano, toto slovo je asi nejvýstižnější - není to film strhující, objevný ani překvapivý. Je prostě ,,jen" moc hezký a příjemně se na něj kouká. Napadá mě srovnání se současným hitem, filmem Nedotknutelní. Srovnání zdánlivě nesmyslné, protože oba filmy vyprávějí jiným způsobem o úplně jiném tématu. Ale stejně jako tam i tady nesledujeme nějaký převratný děj, jen epizody ze života dvou nepravděpodobných přátel. Jenže tyto epizody jsou natolik poetické a silné, že i přes dlouhou stopáž vlastně film uteče ani člověk neví jak. Jeden z těch filmů, co dokáže dojmout lidi na západě i východě, v roce 1975 i 2013... (01.02.2013)

Neobyčajne sugestívne dielo, ktoré diváka očarí nesentimentálnym rozprávaním o veľkých citoch i fascinujúcimi, impresionisticky ladenými zábermi nedotknutej sibírskej krajiny. Nádherné scenérie východosibírskej tajgy vo všetkých ročných obdobiach sú ešte umocnené širokouhlým formátom. Film zobrazuje drsnosť prírody so všetkými jej živlami. I keď príbeh rozpráva samotný kapitán a pozeráme sa na dianie jeho pohľadom, hlavnou postavou zostáva sibírsky lovec a stopár. Výkon Maxima Munzuka v roli Dersu Uzalu je vynikajúci a jeho lámaná ruština len vyzdvihuje krásu jeho slov - jeho monológov o živote a prírode. Je to skutočný a magický príbeh. Jeden z najkrajších a najpoetickejších diel v histórii filmu. Oslava lásky, krásy a čistoty prírody i ľudí. Pozrite si ho v tichu, možno i osamote, ale hlavne s otvoreným srdcom... (29.10.2003)

Samuraje mam za sebou a bylo mi jasne, ze Dersu Uzala bude dalsi Kurosawuv masterpiece, ale bohuzel jsem nekdy pred rokem jen tak letmo nakouknul co me ceka a videl jsem skupinu ruskych dedku jak tabori v lese. Rekl jsem si, ze to nemam za potrebi a dostalo to rocni odklad - nemel jsem ale poneti co se v tom skryva za poklad. Ano, ono to skutecne cele je o bande fousatych rusaku v cele s asijskym duchodcem, kteri se prochazi po lese a nekonecnych plochach sibirske tajgy, ale zaroven je to tak dokonale jak jen muze byt. Priroda (v dobe kdy jeste nebyla z 95% vykacena) je nadherna a navic se v tom na prvni pohled bezvyznamnem toulani skryva dokonaly survival tutorial (scena jak prezit mrazivou sibirskou noc s pomoci travy byla dokonala). Tak me prekvapilo jak moc je ten film dobry, ze uz to pomalu zacalo brousit do maximalniho hodnoceni. 8/10 (10.04.2010)

Ten film bych promítala povinně na školách v rámci občanské výchovy. (11.08.2010)

Krásný baladický film o přátelství primitivního lovce mongolského původu a carského důstojníka, který vede skupinu vojáků, aby zmapovali dosud neprobádanou zem na Sibiři. Věhlasný režisér Akira Kurosawa natočil nádherný film i po stránce psychologické. Duše člověka, která je spjata celý život s přírodou, nemůže být šťastná v civilizačním prostředí, byť by tam měla veškerou péči a pohodlí. Film nekončí happy endem, ale přesto vnímavý divák pochopí o čem přemýšlí "kapitán" nad hrobem Děrsu Usaly. Měl tomu lovci věnovat tu nejmodernější pušku... ano či ne ? Hudba : Isaak Švarc (09.04.2013)

Film jsem viděl naposled někdy v těch sedmdesátých letech a měl jsem jej v paměti zařazen jako celkem dobrý dobrodružný film. Nové shlédnutí byl trochu šok. Netušil jsem jak moc je ten film také duchovní. Postava Uzalova hodně mi připomněla postavu indiána Quonaba ze Setonova Rolfa zálesáka. Podobný osud, podobná přírodní filosofie. (15.03.2015)

Nesmírně silný film, kterým Akira Kurosawa dokázal, že pořád má na to, aby natáčel filmy, které si bude svět pamatovat. A je jedno, že to bylo v Rusku. Naopak, on dokázal prostředí využít způsobem, jakým se to daří většinou jen dokumentaristům. V tomhle případě je to ve prospěch děje a je opravdu skvělá podívaná. Příroda i člověk jsou v dokonalém souladu i proti sobě, stejně jako člověk a společnost. (29.09.2015)