Děrsu Uzala

"Podívejte se i na ostatní pasti." - "Pane! Je tam laň a dva jeleni. Mrtví." - "Paša, co tam máš?" - "Našel jsem dvě jámy. Jsou tam jen zdechliny." - "A co ty Andrušo?" - "Do jedné jsem spadl." Trochu jsem doufal, že široká sovětská náruč trochu usměrní Kurosawu a já se konečně dočkám Kurosawova snímku, který mě alepoň trochu nadchne. Po rozvláčné čtvrt hodině jsem se začal modlit, aby skupina geodetů společně s Děrsou něco zažila. Naštěstí je přecejen něco podkalo a některé epizodky byly zajímavější a některé méně. Naštěstí Děrsu byl opravdu sympaťák, s kterým jsem se mohl ztotožnit. Takové postavy mi v Kurosawově filmech často chyběly. Snímek má také dostatečně silné nosné téma, a to jest přátelství mezi kapitánem a Děrsou. Některé scény jsou delší než by museli být, ale není to tak hrozné jako u jiných Kurosawových filmů. Naštěstí je film proložen i dějem. :-) Naopak režisérovi se nejednou povedlo dobře zachytit genia loci. Konec se mi už tolik nelíbil. Děrsu si zasloužil lepší konec. Nevyrovnaný snímek, který nese na bedrech sympaťák Děrsu. Rozhodně však nejzábavnější Kurosawa, kterého jsem měl možnost vidět. Dávám slabší 4*. (20.04.2012)

Projevy lidí a jejich hodnotový systém se m.j. proměňují podle prostředí. Jinak budou žít lidé v prostředí, kde je třeba denodenně bojovat o holou existenci a jinak v naší přebujelé západní civilizaci. Kdo cestujete a máte srovnání, patrně mi dáte za pravdu. Mít průzračnou duši v nehostinném prostředí je pravděpodobnější než u nás. Proto jsou pro mne mnohem vzácnější průzračné duše zde. Příběh Děrsy pro mne tedy byl jen příběhem bez jakéhokoli přesahu, přemýšlení o útěku do přírody, popliváním naší civilizace. Film Děrsu Uzala byl pro mne příběhem chlapského přátelství. (03.04.2013)

Dve a pol hodiny trvajúci film ktorý ma svojou dĺžkou trošku vydesil. Ale dej plynul rýchlo, stále sa dačo dialo, Dersu mi bol veľmi sympatický, svojou milou rečou a múdrosťou ma hneď dostal a nechcela som aby film skončil. Nezabudnuteľné. (31.01.2014)

Lidsky velmi zajímavý příběh, nádherná lyricko-epická skladba z ruského východu z rukou Japonce. Mimochodem, původní obyvatelé tajgy jsou Japoncům více podobní než Rusům - taky se postup Rusů na východ zastavil až u silných a početných národů Koree a Japonska ;-) (11.03.2014)

Souhlasím s většinou věcí co se tady v komentářích pohybují. Úžasná příroda, opravdový příběh, moc zajímavé postavy. Říkám rovnou, že Kurosawu zatím neznám, takže nemůžu srovnávat. Film je sice pomalejší, ale tady mě to vůbec nenudilo, právě naopak vychutnával jsem si každou minutu špatné kvality filmu. A navíc o to působivěji a i tak nějak opravdověji působily scény se sbíráním trávy, Děrsu na kládě v řece nebo třeba všechny setkání s tygrem ("nebát Kapitán, to nic není, tygr nikdy nedělá hluk; tygr tu být za námy, když já obrátit, tygr jít odejít"). Jediné co mě mrzí je to, že neumím Rusky a musel jsem spoléhat na české titulky, které se sice zdály celkem OK, ale není to prostě ono. Ale abych komentář zakončil pozitivně, shrnu film jako výborný, malebný příběh přátelství. (20.04.2014)

Japonsko-sovětský dobrodružný film popisující průzkum a mapování Dálného Východu na počátku 20.stol. a také neobyčejně dojemné přátelství mezi sovětským cestovatelem, geografem a spisovatelem V. K. Arsenievem (J. Solomin) a Děrsu Uzalou, domorodým lovcem z kmene Goldi. Nádherný příběh se odehrává v odloučené oblasti ussurijské tajgy v oblasti jezera Chanka, což osobně považuji za ojedinělé. Právě při mapování tohoto rozlehlého jezera v zimě roku 1902 proběhla snad nejvíce působivá scéna, jíž se mohlo snad rovnat pouze pochmurné zakončení snímku. Kromě nich se v díle vyskytuje mnoho jiných zajímavých scén v krásné a tajemné přírodě (setkání s osamělým čínským starcem, Děrsuovo uvíznutí v rozvodněné řece, setkání s tygrem či ukázka lovcovy přesné střelby, jež se postupem věku zhoršovala, což mělo pro něj fatální následky). Postava lovce z Dálného Východu, jehož představitel Maxim Munzuk, národní umělec Tuvinské republiky na jihu Sibiře, muž s neobyčejným životním příběhem, jehož pojilo skutečné pevné přátelství nejen se svým hereckým kolegou J. Solominem, ale i se slavným režisérem A. Kurosawou, se vyznačovala dlouholetými zkušenostmi v tajze, čímž ohromovala Arsenievův ruský vojenský doprovod, ale i tamější tradiční domorodou víru v Lesního boha. Na počest udatného ruského cestovatele, jemuž mimochodem Děrsu několikrát zachránil život, bylo v roce 1952 přejmenováno město Semjonovka, nácházející se jihovýchodně od jezera Chanka, na Arseniev. První setkání s dílem japonského režiséra A. Kurosawy pro mě skončilo opravdu mimořádným zážitkem, jednoznačně jeden z nejlepších filmů, jež jsem zatím viděl. (03.01.2016)

...opravdu silné nezapomenutelné dílo (07.06.2009)

Tohle mi doporučil kamarád. Výpravně provedené dílo, vynikající hudba a krásná příroda. Ve svém žánru se bezpochyby jedná o nadčasové dílo, které nemůže být překonáno. (04.08.2013)

2.dabing ■■■■ https://www.dabingforum.cz/viewtopic.php?f=3&t=24913 (04.11.2020)

Úplně mi nevyhovuje ten ruský resp. sovětský styl natáčení filmů. Dlouhé záběry, na kterých se pomalu odehrává děj. Na takový film se může člověk dívat zkouřený jak papuč a stejně mu nic neuteče, protože se to vleče. Na druhou stranu je to velice milý příběh o prozkoumávání dalekého Ussurijského kraje, kde najdeme jak hustou tajgu s ještě hustějším podrostem, tak nehostinnou tundru, kde se daří maximálně vysoké trávě. Postavy kapitána a vojáků působí velice sympaticky, v podstatě to jsou více dobrodruzi než vojáci. A starý Děrsu Uzala je něco jako pohlazení na duši. Bezelstný, citlivý, vnímavý, přírody znalý a přirozeně dobrácký člověk. Něco, čeho se v dnešní době plné vlků (ne-li Vlků z Wall Street) nedostává. A tak vidíme krásné záběry nedotčené přírody, zažíváme dobrodružství, při kterých jde o život ať už kapitánovi na bezútěšné stepi, kde je jedinou záchranou okolo rostoucí tráva, kterou je třeba rychle posekat, aby se stihlo do tmy postavit primitivní obydlí jako skrýš před větrem. A nebo při překonávání řeky, kdy jde zase o život nebohému Děrsuovi, ale vojáci jej duchapřítomně a pohotově zachrání a to díky jeho vlastním radám, že musí pokácet strom a přivázat jej pomocí opasků k jinému kmeni. Vše v přírodě má v sobě živého ducha a tento animistický pohled je vlastní samotnému Děrsuovi. Dokonce i toho tygra neboli amby mu bylo líto. Děrsu se do civilizace nehodí a ve městě trpí. Takže bezesporu pěkný příběh, nádherné lokace, ale ten způsob filmování je něco, co mě úplně nebere a chvílemi dokonce nudí. (08.03.2022)

Výtečný film, Kurosawovi zjevně prospěla změna prostředí a odpoutání se od japonských reálií. Pro mě je první část filmu o poznání silnější (zvlášť ta větrná bouře!). Druhá se místy nese v konvenčnějším duchu a postrádá obrazovou intenzitu první poloviny. (24.11.2008)

Podle mého názoru nejlepší Kurosawův film. Bez výjimky. A možná jeden z nejlepších filmů vůbec. Tak nádherně a nenásilně ukázané přátelství dvou lidí z dvou různých kultur. To jste ještě neviděli. Do toho si přidejte krásnou, ale velmi zrádnou krajinu a výjde vám film, po kterém neusnete ani dva dny po shlédnutí. Nádhera. Bomba. Krása. (18.08.2009)

Neuvěřitelně silná vzpomínka na pubertální léta nevyvanula dodnes, a to i přesto, že jsem jednak přečetl knihu, druhak film viděl ještě jednou v dospělosti. Strašně moc bych se s chutí podíval znovu, po několika desetiletích. Úžasný zážitek. (12.04.2010)

Trochu taková ruská verneovka s prostinkým příběhem. Ale jednotlivé situace mají náboj a skvělou kameru. (30.07.2010)

Realistické a emocionálne dych berúce dielo Asikaru Kurosawaho o tom, že čo dokáže mať v hlave takýto malý človiečik. Úchvatná rafinovanosť jednotlivých scén a lahodná kamera. Čo by si počali Rusi bez Dersuho Uzalu. /95%/ (19.03.2016)

Děrsu a jeho přenádherný svět který má uvnitř sebe, ale kterým dokáže otevírat oči pro svět kolem sebe i ostatním má opravdu zvláštní kouzlo a magii. Ještě teď si dokážu živě vybavit jeho hlas volající Kapitáán, Kapitáán. S takhle čistým a ryzím filmovým hrdinou jsem se snad ještě nesetkal. No a kromě toho má pro mě Děrsu Uzala i jedny z nekrásnějších očí co na mě shlížely z filmového plátna.Je to film kde se vlastně ani moc nemluví, ale o to víc tenhle film řekne (15.11.2005)

Zasloužené hodnocení a ocenění, kterými se toto dílo může chlubit, mě zaujaly hned. Po shlédnutí jsem měl i tu pověstnou slzu na krajíčku a opět si připomněl, že i já patřím spíše do lesů a hor. Během cest jsem potkal mnoho lid, kteří byli podobní jako Dersu. Stačí vyrazit 1000 km na jihovýchod a člověk se ocitne v místech, která nejsou nepodobná místům, kde Dersu žil své životní etudy. Svět je jako kniha, ten kdo necestuje je jako by četl stále jednu stránku... Vlastně i geografové ve filmu a objevitelé sibiřských obzorů objevovali a četli v knize Svět. I my máme možnost narazit na svého Dersu :) (28.07.2010)

Moje prvé stretnutie s Kurosawom nemohlo dopadnúť lepšie, krásny film. Dersu a tajga ako nerozluční priatelia, ktorí sa poznajú odjakživa, spoločne aj starnú a hynú. Z filmu dýcha nostalgia, až to bolí... taký vrúcny vzťah človeka k Prírode... a my na Ňu neberieme ohľad a stále sa od Nej vzďaľujeme :( (18.09.2010)

TOP film co som videl v roku 2010 (03.01.2011)

Ještě před pár dny jsem tento film neznal, ale ihned po shlédnutí se stal klenotem ve sbírce filmů mé krevní skupiny. Překrásný příběh o kráse a dobrodružství života v přírodě, o pravém přátelství a střetu odlišných světů. (26.01.2011)