Děrsu Uzala

Jestli má někdo rád filmy o přírodě a o vztahu člověka k ní, tak tohle je číslo 1. (31.03.2012)

Tak nádherný film - pre mňa najlepší od Kurosawu - Sibírska príroda je tu neskutocná a chcel by som tam byť . (18.08.2012)

V roce 1975 natočil slavný režisér Akira Kurosawa v japonsko-sovětské koprodukci film, který ho 05 vrátil na výsluní filmového průmyslu. Působivé drama získalo mimo jiné Oscara pro nejlepší cizojazyčný film. Příběh, který se odehrává na začátku 20. stloletí, vznikl v sibiřských exteriérech podle dvou knih ruského cestovatele Vladimíra Arseńjeva Stopař Děrsu Uzala v lesích ussurijského kraje. Jde o velice lidský příběh o přátelství ruského cestovatele a kapitána carské armády s domorodým sibiřským lovcem národů Goldů Uzalou. Vzájemné přátelství je utrženo mnoha nebezpečnými situacemi, které spolu prožili, i tím, že Uzala zachránil důstojníkův život. (20.09.2012)

Silný príbeh silného muža. Krásne zobrazená divoká ruská príroda a ľudský príbeh neobyčajného obyčajného človeka s čistou dušou a jeho priateľstvo s vojakom. Možno by som trochu skrátil minutáž. (25.10.2013)

Nádherný a smutný príbeh o ľudskosti a priateľstve v nehostinnej ruskej tajge, ktorý mi zobral slová aj dych. Nádherné a citlivé dielo, veľmi hlboké, krásne.... smutné a krásne. (13.09.2014)

Dersu Uzala - jeden z mála filmů, které by měl každý člověk opakovaně jednou ... za deset let? shlédnout, aby si v hlavě obnovil vědomí toho, co je podstatné, a co pouhá nadstavba na základech.    Ne, nepléduju za návrat k přírodě a k jednoduchému životu bez pohodlí a majetku. V žádném případě to není život radostnější a "bohatší", než ten který žijeme my. Ale to vědomí o materiálním minimu, na kterém lze žít, a nikoliv špatně, to je to, co bychom si v sobě měli nést i ve svých bohatých životech. - Vždyť v konečném součtu, dřív se říkalo: "na smrtelné posteli", v čem byl život toho primitivního, negramotného Dersu Uzaly méně naplněný než ten náš?    K tvůrčímu zpracování nic nemám. Bylo velmi dobré, a když bylo dobré, tak u filmu tohoto typu je v podstatě lhostejné, jestli bylo takové nebo makové.    Odpočívej v pokoji, Dersu Uzalo. (01.02.2015)

Zatímco Američané měli svůj Divoký západ, tak Rusové zase měli (a pravděpodobně pořád mají) svůj Divoký Východ. Docela dobře bych si dokázal představit obdobný film o přátelství amerického bílého muže a indiána. Indián (nebo v tomto případě Goldi) disponuje znalostí lesní moudrosti, bílý muž naproti tomu může nabídnout výdobytky moderní techniky. Takže se tak nějak vzájemně doplňují a je jim spolu dobře. Tento film je hezký v tom, že bílý muž nemá žádné postranní úmysly a nechce připravit domorodce o jeho půdu. (02.07.2016)

Film jsem zatím neviděl a chtěl jsem si něco přečíst v komentářích jenže zde jsou všichni totálně pochcaný z Kurosawi , každý každičký komentář KUROSAWA a o samotném filmu nic magoři. (18.03.2021)

Film je rozdelený na tri časti, za mňa prvá bola najlepšia. Je až hriech, že v takom roku (1975) nemohli použiť lepšiu techniku, napriek tomu, že príbeh je veľmi obyčajný a jednoduchý, je krásny a ukazuje ľudí a ich lepšie stránky. (14.07.2022)

Až neuvěřitelně pohodovej, příjemnej a nádhernej snímek „Děrsu Uzala“ (Дерсу Узала) z roku 1975 byl natočen v sovětsko-japonský koprodukci podle románu „Děrsu Uzala“ (Дерсу Узала), kterej v roce 1923 napsal ruskej badatel, zeměměřič, geograf, etnograf, cestovatel a spisovatel Vladimir Klavdijevič Arseňjev (10. 9. 1872 – 4. 9. 1930). Mimochodem, tato kniha vyšla poprvý v českým překladu pod názvem „Stopař Děrsu Uzala“ v roce 1934. Film s celkovou stopáží 142 minut a v ruským jazyce natočil vynikající japonskej režisér, scénárista, střihač a producent Akira Kurosawa (23. 3. 1910 – 6. 9. 1998). Natáčení trvalo tři roky. Bylo až s podivem, že v tý době (70. léta 20. století), kdy byl v Sovětským svazu u moci Leonid Iljič Brežněv, bylo japonskýmu filmovýmu štábu ve spolupráci se sovětskými filmaři vůbec povoleno natáčet film v ruský tajze a na Sibiři na dálným východě! Málo se ovšem ví, že v průběhu celýho natáčení kompletní filmovej štáb neustále zpovzdálí sledovala sovětská KGB (Комитет государственной безопасности). Celej příběh (až na výjimku) se odehrává v nedotčený ruský přírodě dálnýho východu, kudy se v letech 1902 - 1907 pohybuje skupina ruských průzkumníků a geometrů, aby zmapovali odlehlou část Ruský říše. Tuhle partu mužů vede vojenskej průzkumník, kapitán Vladimir Klavdijevič Arseňjev (herec Jurij Solomin). Badatelskou skupinu potká tamní místní lovec, kterej si říká Děrsu Uzala (herec Maxim Munzuk), jenž je všechny coby průvodce vede ruskou divočinou, hustými lesy, rovnými planinami a pohořími. Vždycky se na jeho radu někde v lese utáboří, založí oheň, na němž si opečou maso z lesní zvěře, kterou cestou ulovili a zastřelili. A takhle všichni spolu putují dálným ruským východem téměř celej film, kterej je JAKO POHLAZENÍ PRO LIDSKOU DUŠI. Jde o velice lidskej příběh o přátelství ruského cestovatele a kapitána carské armády s domorodým sibiřským lovcem národa. Snímek „Дерсу Узала“ měl svou světovou premiéru na 9. mezinárodním filmovým festivalu v Moskvě, kterej se konal ve dnech 10. 7. – 23. 7. 1975. V Japonsku přišel do kin 2. srpna 1975 a v Československu pod názvem „Děrsu Uzala“ pak 2. listopadu 1976. Jeho český vydání na DVD, který vyšlo 14. 6. 2010 u firmy Řitka video, zahrnuje zvuk v češtině, v ruštině a obsahuje i český titulky. (09.01.2024)