Rašómon

Chvíli trvá, než si člověk na pomalejší tempo a Kurosawův styl zvykne, ale zhruba za třicátou minutou už jen hltá parádní práci s kamerou a hlavně scenáristické špeky, které jsou vážně k sežrání. (17.02.2009)

Dokonale chápem, čo chcel básnik týmto dielom povedať, no ak sa jedna obyčajná humanistická myšlienka stáva pilierom celého radu zložiek, ktoré má film obsahovať, tak amen tma. Nepresvedčili ma teatrálne herecké výkony - všetci tam pištia, skáču a rumázgajú - obzvlášť som nechápala afektované prejavy tej uvrešťanej Japonky, hudba mi pílila uši a strohá forma ani nemala čím nadchnúť. Moje prvé stretnutie s maestrom Kurosawom a to hneď takáto katastrofa. Pri všetkej skromnosti, považujem sa za milovníčku filmovej poetiky a myšlienok, ale Rašomon bolo pekelné utrpenie dopozerať. 2 hviezdy za nejaké tie pekné myšlienky a stredoveký chrám a aj to ešte hodnotím príliš vrúcne na to, aké dojmy vo mne film ako celok zanechal. (06.01.2011)

Kurosawův Rašomon vznikl na základě povídky V Lese a dalších motivů z díla Rjonosukeho Akutagawy. Základní osou příběhu je spáchaný zločin, který je rekonstruován z výpovědí čtyř lidí. Všechny verze mohou být pravdivé, každý podává svůj výklad události. Následné odlišnosti v jednotlivých výpovědích na sebe ovšem nenechají dlouho čekat. Aktéři si varianty výpovědí neupravují snad z úmyslného lhaní, ale snaží se je sdělit tak, aby jim vyhovovaly, v očích ostatních nesnižovaly, případně aby je záporná fakta nediskreditovala. Máme tu tedy čtyři osoby popisující jednu událost naprosto rozdílně. Kurosawa vytvořil jedinečný scénář, který se neomezuje jen na detektivní polohu, ale snaží se poodhalit jaké jsou vztahy mezi lidmi, proč dělají to, co dělají. Toshiro Mifune, v roli loupežníka Tajomara, se sžil se svojí rolí natolik, že jeho výkon spojený s maniakální mimikou si budu ještě dlouho poté pamatovat. (27.10.2003)

Tématicky mi to hodně sedí. Kurosawa perfektně zachytil roztrženost lidské duše a herci svým rolím propadli natolik, že smích ženy mi sřípe v uších ještě teď. (09.05.2011)

Ponrepo, Ponrepo, co ty ses mě napokoušelo... (20.07.2010)

Upřímně, trvalo mi, než jsem se do snímku dostal, ale pak to byla nádhera. Tři verze jednoho příběhu, tři různé výpovědi a jeden déšť… Kurosawa mě opět přesvědčil, že umí. Plný počet si nechám do příštího zhlédnutí, ale už teď vím, že určitě nezůstane jen u jednoho… 80 %. (26.12.2010)

Rašómon je adaptací Akutagawovy povídky V houštině, jež je sama zpracováním klasického japonského středověkého vyprávění (tzv. monogatari). Zatímco se ale Akutagawa soustředí pouze na samotnou noetickou podstatu reality roztříštěné osobními zájmy vypravujících (podobně je pravda zkreslena i v jiné jeho povídce Jezevec), Kurosawa v závěru filmu přidává ještě svůj typický motiv, který by se dal interpretovat jako pokus o překonání modernity a falzifikace pravdy vírou v lidský soucit. Takže zatímco je poznání v dílech autorů moderny jako byli Kafka, Joyce, Proust a ve své specifické podobě i Akutagawa nezachytitelné, resp. zachytitelná pouze ve stavu fragmentárnosti a neustálé změny, Kurosawa (poznamenaný válečnou zkušeností) představuje typ umělce, který se snažil nalézt totalitu v neměnnosti svého humanismu. V tom shledávám základní rozdíl mezi předlohou a její adaptací. A je to také zároveň něco, co je mi velmi blízké. (07.01.2008)

Stará klasika od majstra Kurosawu ma nechala chladným. Štýl rozprávania i príbeh samotný má čosi do seba a uznávam, že v dobe vzniku to bolo niečo výnimočné, ale to už po rokoch trošku vyprchalo a výsledok bol pre mňa kvalitatívne veľmi kolísavý. Na jednej strane zaujímavý s dobrým hereckým výkonom banditu Tadžomaru a na druhej strane scény, v ktorých samurajova manželka často herecky prestrelila, čo pôsobilo dosť nevierohodne a miestami aj trápne. Rôzne verzie príbehu vo filme, to v 50-tych rokoch určite nebolo bežné a minimálne preto si film zaslúži uznanie. V istom momente som váhal nad štyrmi hviezdičkami, ale súboj zloducha a samuraja bol dosť nedôveryhodný, pomalý a samurajská rýchlosť a presnosť tu utrpela riadnu hanbu. Chápem, že vtedy sa tak nedbalo na dôveryhodnosť súbojov a choreografiu bojových scén, ale v Siedmych samurajoch, to bola iná káva. Mám rád Kurosawove filmy, ale tu som sa trochu nudil. 60%. (17.01.2012)

Rašomona hráli v jednapadesátém v Benátkách, kde bylo publikum ohromeno do té míry, že začali brát japonský film vážně. Až takovým byl pro ně Kurosawa nelineárním spasitelem. Super, jenže co to znamená pro diváka, který žije v úplně jiném století a je zmlsanej seriály typu CSI? Problém! Když vezmu v potaz výbornýho Toshira Mifune, kameru, hudbu, nemůžu si stežovat a po pravdě by to byl i hřích. Jenže příběh je na dlouhé lokte.Chápu ten filmovej rozsah, jeho hmatatelnost a dopad, ale jak jsem napsal, žiju v době, která je specifická tím, že vás už nic nepřekvapí, takže jsem se poměrně nudil. A víte, co na tom bylo nejhorší? Já myslel, že tam budou lítat! Jenže za to může Yimou Zhang a jeho fantasmagorický filmy! (01.11.2009)

troška sklamanie, po skvelej hodine a štvrť totiž prichádza úplne zbytočný doslovný dovetok, ktorý mi takmer zničil zážitok (20.10.2014)

Pravda je prázdný pojem a Toširo Mifune ohromný frajer. Prostě vzácný zážitek. (26.10.2005)

Co se kurosawovi geniality týče, v Rošamonu ji ukazuje jedna velmi jednoduchá věc - film je neskutečně zábavný a silný, přestože je pln megalomanského přehrávání některých zúčastněných a jejich brutálně otravných smíchů, které zní jako kdyby nějaký zvrhlý pavědec přesunul chorou mysl padoucha Jokera do racka chechtavého s nějakým nehezkým postižením hrtanu. I přes přehrávání jsou ale obrovským plusem herci, hlavní trio krásně využívá rozdílnosti v podání expresivní magor × tichý gentleman × lepá ženština z nich každého herecký projev je úplně jiný, v případě ženského prvku navíc podpořeno abnormální roztomilostí. Děj je sám o sobě prostě a jednoduše zábavný, netuším, kolikrát před tím se tenhle nápad využil, ale fakt že tu funguje je stejně nejdůležitější, snad jen to rámcování s dřevorubcem, pocestným a mnichem by mohlo být zajímavější, ale jelikož považuju mnicha za démona, tak je i tahle výtka z mé strany úhledně bezvýznamná. (17.05.2014)

Všeříkající příběh o lidské morálce, deformované ctižádostí, strachem z přijetí vlastních činů okolím a vůbec všemy neduhy, jaké odvrácená strana lidské duše obsahuje. I ty, člověče - říkáš vždy pravdu? Do posledního detailu? Nevynecháváš, neupravuješ drobnosti dle obrazu, v němž chtěl bys býti ostatními viděn? Pod střechou ohromně charismatického Rashomonu se čtyřikrát ve formě vyprávění odehrává tentýž příběh vraždy. Není důležité, která z verzí je pravdivá. Není důležité, zda je vůbec některá pravdivá. O pravdách hovoří film pouze jako celek, a to jen o těch, které už věky poukazují na slabosti lidstva. Aneb v zájmu vlastní cti přestává lež být něčím nečestným... pokud o tom nikdo neví... (12.07.2007)

Zajímavý námět, který byl určitě nadčasový, ale tím končím. Pro mě film s mnoha WTF momenty, nad kterými jsem korutil hlavou a div, že jsem si ji nevykroutil. Hlavní bandita se směje jako idiot a skáče jako retlá opice celý film, až s emi zvedal žaludek. Některé dialogy a návaznosti jsem nepochopil do teď. Já opravdu ty filmy made in Kurosawa nechápu a hlavně nechápu sebe, že si je občas pouštím. DVě a půl. (07.09.2008)

Tenhle film je bravurní a geniální. Že někdo natočil už v roce 1950 takovouhle psychologickou sondu do podvědomí je neuvěřitelné. Film má spád a "kouká se úplně sám". A to i přes jeho hloubku, v amerických filmech nevídanou. Snad ani nelze slovy vyjádřit co Kurosawa filmem popsal. Japonci holt používají častěji obě hemisféry a potom tam vznikají takové filmy, o kterých člověk ví co znamenají, ale nelze to vyjádřit českými, či anglickými slovy. Výkony hlavně Mifuneho jsou nadčasové, kamera je brilantní, zkrátka Kurosawovská. (17.05.2005)

Na svoji dobu zcela jistě unikát. Netvrdím, že by svým námětem snímek nějak výrazně zestárl, ale... zkrátka mě nedokázal patřičně upoutat. Od Kurosawy mám stejně nejraději nesamurajského Děrsu Uzalu a poté Tři zločince ve skryté pevnosti a legendárních Sedm samurajů. (25.04.2017)

Něco jiného než jsem u Kurosawi zvyklý, pro mě vleklé a nezajímavé téma, hrozně přehrávání a nesympatická herečka, která opravdu nebyla krásná. Ani Mifune mi do své role nesedl. Tenhle krok vedle mi u Kurosawi nesvědčil. 40% (16.09.2011)

Bezpochyby přelomové dílo. Dlouho před Tarantinem máme možnost sledovat velmi komplexní a inteligentní retrospektivu, která snímá z několika možných úhlů události kolem jedné záhadné vraždy. Kurosawa navíc zvládá brilantně pracovat nejen s novátorským příběhem, ale také s harmonickým obrazem a myšlenkovou mystikou, která dodává středověké atmosféře nadčasových hodnot. Ale muselo tam být skutečně tolik morálního kázání, když zřejmým a velmi jednoduchým poselstvím snímku dodnes zůstává, že největší metlou lidstva jsou ženy? :))... Jinak Toširó Mifune má opravdu charisma na rozdávání a nepřekvapuje mě, že právě s ním spojil Kurosawa vrchol své tvůrčí kariéry. 80% (03.03.2014)

Velmi zajímavý a z hlediska interpretace působivý film. Zápletky jsou tak propracované, že do konce filmu nebudete vědět, kdo vlastně zločin spáchal. Myslím, že to vlastně ani nakonec neřeknou... (17.02.2009)

To, co tady předvádí Toshiro Mifune už není herecký výkon z tohoto světa. (14.02.2008)